POVOLÁNÍ III.
Kam kráčíš, člověče?
Ztrácíš se v rytmu slov nevyřčených,
neslyšíš, co říká v srdci Hlas.
Tvá radost probodena je mečem,
tak jako srdce Panny nejčistší,
řekneš Mu jako ona: „Ano“?
On mluví vytrvale,
s jemností stále oslovuje,
tvůj život vždy lehce nasměruje,
On čeká, On čeká na Tebe…
To ty umrtvuješ Jeho slova,
hluchým se stáváš pro sebe,
srdce Panny barví se do nachova,
čeho se, člověče, bojíš?
Bolesti, strastí, pohoršení?
Ztráty svého ega, svých plánů,
vlády nad života svého jmění?
Že to není možné, že poddáváš se klamu?
A přece Bůh přišel na svět skrze Pannu.
Neboj se Bohu říct své Ano.
O všechno přijdeš, čeká tě utrpení,
přetěžké pouto bude navázáno…
Boha najdeš, nalezneš…
Malá to cena za spasení.