Položme si nezvyklou otázku. Co se vlastně stalo? Nejspíš bychom opřekot hádali odpověď a říkali jednu pravdivou věc za druhou: Kristus zvítězil nad smrtí, vstal z hrobu, zrušil moc hříchu,… Obnovili jsme své křestní sliby. Nic z toho však nevystihuje podstatu Velikonoc. Protože podstatou Velikonoc a tím, co nám Kristus daroval, je Kříž. Křížem jsme byli spaseni, křížem jsme chráněni, křížem je jako klíčem otevřen žalář hříchu a smrti, křížem vrcholí dílo stvoření. Vždyť zde je nám vráceno, co nám odpočátku bylo svěřeno a co jsme ztratili, když první lidé utrhli nezralé jablko v ráji. Vypadli z přirozeného pořádku a ocitli se v nekonečném prostoru, kde nebylo cest ani polí, a hledali, kde se usadit, ale země je nechtěla, protože v nich právem viděla nositele zla, kteří budou krutě ovládat vše, co dobydou. Oči lidí přestaly vidět rovně a mlha svévolných výmyslů zahalila vše. Jen jedno lidem zbylo – vzpomínka na domov a dětství, k nimž však nenacházeli cestu.
Když dozrál čas, Bůh se stal člověkem, aby zbloudilým ukázal cestu. Víme, jak mezi lidmi uspěl. Skončil na kříži! Jenže právě tím vykonal, co měl vykonat. Kříž Kristův totiž lidstvu ukázal a každý okamžik znovu ukazuje, kudy a jak máme jít směrem k Bohu a životu. Kříž ukázal opět, co je vpravo, vlevo, před a za, co je dole a co nahoře. Kříž znovu vytýčil geometrii kosmu a stal se oním Archimedovým bodem, odkud lze pohnout světem. To vše proto, že ukazuje, co je a co není dobré. Kříž je úměrou lásky a jako takový ho máme stále na očích. Proto máme doma krucifix. Kristus je přítomen a stojí v centru rodiny. Je také kritériem Posledního soudu. K čemu by nám však bylo, kdybychom podle tohoto měřidla lásky zjistili, že není nic, co by nebylo nějak poznamenáno zlem. Jedině k zoufalství těch, kdo jsou odsouzeni k smrti. Kle Kristus na kříži nám dal kříž, nejenom pro vytýčení cesty, ale ukázal i jak po ní jít tím, že z lásky k nám se obětoval a získal nám odpuštění. Jestliže tak jednal, i my tak máme jednat. Jděte tedy a hlásejte radostnou velikonoční zvěst, neste lidem zprávu, že život obětovaný druhým má smysl, že je možné odpouštět. V žádném případě se nevracejte k tomu, co je za vámi. Rychle byste opět na sebe navlékli pouta a dál žili marný život v bídě pomíjivého bohatství, dál byste chodili Bohu ukazovat, jak se sami sobě líbíte a opět vedli spravedlivé před svůj krutý, nelidský soud. Jak pošetilá a marná je snaha zbavit se toho, kdo stvořil člověka, jak pošetilá a nemožná je snaha umlčet a zabít toho, kdo smrt překonal. Ne, nevracejte se, ale pohleďte dopředu a vzhůru a s radostí vejděte do nových dnů. Stali jste se ve křtu novými lidmi. Jste svobodní a je pro vás vyzdobeno království, kterým vás obmyslel Bůh dříve, než jste se narodili svým matkám. Jděte a neste vítězný Kristův kříž a vše, co jste s ním dostali – radost i sílu, moudrost i tichost, pokoru před Bohem i hrdou pravdu, že jste dítě Boží.
Mnozí si myslí, že zde je vrchol církevního roku, ale trochu se mýlí. Je tu jeho nezviklatelně pevný základ, ale jde o místo nejhlubší. Nelze přec ustrnout v Božím hrobě, či s hrůzou hledět do rozdrásané, poplivané tváře Kristovy a uvíznout navěky v hrůze, co se se mnou stane. Pro kolik lidí křížem vše končí. Ale křížem přec život začíná. Je třeba jít dál a vejít za kříž. Jenže pozor, kříž nelze obejít. Je možné pouze projít uzounkou branou vyznačenou kopím, které nezabilo Krista již mrtvého, ale otevřelo proud lásky ze srdce živého. Amen.
Liturgické texty: 1. čtení – Sk 2,42-47. Žl 118, 1-2.16ab+17.22-23. Druhé čtení – Kol 3, 1-4. Evangelium – Jan 20, 1-9
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
