L. P. 2024: Usebrání postní

 

Šineme se k vrcholu postního vobdobí. Únikem. Bychom v poho zapomněli, jak to začalo. Ta štrapáce k Vzkříšenýmu. Na první krok. Kde byl? Na poušti. Tam Krista pokoušel, překvápko fakt, Pokušitel. Navostro. Na férovku. Třikrát. A s každym pokusem ho Pán pošle svatosvatě do řitě, kam, mezi náma, taky patří. Rohatec. Taky nás pokouší. Pradědek marketérská. Ale vymóděnej, ale na neférovku. Tři sta krát. Tři sta tisíckrát. V půlce, při sprškách Milosti, uhrajem plichtu. Ale ten zbytkáč si eště přikoupíme a následně veškrábem sírou do sívíčka, protože pyšný rodičové, protože diplomy za sklem kumčaftům na vomrk, protože hypoška na brloh platonickejm láskám ze střední na závist, protože dovolená rok co rok vymazlenější, protože poklony šíbrů rok co rok hlubočejší, protože mazácká poplácáníčka návykovější. Rok co rok. A pak to příde: náraz. Briliantová chýše se zhroutí. A sme na poušti zas. Vlastně pořád, akorát už jí neřikáme ALL INCLUSIVE.

Vim, co melu. Protože na takovýhle vědomý poušti zeju už měsíce. Vzhlížel sem k šéfovskejm jak k svatejm Františkovi z Assisi s Terezií z Ávily túgedr po sudu s energeťákem. Kancl bejval mi kaplí. Proměna befelu ve finálku proměnou Těla a Krve Páně. Proč se teda nezrakvit? A klidně, neklidně vo víkendech? K svatýmu přijímání se taky přistupuje v neděli. A hlavně prémie budou. A kariérní šprušle bude. A jistej flek. A solidná firmice. A značka zavedená. A zásluhovost zasloužená… Šechno to do sebe zapadalo. Až na to… Až na to, že do sebe nezapadlo vůbec nic. Až představa vo pravdě vod pravdy nabrala vzdálenost, že se s ní z druhý strany srazila. Náraz. Náraz. Náraz! S procitnutim mezi písečnejma dunama.

A ten náraz mě naučil. Eště učí. Von náraz dycky učí. A ten pořádnej pořádně. Veliká pravda. Tíha a bolest. Nevyhnem se. Žádnou stratégií. Žádnou voklikou. Poslední járy sem hrál na jistotu, na bezpečí. Na jejich násobný sichrování. Rok co rok násobenější. Rok co rok posichrovanější. Rok co rok… Bilance krušná. Kdo nenese kříž, neni. Kdo neví, že nese kříž, nese kříž furt. A fakt před tim neni vyhnutího. Ráj je jinde. Nevolíme mezi komfortkem a ranami. Volíme mezi vědomim a nevědomim ran. A když víme, když o těch ranách víme, přijmeme tu svou nedokonalost, svoji křehkost, bolest, pak se můžeme dát na uzdravení. Ale ne ranám navzdory. Díky zprostředkování. Jejich prostřednictvim. Vočistná kúra srdce. Kúra srdcem. Tudy vniká svoboda. Já si totiž myslim, že diktátory, tyrany, prostě lidojedy volí člobrda, co kalkuluje: „Když přihodim tady tomuhle vychcanýmu, moci lačnýmu hovadu k hlasovacímu lístku macatej flák tý svý vlastnoruční svobody, svoboděnky pokrevní, koupim si tak vod něj, vod hovada, posichrovanou jistotu plus bezpečí na druhou. A vyvonim si tak život.“ No a nakonec si ho právě timhle posere. A když se takovejchle člobrdích „voňavkářů” nasáčkuje fůra, zaserou vedle pár privátních kamrlíků společnej bejvák. Kolektivní barák vod Aše po Jablunkov. Na pokolení. Na n-tou. Má lekce z profesionálního přežívání (a netoliko vodtamtaď): z hlediska společenský škodlivosti se žádná závislost nevyrovná tý na trojlístku moc-luxus-prestiž. Vo co by se pod klenbou dýcháló líp, kdyby, dejme tomu, takovej Putin akorát tak čadil šedesát denně. A nic víc. A nic víc by už nepáchal. Ale von skotačí na fetu moci. A zrovna jako na potvoru tahle grupa feťáků svý voddělení v blázinci nemá. Tak „s mocí jim svěřenou“ zešilujou svět. Putinové s velkým i docela maličkým p. Tací putinci, putintíkové.

„Kdybych to nebral religiózně/bylo by mi zde věru hrozně“ (Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně)

Modlete se!

Modleme se!

Modlím se!

Modlím se za Tebe.

Vždycky jsem se modlil.

I když vyschla slova.

A desátky odpočítávala.

Žhnoucí poušť.

Vždycky jsem se modlil.

Za Tebe.

Můj prameni.

Za Tebe se modlím.

Tryskej si, jak chceš.

A třeba nebuď.

Třeba zbývá modlitba.

Na poušti.

Na žáru.

Na smrti.

Kde vyprahlost dává.

Smysl.

Pít.

 

Modleme se nejmíň tak, aby při pouštních návratech, když nic jinýho, sobě šlo přiznat: „Vždycky jsem se modlil.“

 

Dycky Dnes!

Vítek🙏

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!