CO SI POČÍT SE SVATÝM TOMÁŠEM?

Odkaz svatého Tomáše nelze snadno obsáhnout prostým memorováním a reprodukováním jeho díla bez ohledu na širší společenskou a kulturní souvislost jeho doby. Teologická suma není jen souborem poznatků, jak se obvykle v katolických kruzích představuje. Tam se totiž zejména od 19. století po vydání encykliky Lva XIII. Aeterni Patris křesťané omezují na epigonsky obdivné spisy či životopisy apologetického rázu, a na filozofické znetvořování Tomášova filozofického odkazu v obrovském proudu tomismu čili tomistického blábolu, až po intelektuálské výtvory, jimiž mnozí učenci pod nálepkou svatého Tomáše skrývají svou duchovní sterilitu.

Svatý Tomáš totiž není jen mistr teologie a filozofie, ale také hluboký mystik a básník, a především je to světec s charizmatem inteligence. Dost možná, že byl i mučedníkem na poli církevního práva.

Avšak vraťme se ke skutečnosti jeho života a díla. Obě jeho sumy nejsou samy o sobě cíleným dílem, nýbrž jsou návodem k použití. Filozofická suma, nazvaná „Summa contra gentiles“, je podle požadavků sv. Rajmunda z Pennafortu sepsána jako zvláštní „kuchařka“ mající utvrdit ve víře ty, kteří neuznávali celý Starý zákon ani zákon Nový, a přesto přijali víru. Jejím cílem nikdy nebylo obracet někoho na víru, ale odhalit na víru obráceným velkolepost filozofické budovy křesťanské víry. Tak se cestou přirozeného rozumu staví od nejzákladnějších kamenů, klade se cihla na cihlu až k nejvyššímu tajemství, jako je tajemství Nejsvětější Trojice, jako vrcholné klenbě budovy. Teologická suma sice obsahuje mnoho teologických a jiných poznatků, ale to není jejím pravým cílem. Je to návod k přistupování a k využití těchto poznatků pro obrácené, pro věřící, pro křesťany, pro studenty. V tomto směru je to živé dílo či dílo k životu. To však dlužno sledovat v sociálních a kulturních skutečnostech Tomášovy doby.

Jak se tedy dá proniknout ke sv. Tomášovi, abychom dostali pravdivější pohled? Předně je třeba osvobodit sv. Tomáše od zatemňujícího nánosu tomismu. Papež František nás vyzývá: Studujte svatého Tomáše bez intelektualistického redukcionismu! Při audienci pro účastníky XI. Mezinárodního tomistického kongresu se papež František pozastavil nad některými výklady myšlení svatého Tomáše Akvinského, které rozšiřují tomismus a které zastírají jeho postavu. Než se začne mluvit o tomto velkém učiteli církve, je třeba se zamyslet, jinak mu člověk odnímá sílu a velikost, poznamenal papež. Jedná se totiž o uvažování nad učitelem, nikoli nad jedním z mnoha intelektuálů, obrátil se papež  k účastníkům Mezinárodního tomistického kongresu věnovaného námětu „Vetera novis augere“ /Zvětšovat staré novým/.

NIKDY NEPOUŽÍVEJTE UČITELE OPORTUNISTICKY

U tomismu hrozilo riziko manipulace, prohlásil papež František a jako příklad uvedl jeden z mnoha výkladů tomismu, podle nějž se Tomáš Akvinský stal otrokem „kazuistického myšlení“. Poté papež naznačil metodu při studiu mistrova myšlení: prvním krokem je kontemplace, poznamenává, aby nás toto mistrovské myšlení přijalo. Druhým nesmělým krokem je vysvětlení. A nakonec, s velkou opatrností, výklad. Jak papež upřesnil: „Nikdy nepoužívejte mistra pro věci, které si myslíte, ale postavte je do mistrova světla a ponechte mu jejich výklad“.

NEOMEZOVAT SVATÉHO TOMÁŠE VÝLUČNĚ NA MYSLITELE

Papež František poté připomněl jednu epizodu z jednání synody o rodině, kde se vyskytly nejasné body ohledně katolické nauky a některých výkladů samotného svatého Tomáše. Tehdy mu dominikán, kardinál Schönborn, dal vysoce postavenou lekci tomistické teologie: „Tomášovi rozuměl a velkolepě ho vysvětloval, aniž by ho používal“. Papež proto vyzval: „Než se začne mluvit o svatém Tomáši, než se začne mluvit o tomismu, než se začne učit, je třeba kontemplovat: kontemplovat mistra, pochopit nad rámec intelektuálního myšlení, čím mistr žil a co nám chtěl říci“. František varoval před redukcí postavy mistra na postavu myslitele: tím se ničí jeho myšlení, bere se mu síla a život. „Svatý Tomáš byl světlem pro myšlení církve a my ho musíme bránit před všemi intelektualistickými redukcionismy, které uvězňují velikost jeho mistrovského myšlení“, zdůraznil papež.

TOMÁŠ AKVINSKÝ JAKO VÁŠNIVÝ HLEDAČ PRAVDY

Vzhledem k sedmistému výročí kanonizace svatého Tomáše Akvinského, které připadlo na rok 2023, připomíná papež tohoto učitele církve především jako světce a věrného žáka vtělené Moudrosti. Byl „neúnavným hledačem Boží tváře“, který si vždy kladl otázku: „Co je Bůh?“ „Pokorné hledání intellectus fidei pod vedením Ducha svatého není pro věřícího nepovinné, ale je součástí samotného dynamismu jeho víry“, poznamenává papež.

HLEDAT BOHA V MODLITBĚ A ROZJÍMÁNÍ

„Je třeba, aby Boží slovo, které je již přijato v srdci, zasáhlo rozum, aby obnovilo náš způsob myšlení, abychom mohli všechny věci hodnotit ve světle věčné Moudrosti“, píše papež a zdůrazňuje, že vášnivé hledání Boha „je zároveň modlitbou a kontemplací, takže svatý Tomáš je vzorem teologie, která se rodí a roste v atmosféře adorace. Při hledání pravdy o Bohu se používají dvě „křídla“ – víra a rozum. Jak víme, způsob, jakým svatý Tomáš dokázal sladit dvě světla víry a rozumu, zůstává příkladný“. František zároveň cituje, co o tomto teologovi napsal svatý Pavel VI.: o brilantnosti jeho prorockého vhledu a způsobu, jakým dokázal sladit sekularitu světa s radikálností evangelia.

STUDIUM TOMÁŠOVA MYŠLENÍ A JEHO UVÁDĚNÍ DO SOUČASNOSTI

Papež dále ilustruje to, co nazývá „dvojím životním pohybem systoly a diastoly“, který je příznačný pro tomismus: uchopení originality Tomášova díla a jeho kritické vstřebání v tom, co je pravdivé a správné, do současné kultury. Poté připomíná jednu z mnoha nauk Tomáše Akvinského, kterou lze nalézt i v encyklice ´Laudato si‘ a která se týká stvoření. „Není náhoda“, poznamenává papež, „že G. K. Chesterton nazval Tomáše Akvinského ‚Tomášem Stvořitelem‘. Pro svatého Tomáše je stvoření prvním projevem nesmírné Boží štědrosti, ba přímo jeho bezplatného milosrdenství. Je to klíč k lásce, říká Tomáš, který otevřel Boží ruku a udržuje ji stále otevřenou. Tomáš, pokračuje papež, pak rozjímá o kráse Boha, která září v uspořádané rozmanitosti stvoření. Vesmír viditelných a neviditelných tvorů není ani jednolitým blokem, ani čistou beztvarou rozmanitostí, ale tvoří řád, celek, v němž jsou všichni tvorové propojeni, protože všichni pocházejí od Boha a směřují k Bohu, a protože působí jeden na druhého, čímž vytvářejí hustou síť vztahů“. V závěru svého předaného textu papež František vyzývá učence Papežské akademie, aby se nebáli v souladu s titulem svého sympozia „staré věci množit a zdokonalovat novými“.

Co je to nové, odkud se máme učit nejlepšímu přístupu ke sv. Tomášovi? Doporučuji se poučit od Umberta Eca. Podobně jako si kdysi vypočítavě počínal E. A. Poe ve svém díle Havran, rafinovaně zaměřeném na citový účinek čtenářů, počínal si také Umberto Eco. Ten se zapojil do neomodernistického uskupení Gruppo 63 (Skupina 63), jež sdružovalo spisovatele, básníky, kritiky a teoretiky, kteří se chtěli kriticky vyrovnat s italským neorealismem padesátých let. K tomu, aby učinil svůj počin co nejvíce citově působivým, začal dělat pokusy s literární koláží. Nejprve ve spise Opera aperta (Otevřené dílo) vymezil svůj ideál literárního podání přístupného co nejširším masám, a pak napsal svůj román Jméno růže, kde fakticky znevažuje obecnou Církev, zvláště kláštery, a dělá se svatého Tomáše pouhého šaška. Kniha se stala mezinárodním šlágrem. Dočkala se také filmové a seriálové adaptace. Následovaly romány: Foucaultovo kyvadloOstrov včerejšího dneBaudolinoTajemný plamen královny LoanyPražský hřbitov a Nulté číslo. Jádrem Ecova působení je modernisty vítaný relativismus východiska uměleckého díla, kdy si čtenář může z díla vybrat libovolný závěr. Prakticky však sledoval proticírkevní a protikřesťanské zaměření. Jakkoli je Ecovo dílo šlágrem vítaným zběsilými modernisty a zdivočelými masami, přesto je to s ďábelskou rafinovaností promyšlený škvár.

Na tato Ecova literárně barbarská díla, pohrávající si s estetickým relativismem, ale fakticky cílená protikřesťansky a proticírkevně, navázal americký spisovatel thrillerů Dan Brown. Po roce 2003 proslul svým bestsellerem Šifra mistra Leonarda. Vyznačuje se důrazem na napínavý děj, schematičností postav a jasným rozdělením na postavy kladné a záporné, ale fakticky barbarsky znetvořuje postavu Leonarda da Vinci a s ním také celý renezanční odkaz.

Ačkoli jsou tato díla literárního barbarství sebevíce protikřesťanská, přesto je třeba se od nich něčemu naučit. Především využít literární koláž. Můžete se však spolehnout, že kdokoli se pokusí v křesťanském pojetí o něco, za co jsou Eco či Brown velebeni intelektuálními barbary a širokými masami s upadlým literárním vkusem, tedy bude okamžitě napaden literární kritikou a bude pranýřován jako nejhorší plagiátor a zloděj. Je to jako když se obrátí režim a z největšího lumpa se stane policejní prefekt a z policejního prefekta bezdomovec a tulák. Takový úděl prožíval už sv. Tomáš, když byl arabskými a židovskými učenci pranýřován jako plagiátor Averroa z Cordoby či Móše ben Maimona, a ze strany pařížského arcibiskupa Tampiera jako zběsilý šiřitel aristotelské filozofie a škůdce univerzitní mládeže, jehož díla je nutno dát na index a samotného Tomáše exkomunikovat.

Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!