Rytíři samý kryt a plát se jedou na pláň šikovat. Rytíř a trubadúr Bertrand de Born (1159-1215)
Neohrožení evropští válečníci se před 930 lety dali na pochod, aby zastavili rozpínavý islám.
Křižácká epopej začala roku 1095 ve francouzském Clermontu vyhlášením první křížové výpravy. V březnu 1095 přijelo na synodu do Piacenzy byzantské poselstvo císaře Alexia I. s žádostí o pomoc proti expanzi seldžuckých Turků. V polovině 11. století na Blízký východ začaly pronikat ze střední Asie kočovné turecké kmeny a povážlivě ohrožovaly byzantskou moc v Anatolii.
Turecký hegemon
Byzantský císař Roman IV. Diogenes se rozhodl s Turky utkat v otevřené bitvě, ale byl v srpnu roku 1071 poražen u Mantzikertu. Sunnitští Turci postupně obsadili Sýrii, Palestinu a téměř celou Malou Asii. Roku 1078 dobyli také Jeruzalém, dosud ovládaný šíitskými Fátimovci.
Papež vyhlásil křížovou výpravu
Dne 27. listopadu 1095 svolal blahoslavený papež Urban II. koncil do francouzského Clermontu. Na závěr sněmu pronesl strhující proslov o utrpení východních křesťanů a poutníků ze Západu a zakončil jej výzvou k pomoci východním souvěrcům sužovaným pohany. Události se daly do pohybu a západní křesťané nadšeně přijímali kříž. Cílem křížové výpravy bylo osvobození Božího hrobu a dalších svatých míst od muslimů. Křižáci povstali také k obraně života křesťanských poutníků a arménských, řeckých a dalších místních křesťanů, které si Turci podmaňovali, zajímali je, prodávali do otroctví, týrali nebo vraždili.
Západní solidarita s křesťanským Východem
V letošním milostivém roce Páně je tomu 930 let od začátku křižácké epopeje, kdy na jeviště světových dějin vstoupili křižáci: králové i urození rytíři, řemeslníci, prostý lid i bezzemci. Síla, která navzdory lidským nedostatkům a technickým omezením dovedla v Božím jménu potlačit islám, který – zdálo se nezadržitelně – postupoval proti křesťanské Evropě, Asii i Africe. Tento militantní kult šířili seldžučtí Turci. Obsazovali postupně křesťanské državy byzantské říše a přibližovali se jako žhavá láva k samotným branám Evropy. Byzantské císařství nepředvedlo účinnou obranu. Meč proto tasili západní křižáci, Frankové, Italové, Němci a další národy! Přidali se i Češi, kteří se vyznamenali v bojích pod římským císařem Friedrichem I. Barbarossou během třetí křížové výpravy v letech 1189 – 1192.
Postup k Jeruzalému
Cesta k osvobození Božího hrobu znamenala namáhavou, strastiplnou a nebezpečnou pouť, kterou mnozí křesťané pojali jako akt kajícnosti s cílem dosáhnout odpuštění hříchů. V maloasijské krajině a na dalších územích, kterými museli projít, čelili vojenskému odporu místních muslimských vládců. Nejednota sultánů a pověst křižáků jako nepřemožitelných válečníků usnadňovaly postup křesťanů k Jeruzalému, který křižácká vojska dobyla 15. července 1099.
Válečné umění Evropanů
Putování z Evropy bylo pro křižáky náročné po moři i po souši. V zemích porobených Turky se vojáci kříže často museli utkat s přesilou pohanů. Rytířská jízda zpravidla zasadila hlavní úder. Rozhodující vliv měla pěchota. Křesťanský válečník, který tvořil základ křižácké pěchoty, zacházel s kopím jako se svou hlavní zbraní. Střelci i kopiníci museli v zájmu přežití úzce spolupracovat. Jedna strana podporovala druhou. Střelci z kuše vystupovali v útočné formaci dopředu, aby měli volné pole k výstřelu. V případě útoku se semkli za pěšáky, kteří zatkli násady kopí do země, zapřeli se o ně nohou, levačkou drželi štíty sražené těsně vedle sebe, čímž druh vedle druha vytvořili štítovou hradbu, a pravicí ovládali kopí. Druhotnou zbraň tvořily meče, gisarmy (sekerovitá zbraň na delší násadě), mlaty a falchiony (účinná sečná zbraň s rozšiřující se čepelí).
Biskup: Berte bez váhání útokem ty živoucí nepřátele Boží!
S ozbrojenci táhli také biskupové, kněží a mniši. Sloužili pro křižáky mše svaté a udržovali jejich bojovou morálku, když klesala v důsledku neúspěchů, nemocí, hladu, žízně… V květnu roku 1097 křižáci obléhali tureckou (nedávno ještě byzantskou a křesťanskou) Nikaiu. Sultán Kilič Arslan chtěl prolomit sevření města a zaútočil na obléhatele v nejslabším místě. Útok dolehl především na Provensálce Raymonda de Saint-Gilles, jimž biskup papežský legát a skutečný duchovní vůdce výpravy Adhemar du Puy dodával odvahu a víru plamenným kázáním, která končila bojovnou výzvou: „Berte bez váhání útokem ty živoucí nepřátele Boží, vždyť nad nimi zvítězíte!“ Západní rytíři a jejich byzantští spojenci zanedlouho město obsadili.
Bojové společenství evropských králů a rytířů
Byť byly politika a vojenský postup křižáckých knížat a králů poznamenány řevnivostí a spory o vedení války a o dobytá území, představovaly křížové výpravy jedinečné vzepětí duchovní síly a válečné energie evropského křesťanstva, staly se dokladem vitality evropských národů, které při jazykové rozdílnosti postupovaly jednotně pod praporci svých feudálních pánů, v menší míře jako spontánně shromážděné houfce, ale hlavně pod znamením kříže kupředu na východ, s cílem osvobodit Boží hrob a potrestat zpupnost opovážlivých vetřelců. V dlouhodobém historickém kontextu, i po pádu křesťanských států ve Svaté zemi, šlo o pokračující obrannou válku proti půlměsíci, který byl rozhodnut pokořit a ujařmit celý křesťanský svět.
Středověcí hrdinové, postmoderní zrádci
Hrdinské činy křižáků ve Svaté zemi vešly do dějin. Godefroy z Bouillonu, Robert Normandský, Robert Flanderský, Štěpán z Blois, Hugo z Vermandois, Raimond ze Saint Gilles nebo Bohemund z Tarentu byli oslavováni ve středověku i v romantickém hnutí 19. století. Kruciáta na obrazech Gustava Dorého nebo řada obrazů křižáckých válečníků na našem hradě Rožmberk jsou fascinující i dnes, kdy islám beztrestně a nerušeně postupuje Evropou a pozvolna si ji početně podmaňuje (natalita muslimů převyšuje porodnost původních bílých Evropanů). Sílící muslimský element dnes mění Evropu etnicky, kulturně, politicky a nábožensky. Neohrožení rytíři a váleční titáni svého věku, jakými byli Karel Martel, Godefroy z Bouillonu nebo Evžen Savojský boji s islámem zasvětili své životy. Jak by tito dělníci spravedlivé války asi pohlíželi na současné evropské liberální a levicové politiky, kteří muslimům odevzdávají Evropu bez boje – ba dokonce dobrovolně, s úsměvem idiota?!
Evropská sebeobrana
Přes zánik křesťanských států v Palestině koncem 13. století a ústup křižáků z Levanty jde o obdivuhodné historické období. Pádem legendárního Akkonu roku 1291 a zánikem zbývajících křižáckých držav ve Svaté zemi boj neskončil! Křižák se nevzdává! Boj se smrtelným nepřítelem pokračoval ve Středomoří, na Balkáně… Papežové 15. století podnikali příkladné diplomatické i vojenské kroky k zastavení muslimských Turků. Jména nejvyšších pontifiků Evžena IV., Kalixta III. a Pia II. jsou zapsána zlatým písmem do knihy evropské sebeobrany. Křížové výpravy a navazující heroická obrana samotné Evropy proti mohamedánům jsou společným dědictvím evropských národů! Bez křižáckých hrdinů a jejich pokračovatelů by se evropské kostely změnily v mešity, národy by se rozplynuly, ztratily by křesťanskou duši, případně by se evropští křesťané uchýlili do trpkého vyhnanství. Evropská království a jejich kultura, posvátné ikony, křesťanská teologie, architektura… – vše by padlo, bylo bylo pohlceno nesmlouvavou mocí a kulturou dobyvatelů.
Vděčnost křižákům
Bojovníkům kříže vděčíme za záchranu Evropy před pustošícím muslimským přívalem, který nám mohl uchystat život otroků nebo druhořadých křesťanů (ďaurů) v evropském (světovém?) tureckém impériu. V 16. a 17. století jsme pocítili nejsilněji bezprostřední blízkost krutých asijských dobyvatelů. Zle dotírali na Slovensko a na Moravu. V roce 1683 přispěchali Soběského Poláci a další evropské národy vyprostit Vídeň obléhanou obrovskou tureckou armádou. Půlměsíc byl vržen zpět směrem do Maďarska a postupně byl vytlačován na Balkán. Živá náboženská víra, hrdinná síla a nezdolná vůle evropského člověka, který nesnese orientální jho na své šíji, ukázaly mocnému protivníkovi cestu z Evropy. Vnitřní obranu Vídně v kritických dnech roku 1683 vedl český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Díky němu se ubránila křesťanská Vídeň, hráz zdiva a těl zadržela valící se turecké hordy. Křesťané s Boží pomocí a s přímluvou Panny Marie zvítězili nad tureckou přesilou, která se zdála být nepřemožitelná (moderní skeptik by se asi duševně zhroutil a poddal se v naději na příslib lidského zacházení – ne tak tehdejší, ať středověký, nebo již barokní křesťanský státník).
Každý kříž u cesty, na kostele nebo nošený na krku nám buď odkazem na hrdinství opravdových chlapů, vojáků Kristových!
Obrázek: archiv autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!