Vražda Charlieho Kirka, zastánce svobody slova a občanské diskuse – který se především označoval za křesťana –, vyvolala výzvy k národní jednotě. Kirk zosobňoval americkou demokratickou tradici, založenou na přesvědčení, že svobodná výměna myšlenek není jen nejlepším způsobem hledání pravdy a prosazování společného dobra. Je to jediný způsob.
Kirkova schopnost formulovat složité myšlenky byla strhující. Nikdy nechodil na vysokou školu, a přesto opakovaně prokazoval mysl širší a pohotovější než uchazeči o diplom – a jejich profesoři –, kteří mu kladli nepřátelské otázky na jeho oblíbených akcích Turning Point USA.
Pozoruhodné bylo, že nikdy nezněl stejně, ani když opakoval starý argument, protože oslovoval nového člověka. To není jen znakem mistra učitele. Je to známka dobrého charakteru – toho, kdo odmítá proměňovat setkání s lidmi v pouhé abstrakce kvůli zdání. Byl skutečně jednou z mála veřejných osobností, které naslouchaly i svým odpůrcům. Opravdu někomu nenasloucháte, pokud z něj nemáte respekt nebo strach. A Kirk neprojevoval žádný strach.
Nyní je mrtvý, zasažen kulkou vraha do krku. Ten čin byl zrůdný. Reakce mnoha lidí však byla téměř stejně zlá.
Je pravda, že došlo k masivnímu projevu smutku – od nejvyšších pater vlády až po miliony Kirkových podporovatelů z řad občanů. Někteří, kdo nesouhlasili s jeho politikou, také vystoupili, aby Kirka uctili a odsoudili násilí.
Ale mnozí – příliš mnoho na to, aby se dali spočítat – vyšli na internet i do ulic, aby oslavovali jeho smrt. Levicová sociální platforma BlueSky je například zaplavena rozjařenými příspěvky o této zprávě. Vlny videí, zobrazujících nevolnost vyvolávající blaženost, plní kanály po celém světě – včetně mladé ženy, jejíž rty se lascivně našpulují, když se pohupuje do rytmu písně Celebration. Na univerzitě mého syna, jak říká, byla reakce na kampusu rozdělena napůl – 50 na 50. Padesát procent odsoudilo vraždu, a padesát procent ji považuje za přijatelnou, ne-li hodnou chvály.
Jak už jiní poznamenali, mnozí z těchto „tanečníků na hrobě“ pracují v pečujících profesích naší země – jsou to učitelé, terapeuti, sociální pracovníci, dokonce i lékaři. Veřejně se radují z vraždy člověka, který zasvětil život občanské debatě, jen proto, že nesouhlasili s jeho myšlenkami. Nejenže jim spadl kámen ze srdce, že je pryč. Oni se těší z toho, že byl zavražděn. Nacházejí sladkost v ovdovění jeho mladé manželky a uspokojení v tom, že jeho děti vyrostou bez otce. Jejich nenávist k Charliemu Kirkovi má sadistickou povahu.
Což znamená, že stejnou sadistickou nenávist chovají i k tobě a ke mně.
Kirkovo celkové smýšlení, zakořeněné ve víře, rodině a lásce k vlasti, představuje alespoň polovinu naší země. Kulka, která Kirka zabila, tak zároveň prosvištěla kolem každého, kdo věří v Boha a v tradiční morální hodnoty.
On byl toho dne terčem. My zůstáváme potenciálním terčem dnes.
Kam tedy odtud jít dál?
Pro křesťany jsou některé reakce zakázány. Nesmíme hledat pomstu. Nesmíme se uchylovat k agresi. Nesmíme podněcovat ani se účastnit davu – ať už na internetu, nebo na ulici. A jakkoli je to těžké, nesmíme si přát ublížit těm, kdo ublížili nám.
Stručně řečeno: nesmíme nenávidět své nepřátele. Naopak, jsme povoláni je milovat a upřímně si přát opravdový mír s nimi. Bible v tom mluví jasně.
Zároveň ale nemáme povinnost zacházet se svými nepřáteli jako s přáteli. Jsme povoláni milovat je právě jako nepřátele – tedy jako ty, kdo nám přejí zlé a jsou ochotni podle toho jednat. Proto máme plné právo povstat a aktivně se chránit.
Nejde jen o otázku sebeobrany, která je morální povinností, protože i náš život – jako každý jiný – je posvátný. Jde také o nutnost jednat tak, abychom chránili nevinné, zabezpečili rodiny a spoluvěřící a pečovali o své krajany ze všech vrstev tím, že co nejvíce ztížíme lidem se zlými úmysly jejich uskutečnění.
I to znamená milovat svého bližního: chránit ho před zlými a spravedlivě potrestat každého, kdo porušuje jeho důstojnost.
Je dobré jako národ se spojit k uctění Charlieho Kirka, modlit se za něj i za jeho rodinu a kategoricky odmítnout politické násilí. Musíme to však činit s očima dokořán, bdělí vůči těm mezi námi, kteří dychtivě sami přiznali, že by nám za vhodných okolností byli ochotni ublížit. Nedopusťme, aby tu příležitost dostali.
Zdroj: www.wordonfire.org
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
