Alois Musil (1868–1944) nebyl jen známým českým orientalistem a cestovatelem, ale především hluboce věřícím katolickým knězem, jehož životní dílo bylo prodchnuto službou pravdě, poznání a Bohu. Narodil se 30. června 1868 na Moravě v obci Rychtářov a již od mládí projevoval hluboký zájem o jazyky, kultury a duchovní rozměr lidské existence.
Po vysvěcení na kněze se vydal studovat do Říma, kde na Papežském biblickém institutu pronikl do tajů biblické hebrejštiny, aramejštiny a dalších orientálních jazyků. Jeho cílem však nebylo jen akademické poznání, ale snaha pochopit reálie Svaté země a Blízkého východu v širším kontextu víry a dějin spásy. Byl přesvědčen, že hlubší poznání země, kde se odehrály klíčové události Bible, přispívá i k hlubší víře a lásce k Bohu.
Musil podnikl řadu nebezpečných expedic po Sýrii, Palestině, Jordánsku a Arabské poušti. Proslavil se objevem legendárního pouštního hradu Kusejr Amra, který dnes patří mezi památky UNESCO. Jako „šejk Músá“ si získal respekt beduínů, u nichž našel přijetí i kvůli své čestnosti, pokoře a víře, kterou nikdy neskrýval. Jeho osobnost spojovala vědeckou erudici s křesťanskou etikou.
Jeho cestopisná a vědecká díla sloužila nejen vědě, ale i misi — přibližovala Evropanům duchovní bohatství Orientu a prohlubovala úctu ke křesťanským kořenům, spojeným s Blízkým východem. V Musilově osobnosti se tak spojuje obraz moderního badatele s pokorným služebníkem Církve.
Jeden z nejpůsobivějších zážitků Aloise Musila pochází z jeho cest po syrské poušti, kdy se mu podařilo proniknout do samotného srdce beduínské společnosti – do kmene Rwala, jednoho z nejmocnějších arabských kmenů.
Musil se tehdy pohyboval v oblasti, kam se běžný cizinec nemohl dostat, a to nejen kvůli nehostinným přírodním podmínkám, ale především kvůli politickému a kmenovému napětí. Mnoho evropských cestovatelů v této oblasti tehdy skončilo tragicky. Musil však získal důvěru místních nejen svým jazykovým uměním a znalostmi Koránu, ale především svou neokázalou vírou a morálním postojem. Beduíni v něm rozpoznali člověka „čistého srdce“, který je nepřišel okrást, ale pochopit.
Jednou večer, při táboření u studny Džof, byl pozván k šejkovi kmene. Tam došlo k nečekanému obratu: místní bojovníci začali podezírat Musila ze špionáže pro Turky a chtěli ho soudit podle starého beduínského práva. Hrozila mu smrt. V rozhodujícím okamžiku ale vystoupil jeden z náčelníků a řekl: „Tento muž nelže. Viděl jsem, jak se v noci modlí ke svému Bohu, tak jako my se modlíme k Alláhovi. Jeho víra je upřímná, a ten, kdo se modlí, nezrazuje.“ Tím mu zachránil život.
Tato událost nejen ukazuje, jak hluboká byla Musilova osobní víra, ale i to, jakou sílu má duchovní autenticita – že víra může spojovat i v krajinách, kde vládne nedůvěra a napětí. Musil si tímto postojem vysloužil titul šejk Músá a respekt, který v Orientu přetrval i dlouho po jeho odchodu.
Alois Musil zůstává dodnes inspirací – jako muž, který cestoval nejen po zemích, ale i po duchovních hlubinách člověka.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!