Na historii Apoštolské nunciatury v České republice a na působení nuncia Mons. Okola, který odchází jako vyslanec Svatého otce na Haiti, se Katolické noviny zeptaly bývalého ředitele protokolárního odboru Kanceláře prezidenta republiky Jindřicha Forejta.
Ve čtvrtek 12. března celebroval apoštolský nuncius v České republice Mons. Jude Thaddeus Okolo v kapli Poslanecké sněmovny za přítomnosti některých poslankyň a poslanců ranní mši. Tisková zpráva vydaná při této příležitosti uvádí, že církevní obřad i setkání se zákonodárci bylo součástí formálního loučení velvyslance Svatého stolce se zemí, v níž strávil poslední čtyři roky.
„Jeho zdejší diplomatická mise sice končí“, uvádí J. Forejt, „poslání zástupce Svatého otce ale zdaleka nikoli. Papež Lev XIV. se totiž rozhodl pověřit 69letého vatikánského diplomata novými úkoly, pro jejichž splnění ho posílá na misi vzdálenou 8000 kilometrů od České republiky. „Osiřelé“ pražské nunciatury se tak ujme – a doufejme, že snad brzy – v pořadí již sedmý apoštolský nuncius od roku 1990.“
Jaká je historie nunciatury?
Vatikánská diplomacie má dlouhou tradici, kterou vedle výjimečné dějinné zkušenosti charakterizuje i schopnost poučit se. Formulováním a rozvíjením celé řady diplomatických zvyklostí, smluvních usancí a procedurálních pravidel Svatý stolec významně ovlivnil zrod modalit upravujících vztahy mezi státy. Postavení jeho diplomatů proto historicky bylo – a do značné míry nadále zůstává – unikátní.
Na rozdíl od ostatních vedoucích zastupitelských misí, kterým v nejvyšší kategorii náleží titul velvyslance, v případě reprezentanta papeže a Římské kurie se užívá označení apoštolský nuncius. Pokud jde o diplomatické výsady a imunity, je postavení titulářů stejné.
Původní latinský termín nuntius se kdysi užíval pro posly papežského dvora, jejichž úkolem bylo o určených církevních svátcích (např. o Hromnicích a Květné neděli“) doručit všem v Římě v danou dobu se zdržujícím panovníkům a členům vládnoucích rodů jako symbolické dary svíci a palmovou ratolest. Informoval je rovněž o datu, hodině a místě konání audience u Svatého otce.
Postavení nunciů bylo přirozeně mnohem vlivnější než funkce pouhých doručovatelů. Většinou zastávali vysoké úřady a udělovány jim byly čestné tituly. Podle původního papežského ceremoniálu patřili dokonce mezi členy tzv. papežské rodiny (Familia Pontificia), jak byl nazýván okruh duchovních a laiků pohybujících se v papežově bezprostřední blízkosti. Později byli vysíláni jako diplomatičtí zástupci do sousedních zemí. Od 15. století se o nich hovoří jako o velvyslancích sídlících zpočátku trvale jen na dvorech katolických panovníků. Za nejstarší nunciaturu je pokládána vídeňská (otevřená v roce 1529).
Přídomek apoštolský poukazuje na nunciovo pověření od nástupce apoštola Petra. Z hlediska církevní hierarchie má nuncius postavení arcibiskupa a protokolární pravidla mu tak přiznávají dvojnásobný titul Excelence – jednou jako vedoucímu diplomatické mise a jednou jako církevnímu hodnostáři. Velvyslanci Svatého stolce patří v mezinárodních vztazích dlouhodobě k vysoce respektovaným a efektivním profesionálům. O to pozoruhodnější je tak nepříliš početný tým těch, kteří mají ve Vatikánu agendu diplomatických záležitostí na starosti. Příslušný úřad – tzv. druhá sekce Státního sekretariátu – totiž nezaměstnává více než 50 osob.
Jaké jsou úkoly nuncia jako vyslance Svatého stolce?
Nevšední je již samotný základ nunciova vyslání. Nezastupuje totiž zájmy Městského státu Vatikán, ale Svatého stolce. Pojem Sancta Sedes označuje ústřední orgány římskokatolické církve a současně samostatný subjekt mezinárodního práva. Zatímco většina států zakládá svou suverenitu na vlastním území (a populaci), Svatý stolec ji nalézá v oblasti duchovní (ve spojení s katolickými věřícími, jejichž počet celosvětově překračuje hranici 1,2 miliardy). Během své mise pak nuncius vystupuje ve dvojroli: jednak jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec vůči zemi, pro kterou je akreditován, současně však také coby osobní zástupce papeže-hlavy církve – to ve vztahu k úřadům, státním autoritám, církevním hodnostářům a obci věřících. Zprostředkovává komunikaci mezi Svatým otcem a místním episkopátem. Klíčovou roli má zejména v procesu výběru nových biskupů, kdy po konzultacích se zástupci veřejného i církevního života dané země předkládá Vatikánu k finálnímu rozhodnutí seznam tří vhodných kandidátů.
Jaká je historie apoštolské nunciatury v České republice?
Česko-vatikánské vztahy mají dlouhou, intenzívní a nezřídka i dosti dramatickou minulost. Zúžíme-li pohled – z hlediska působení apoštolských nunciů – pouze na dobu posledních cca 108 let (od vzniku republiky v roce 1918), můžeme hovořit o třech etapách:
1) Období 1918 – 1948
Atmosféra první republiky byla pro československo-vatikánskou relaci z diplomatického pohledu velmi živá. Došlo sice k navázání diplomatických vztahů a ke zřízení zastoupení na obou stranách, zároveň ale také k řadě nedorozumění, roztržkám, vyhrocení dialogu i k protestnímu odjezdu velvyslance. Přes jisté úspěchy položit bilaterálním vztahům dobrý smluvní základ, převažovaly ve vzájemné kontaktu nedůvěra a opatrnost.
2) Období 1948-1989
S výjimkou krátké doby bezprostředně po válce se přístup ke Svatému stolci rychle vyhrotil a diplomatické vztahy byly na popud komunistického režimu zmrazeny.
3) Období po roce 1989
Jak vzpomínal kardinál Dominik Duka, cesta k normalizaci vztahů začala symbolicky slibem Václava Havla ze dne 25. prosince 1989, kdy po vánoční půlnoční bohoslužbě slíbil, že bude-li zvolen prezidentem, obnoví diplomatické vztahy s Vatikánem.
Jak hodnotíte působení nuncia T. Okola?
Jak oznámila Tisková kancelář Svatého stolce 11. února 2026, rozhodl se papež Lev XIV. poslat Mons. Okola jako svého zástupce na Haiti. Pro dosavadního nuncia v ČR to bude jistě velká změna. Karibský stát, v němž se ke katolické církvi hlásí polovina obyvatel, má pohnutou historii poznamenanou četnými vojenskými konflikty, vleklými politickými spory a rozsáhlými přírodními katastrofami.
Krizový stav ještě prohlubuje skutečnost, že země je již pět let bez prezidenta (zatím poslední držitel nejvyššího úřadu v zemi byl zavražděn v roce 2021) a při absenci voleb také tři roky bez parlamentu. Množí se únosy humanitárních pracovníků a stále větší část země je kontrolována ozbrojenými skupinami, které se nikomu nezodpovídají. Za daných podmínek nebude jistě snadné vést v Port-au-Prince diplomatickou misii, každopádně je to výzva. Nuncius zde však může mít roli prostředníka, nebo v rámci „tiché diplomacie“ např. mobilizovat vatikánskou humanitární pomoc.
Od roku 1990 do počátku března 2026 se v čele apoštolské nunciatury v Praze vystřídalo šest vatikánských diplomatů. Měl jsem možnost potkávat všechny, byť s nestejnou intenzitou.
Každého mám spojeného s jinou vzpomínkou:
• Mons. Giovanniho Coppu (1990-2001) – pro jeho optimistickou povahu, italský prožitek emocí, odhodlání, s jakým se naučil česky a dojemnou pečlivost, se kterou naší mateřštinou i po letech mluvil.
• Mons. Erwina Josepha Endera (2001-2003) – pro jeho důslednou pečlivost.
• Mons. Diega Causera (2004-2011) – pro jeho otevřenou mysl, praktičnost a schopnost dostát „důstojnosti a vážnosti okamžiku“.
• Mons. Giuseppeho Leanzu (2011-2018) – pro jeho plachost a skromnost.
• Mons. Charlese Daniela Balva (2018-2022) – pro jeho zvídavost a nadšení, s nimiž poznával naši zemi.
• Mons. Juda T. Okola (2022-2026) – pro jeho přátelskou otevřenost, srdečný úsměv a schopnost naslouchat.
Nejkrásnější vyznání vůči hostitelské zemi učinil podle mého názoru nuncius Coppa, který při ukončení své desetileté diplomatické mise v Praze prohlásil:
„Miluji Českou republiku, nechávám zde polovinu svého srdce. Slibuji také, že na ni nikdy nezapomenu a že se do ní budu rád vracet, mimochodem i proto, abych měl – i když jen na chvíli – někdy srdce zase celé…“
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
