Víra je člověku pilířem, na kterém stojí, sloupem, o který se může opřít. V sekularizovaném Česku řada lidí o sobě prohlašuje, že jsou nevěřící. Není to zdaleka pravda. Věří tu vesmíru, přírodě, tu ezoterismu či východním náboženstvím, přinejmenším však věří ve svůj rozum či ego.
Svým tvrzením, že nevěří, vyjadřují lidé spíše postoj k církvím, v našem prostoru hlavně k římskokatolické církvi. A bylo by skoro divu, kdyby tomu tak po téměř padesátileté vládě komunistů, kteří měli katolíky za úhlavní nepřátele, bylo jinak.
Všichni sice o Vánocích mluví o Ježíškovi, ale vyslovit jméno Ježíš Kristus je pro řadu lidí problém. A Bůh? Ten v běžném slovníku existuje, až když je zle. A to často bývá až na sklonku života. Tehdy se totiž tváří tvář smrti hmatatelně objeví omezenost našeho hmotného života.
Vánoční příběh
Mám narozeniny v blízkosti první adventní neděle. Mezi gratulanty byla vloni i moje známá, bývalá kolegyně z práce. Jejím hlasem a stavem, o kterém mi v telefonu řekla, jsem byla zděšená. Spojila jsem se s jejím synem a dozvěděla se, že je ve vážném zdravotním stavu. Známá mě prosila o modlitbu. Z historie naší sms konverzace jsem zjistila, že nebyla pokřtěná. Rozhodla jsem se, že jí možnost této svátosti pomohu zprostředkovat.
Nebylo to snadné. Po různých peripetiích a po jejím odvozu do nemocnice se to nakonec první lednovou neděli, téměř v pravé poledne, v chaosu nemocničního pokoje podařilo. Díky knězi i díky spolupráci syna se jeho maminka spojila s Ježíšem Kristem. Den nato si ji syn odvezl do svého domova, kde jí zajistil paliativní péči.
Když jsem se synem mluvila po matčině křtu, řekl mi, že maminka vždy věřila, měla ve středu pokoje obraz Ježíše Krista. Měla jen pocit, že pro tento vztah nepotřebuje církev. Ano, takto to má nastaveno hodně lidí. Jenže – drž se řádu a řád tě podrží! Církev ustanovil sám Ježíš Kristus. Osobní vztah s ním i s Pánem je žádoucí, ale nevylučuje, ba žádá společenství církve. Po staletí se lidé křtili, aby se k tomuto společenství přimkli.
Není proč váhat
Víra je svobodný projev naší duše. Nelze ji přikázat. Lze ji rozvíjet. Proto se také křtí miminka, ovšem nikoli pro prožití zajímavé slavnosti, jak si někdy lidé myslí, ale proto, aby děti měly pečeť Krista i pro případ, že by se dospělosti nedožily. To se v minulosti často mohlo stát a stávalo. Při křtu miminka se rodiče a kmotři zaručují za výchovu v Kristu.
Cílem křtu totiž je stát se, podle představy Ježíše Krista, členem společenství církve. Když tedy člověk věří, a přitom stojí mimo toto společenství, nejen nemůže čerpat svátosti, ale zůstává sám. Myslím, že to je důvod, proč na konci svých dnů může cítit bolest z oddělení. Tak se nebojme, vždyť ve společenství Ježíše Krista nás to nejlepší teprve čeká. U Ježíšova a našeho Otce.
Obrázek: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!