„Domnívám se, že se v naší církvi od počátku Synodální cesty prohloubily polarizace mezi liberálně‑progresivními a spíše tradičně či konzervativně orientovanými postoji“ – a to jak uvnitř Německé biskupské konference, tak mezi duchovními i samotnými věřícími.
„Domnívám se, že se v naší církvi od počátku Synodální cesty prohloubily polarizace mezi liberálně-progresívními a spíše na tradičně či konzervativně orientovanými postoji. Platí to pro vztah mezi církví v naší zemi a Vatikánem a také ve vztazích k biskupskými konferencím jiných zemí. Platí to pro vztahy jednotlivých členů uvnitř naší biskupské konference, platí to pro vztahy uvnitř kléru a také mezi věřícími. Napětí a rozdíly tu samozřejmě byly už dlouho, ale podle mého názoru je Synodální cesta pojmenovala mnohem jasněji. Jednotlivé tábory vystupují zřetelněji, je snazší přiřadit jednotlivce k tomu či onomu proudu – a tím se zároveň otevírá prostor pro snadnější nálepkování, zvláště v médiích. Od počátku je navíc zřejmé, že Synodální cesta prosazuje výslovně liberální agendu. A nástroje evaluace a monitoringu přijatých usnesení, které byly v posledních dnech představeny, tuto agendu ještě posilují – protože zvyšují veřejný tlak na ty, kteří tuto cestu nepodporují vůbec, nebo jen částečně,“ vysvětluje pasovský biskup Stefan Oster SDB ve svém obsáhlém textu s názvem „Sebesekularizace pokračuje“ na svém blogu.
Dále upozorňuje: „Moje osobní potíž se Synodální cestou spočívá v přesvědčení, že krize církve je především krizí duchovního života a vnitřního přijetí obsahu naší víry, která je mnohem víc než jen ‚poselství‘. Jde totiž o vnitřní sjednocení s Pánem samotným, o jeho proměňující a obnovující skutečnou přítomnost v nás a mezi námi.“
Oster kritizuje, že „monitoring, který byl nyní v rámci Synodální cesty představen“, ve skutečnosti „už předpokládá novou sexuální morálku a s ní i novou antropologii“, a proto „kontroluje kroky jejich ‚uskutečňování‘“. V přehledu monitoringu se podle něj zjišťuje, „jaké reakce přišly z jednotlivých diecézí – například k opatřením týkajícím se celibátu kněží a jeho možného uvolnění, k úsilí o nové magisteriální hodnocení homosexuality, k iniciativám usilujícím o přístup žen ke svátostným úřadům, k požehnáním pro ‚páry, které se milují‘, k otázkám ‚nakládání s genderovou rozmanitostí‘ a k dalším tématům. Ve všech těchto bodech se tedy předpokládá, že učení musí být nutně změněno – a že se v povědomí drtivé většiny synodálů už změnilo. Proto se nyní požadují praktické kroky, s výslovným odkazem na to, že praxe má předcházet učení – aby se učení konečně změnilo.“
Pasovský biskup k tomu dodává: „Tento vzorec jsme ovšem měli v Synodální cestě od samého začátku: musí zůstat silný veřejný tlak na konzervativní část, a oni se pak jednou podvolí nebo snad konečně rozpoznají vlastní zabedněnost a podřídí se většině. A ti v Římě doufejme také.“
Následně pak připomíná, že „ani za papeže Lva nelze v rozhodujících bodech učení o člověku a jeho sexualitě – a s tím úzce spojeným učením o svátostnosti manželství a kněžství – očekávat žádné změny“. Ani on sám žádné změny neočekává, navíc je „přesvědčen o platnosti a hodnotě stávajícího učení“, a proto „nemůže ve většině bodů monitoringu a jeho požadavků na realizaci jít s nimi. Už také proto, že jako jáhen, kněz a biskup jsem opakovaně slavnostně slíbil, že budu zachovávat a hlásat učení církve“.
Biskup Oster výslovně varuje: „Pokud však většina diecézí – zejména na pracovních úrovních svých oddělení a referátů – bude trvale usilovat o realizaci požadavků uvedených v monitoringu, nutně se příkop uvnitř církve prohloubí. A to především vůči lidem, kteří chtějí být prostě katolíky a žít z víry předané Písmem, Tradicí a Magisteriem a z víry vyplývajícího chápání člověka, církve a vykoupení skrze Krista. Propast vůči nim se zvětšuje, domnělý střed se posouvá stále více doleva – a prostí věřící, kteří chtějí věrně žít ze svátostí, se stále více ocitají jako domnělí extremisté na pravém okraji.“
Tento vývoj však Oster považuje „za fatální“, a to i proto, že se „neprohlubuje jen vzdálenost vůči prostým věřícím, ale také vůči mnoha a mnoha místním církvím v jiných zemích, které často hledí na Německo s obavami“.
Oster rovněž vyjadřuje obavu, že se i v plánované „celoněmecké synodální konferenci jako nástupnickém orgánu“ „mnozí věřící, kteří se cítí zavázáni učitelské tradici, opět nebudou cítit reprezentováni a budou se vnitřně cítit ještě více odstaveni“.
Pasovský biskup zároveň upozorňuje na „znamení obnovy mimo Synodální cestu“: „mnoho křtů mladých dospělých ve Francii, Belgii a západním Švýcarsku; výrazné nové či znovuobjevené přijetí katolické víry převážně mladými muži v Anglii a USA; hledání identity víry mladými lidmi i u nás“. A pak střízlivě dodává, že „tento rostoucí zájem existuje i u nás“. „Jenže – na rozdíl od jiných zemí – se zdejší katolický establishment ptá: Chceme je vůbec? Nejde totiž většinou o lidi, které oslovují témata Synodální cesty, ale mnohem častěji o ty, kteří hledají hloubku, autentickou, existenciální spiritualitu, krásu liturgie, intelektuální hlubší reflexi velké Tradice. Jsou to tedy lidé – abych použil ono kritizované slovo – spíše konzervativní.“
Odkaz na úplné znění textu „Sebesekularizace pokračuje“ biskupa Ostera (v němčině): https://stefan-oster.de/die-selbstsaekularisierung-setzt-sich-fort/?fbclid=IwY2xjawPv97tleHRuA2FlbQIxMQBzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEeajl3arDb6MqQlYb3Cr2RDSQ-pcyZI2qCADghbfAvrlCDpr9URJXwiyENfEw_aem_Dya3MnqXQzGitiYic33Mwg
Zdroj: Kath.net
Zvýraznění textu: redakce Katolických novin
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
