„Domnívám se, že se v naší církvi od počátku Synodální cesty prohloubily polarizace mezi liberálně‑progresivními a spíše tradičně či konzervativně orientovanými postoji“ – a to jak uvnitř Německé biskupské konference, tak mezi duchovními i samotnými věřícími.
„Domnívám se, že se v naší církvi od počátku Synodální cesty prohloubily polarizace mezi liberálně-progresívními a spíše na tradičně či konzervativně orientovanými postoji. Platí to pro vztah mezi církví v naší zemi a Vatikánem a také ve vztazích k biskupskými konferencím jiných zemí. Platí to pro vztahy jednotlivých členů uvnitř naší biskupské konference, platí to pro vztahy uvnitř kléru a také mezi věřícími. Napětí a rozdíly tu samozřejmě byly už dlouho, ale podle mého názoru je Synodální cesta pojmenovala mnohem jasněji. Jednotlivé tábory vystupují zřetelněji, je snazší přiřadit jednotlivce k tomu či onomu proudu – a tím se zároveň otevírá prostor pro snadnější nálepkování, zvláště v médiích. Od počátku je navíc zřejmé, že Synodální cesta prosazuje výslovně liberální agendu. A nástroje evaluace a monitoringu přijatých usnesení, které byly v posledních dnech představeny, tuto agendu ještě posilují – protože zvyšují veřejný tlak na ty, kteří tuto cestu nepodporují vůbec, nebo jen částečně,“ vysvětluje pasovský biskup Stefan Oster SDB ve svém obsáhlém textu s názvem „Sebesekularizace pokračuje“ na svém blogu.
Dále upozorňuje: „Moje osobní potíž se Synodální cestou spočívá v přesvědčení, že krize církve je především krizí duchovního života a vnitřního přijetí obsahu naší víry, která je mnohem víc než jen ‚poselství‘. Jde totiž o vnitřní sjednocení s Pánem samotným, o jeho proměňující a obnovující skutečnou přítomnost v nás a mezi námi.“
Oster kritizuje, že „monitoring, který byl nyní v rámci Synodální cesty představen“, ve skutečnosti „už předpokládá novou sexuální morálku a s ní i novou antropologii“, a proto „kontroluje kroky jejich ‚uskutečňování‘“. V přehledu monitoringu se podle něj zjišťuje, „jaké reakce přišly z jednotlivých diecézí – například k opatřením týkajícím se celibátu kněží a jeho možného uvolnění, k úsilí o nové magisteriální hodnocení homosexuality, k iniciativám usilujícím o přístup žen ke svátostným úřadům, k požehnáním pro ‚páry, které se milují‘, k otázkám ‚nakládání s genderovou rozmanitostí‘ a k dalším tématům. Ve všech těchto bodech se tedy předpokládá, že učení musí být nutně změněno – a že se v povědomí drtivé většiny synodálů už změnilo. Proto se nyní požadují praktické kroky, s výslovným odkazem na to, že praxe má předcházet učení – aby se učení konečně změnilo.“
Pasovský biskup k tomu dodává: „Tento vzorec jsme ovšem měli v Synodální cestě od samého začátku: musí zůstat silný veřejný tlak na konzervativní část, a oni se pak jednou podvolí nebo snad konečně rozpoznají vlastní zabedněnost a podřídí se většině. A ti v Římě doufejme také.“
Následně pak připomíná, že „ani za papeže Lva nelze v rozhodujících bodech učení o člověku a jeho sexualitě – a s tím úzce spojeným učením o svátostnosti manželství a kněžství – očekávat žádné změny“. Ani on sám žádné změny neočekává, navíc je „přesvědčen o platnosti a hodnotě stávajícího učení“, a proto „nemůže ve většině bodů monitoringu a jeho požadavků na realizaci jít s nimi. Už také proto, že jako jáhen, kněz a biskup jsem opakovaně slavnostně slíbil, že budu zachovávat a hlásat učení církve“.
Biskup Oster výslovně varuje: „Pokud však většina diecézí – zejména na pracovních úrovních svých oddělení a referátů – bude trvale usilovat o realizaci požadavků uvedených v monitoringu, nutně se příkop uvnitř církve prohloubí. A to především vůči lidem, kteří chtějí být prostě katolíky a žít z víry předané Písmem, Tradicí a Magisteriem a z víry vyplývajícího chápání člověka, církve a vykoupení skrze Krista. Propast vůči nim se zvětšuje, domnělý střed se posouvá stále více doleva – a prostí věřící, kteří chtějí věrně žít ze svátostí, se stále více ocitají jako domnělí extremisté na pravém okraji.“
Tento vývoj však Oster považuje „za fatální“, a to i proto, že se „neprohlubuje jen vzdálenost vůči prostým věřícím, ale také vůči mnoha a mnoha místním církvím v jiných zemích, které často hledí na Německo s obavami“.
Oster rovněž vyjadřuje obavu, že se i v plánované „celoněmecké synodální konferenci jako nástupnickém orgánu“ „mnozí věřící, kteří se cítí zavázáni učitelské tradici, opět nebudou cítit reprezentováni a budou se vnitřně cítit ještě více odstaveni“.
Pasovský biskup zároveň upozorňuje na „znamení obnovy mimo Synodální cestu“: „mnoho křtů mladých dospělých ve Francii, Belgii a západním Švýcarsku; výrazné nové či znovuobjevené přijetí katolické víry převážně mladými muži v Anglii a USA; hledání identity víry mladými lidmi i u nás“. A pak střízlivě dodává, že „tento rostoucí zájem existuje i u nás“. „Jenže – na rozdíl od jiných zemí – se zdejší katolický establishment ptá: Chceme je vůbec? Nejde totiž většinou o lidi, které oslovují témata Synodální cesty, ale mnohem častěji o ty, kteří hledají hloubku, autentickou, existenciální spiritualitu, krásu liturgie, intelektuální hlubší reflexi velké Tradice. Jsou to tedy lidé – abych použil ono kritizované slovo – spíše konzervativní.“
Odkaz na úplné znění textu „Sebesekularizace pokračuje“ biskupa Ostera (v němčině): https://stefan-oster.de/die-selbstsaekularisierung-setzt-sich-fort/?fbclid=IwY2xjawPv97tleHRuA2FlbQIxMQBzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEeajl3arDb6MqQlYb3Cr2RDSQ-pcyZI2qCADghbfAvrlCDpr9URJXwiyENfEw_aem_Dya3MnqXQzGitiYic33Mwg
Zdroj: Kath.net
Zvýraznění textu: redakce Katolických novin