Na sklonku září tohoto roku to bude již 52 let od smrti uměleckého velikána a bytostného katolíka Bohuslava Reynka. Jeho skvostné dílo tu přetrvalo, aby se stalo mementem křehké a přesto tak naléhavé spirituality člověka, jehož obsáhlé umělecké svědectví o jím hluboce prožívané katolické víře je v naší zemi bez debat svého druhu jedním z nejvýznamnějších duchovních počinů dvacátého století. Při této příležitosti se tedy sluší ztratit pár slov a připomenout dílo i osobu tohoto inspirativního a stále imponujícího člověka a umělce, jehož odkaz přetrvá na věky – Bohu ke cti.
Ach ty básně, Reynek sází svá slova jako pomyslné kameny do brázdy za polem u Petrkova. A je v nich sníh a bláto, naděje i krev. Jeho oslava Boha v básních je tak prudká a syrová až se tají dech, někdy však zase tak něžná a průrazná, až se slzy derou do očí. Vánoce, advent. To bylo období, ve kterém byl jako doma. Pán Ježíš jako miminko, Svatá rodina, chlév, osel a vůl – co mohlo být Reynkově mysli bližší? Čtete-li v dnešní době Reynkovy adventní a vánoční básně, srdce vám zaplesá a dýchne na vás stesk po časech, kdy byly tyto svátky církve prožívány usebraným a poklidným způsobem vždy však v neutuchající naději. Ať už budete letošní advent a Vánoce prožívat jakkoliv, v doprovodu některých tematicky padnoucích básní Bohuslava Reynka se dá navodit nový rozměr, který prohloubí to, co je žádoucí. Pokoj s námi. Nic nemám, jen čekání manu, si sbírám v stínu adventních stanů, jdu pustinami. Neboj se bídy blázne, snad hvězda ti uvázne v pavuči ptačího letu, a dáš ji Jezulátku. Jdeme do Betléma, nikdo nic nemá, už nebude hůře, mamon nás neomámí. Pokoj s námi.[1]
Hodina kříže, tento výsostný moment dějin spásy se prolíná celou Reynkovou grafickou tvorbou v motivech ukřižování a především ve znázornění piety. Kdo jednou pohlédne do očí Matce Boží na Reynkových pietách, dokáže se snad alespoň částečně vcítit do bolestí, které prožívala a do utrpení a smutku, které trýznily její srdce, když z kříže snášeli umučené a znetvořené tělo Kristovo, tělo jejího milovaného syna, našeho Pána a Spasitele. Bohuslav Reynek si z Petrkovského zámečku a jeho nejbližšího okolí vytvořil cosi jako posvátný sakrální prostor, v němž více než kde jinde byl schopen tvořit. Pohlédneme-li do mnohých grafik zobrazujících výjev piety, nalézáme opakovaně motivy z Reynkova posvátného prostoru vtělené do zobrazení tohoto teologicky i spirituálně výrazného momentu. Ať už se jedná o neživé skutečnosti spojené s petrkovským hospodářstvím, jako byly vodní pumpa, části zdí statku, jeho dvůr nebo části zahrady a plotu. Nebo naopak o živé tvory, kteří byli se zámečkem spjati. Jednalo se například o kočky, myši a jiná hospodářská zvířata nebo i keře a stromy. V čase Svatého týdne pašijového lze jistě jen doporučit rozjímání nad Reynkovými grafikami s motivem ukřižování a piety, neboť to co uzříte, vás rozechvěje svoji naléhavostí a procítěným ztvárněním.
Pohlédneme-li do jeho tvorby, můžeme neustále nacházet nové inspirace pro vlastní duchovní rozjímání. Bohuslav Reynek nám, dalším generacím zanechal skvostné dílo, které ještě bude v budoucnosti výrazněji doceněno. Ačkoliv během svého života střídal stavy útěchy a neútěchy, možná častěji než by si sám přál, přesto si zachoval hlubokou a někdy až rigorózní katolickou víru. Nám dalším generacím by jistě v mnohém mohl být dobrým příkladem, přičemž oporou se nám skrze své impozantní básnické i grafické dílo již dávno stal. O Bohuslavu Reynkovi byly napsány již stohy knih a vědeckých i studentských prací a veškerá data z jeho života jsou notoricky známa, proto je jistě zbytečné je neustále opakovat. Přesto jsem si dovolil tuto skromnou připomínku při příležitosti jeho úmrtí, ke které bych rád připojil i jednu prosbu: vzpomeňte prosím, pokud vám to čas dovolí, na Bohuslava v modlitbě.
[1] Bohuslav Reynek – Mana (sbírka Mráz v okně)
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
