Možná člověkem, který nejlépe porozuměl vztahu mezi Božím slovem a nadějí, byl právě pohan, římský setník. Když prosil Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného služebníka, Pán projevil okamžitou ochotu k němu přijít. Ale setník prohlásil, že není hoden, aby Pán vešel pod jeho střechu, a řekl: „Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven!“ (Mt 8,8). Stačilo mu jediné Kristovo slovo, aby měl jistou naději ve spásu, kterou on působí.
Víra umožnila setníkovi pochopit, že to, co v Božím slově probouzí naději, je právě skutečnost, že je to slovo Boží, tedy slovo, které ten, jenž všechno tvoří, osobně zaměřuje k naší potřebě spásy a věčného života. To pochopil také Petr ve chvíli, která mohla být naplněná zoufalstvím, protože všichni Pána opustili a zůstalo s ním jen několik rozpačitých a nejistých učedníků: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68). Ježíšova slova zůstala pro Petra a jeho společníky posledním vláskem naděje na plnost života, kterou mohli očekávat jedině od Boha.
Proč však a jakým způsobem se mohla Petrova naděje, podobně jako naděje setníkova, pevně přimknout ke Kristu a k jeho slovu? Co dává Pánovu slovu takovou moc a spolehlivost, že se mu můžeme svěřit se vší tíhou života, s veškerou tíhou našeho bytí, které je ohroženo pádem do zoufalství, smrti a nicoty? Co umožňuje posluchači tohoto slova rozpoznat, že se tomu, kdo je pronáší, může v naprosté důvěře odevzdat?
To je možné, pokud Boží slovo zasáhne srdce nikoli jen jako příslib něčeho, ale jako příslib někoho — někoho, kdo miluje náš život všemohoucí láskou, kdo může učinit vše pro ty, které miluje a kteří se mu svěřují.
Mnozí po Ježíšově řeči o chlebu života v synagoze v Kafarnaum odešli se slovy: „To je tvrdá řeč! Kdo to může poslouchat?“ (Jan 6,60). Proč pro ně bylo Ježíšovo slovo důvodem k odejití, zatímco pro Petra a ostatní učedníky bylo tím jediným důvodem, aby zůstali?
Lze to vysvětlit tím, že ti první Ježíšovo slovo poslouchali odděleně od jeho zdroje, od samotného Krista. Zato Petr a ostatní učedníci nedokázali odtrhnout žádné Ježíšovo slovo od jeho přítomné osoby, to znamená od vztahu k němu, od přátelství s ním.
Boží slovo se může stát pramenem naděje, pouze pokud pro nás zůstává zdrojem tohoto slova Bůh. Jen když nasloucháme slovu z úst přítomného vtěleného Slova, které se na nás dívá s láskou, může v nás toto slovo probouzet nezlomnou naději, neboť je založeno na přítomnosti, která nikdy nepomíjí. Boží slovo je příslib, kterému ten, kdo ho slibuje, je nejen sám věrný, ale on navíc je součástí tohoto příslibu, protože Kristus nám slibuje sebe sama. „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (Mt 28,20). Ježíšovo poslední slovo, poslední příslib před nanebevstoupením, je příslibem sebe samého našemu životu, a to nejen na konci časů, ale každý den a v každém okamžiku.
Toto nezrušitelné spojení Božího slova s jeho přítomností, které je tolik radikální od chvíle, kdy se „Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14), až do jeho smrti za nás na kříži, je poznáním a příslibem celého Starého zákona. Proto volá 28. žalm k Pánu: „Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu“ (Žl 28,1).
Člověk v sobě nese hluboké ontologické vědomí, že pokud k němu Bůh nepromlouvá, pokud ho neustále netvoří svým slovem, pak nevyhnutelně umírá, život se mu rozpadá, protože Bůh tvoří tak, že všechno vyslovuje ve Slově, skrze které vzniklo všechno, co jest (srov. Jan 1,3).
Člověk může žít, aniž by naslouchal Slovu, které ho s láskou tvoří, ovšem pak – jako mnozí dnes – zakouší život nepevný, roztříštěný, život, který nám protéká mezi prsty, protože ho nedokážeme udržet. Ale nám byla dána milost žít z naslouchání, v ustavičné pozornosti, že uslyšíme Pána, který stále stojí u dveří naší svobody, klepe a prosí, aby mohl vstoupit. Dostali jsme dar naslouchat jeho hlasu, který nás zve ke společenství s ním (srov. Zj 3,20), k nikdy nekončícímu přátelství. Tak umožníme Duchu Svatému, aby v nás a mezi námi zplodil nový život, život překypující nadějí, jejímž předmětem není něco, ale sám Bůh, který naplňuje příslib své přítomnosti právě v tom okamžiku, kdy je pronášeno jeho slovo.
K neděli Božího slova 2026, převzato z: Dicastero per l’Evangelizzazione, Sussidio liturgico-pastorale „La parola di Cristo abiti tra voi (Col 3,16). VII Domenica della Parola di Dio, 25 gennaio 2026.
Dom Mauro‑Giuseppe Lepori OCist, generální opat cisterciáckého řádu
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
