Maxmilián Kolbe dobrovolně nabídl svůj život za jiného vězně – otce rodiny jménem Franciszek Gajowniczek.
Když jeden z vězňů utekl, nacisté jako trest vybrali deset mužů, kteří měli zemřít hladem. Gajowniczek zoufale zvolal, že má ženu a děti – a tehdy Kolbe vystoupil z řady a nabídl se místo něj. Nacisté souhlasili.
Když byl Kolbe zavřen v hladomorně, spoluvězni čekali, že zoufalství brzy zlomí i jeho. Ale místo nářku se z cely ozývaly modlitby, písně a tichá slova útěchy. Kolbe chodil mezi vyhladovělými muži, žehnal jim a připomínal, že „smrt není konec, ale začátek“.
Dozorci říkali, že nikdy předtím neviděli nikoho umírat s takovým pokojem.
Muž, za kterého se Kolbe obětoval, po válce často svědčil o Kolbeho činu. Říkal:
„Byl jsem odsouzen k smrti a on mi dal svůj život. Nemohu zapomenout, že právě jeho láska mi vrátila ženu a děti.“
Snímek: Cela Maxmiliána Kolbeho v Osvětimi.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!