Poezie

Vít Procházka Lingua franca   Ticho je řeč osvobozená od překladu.   A přesto je tolik jazyků ticha, kolik je mlčících.   Přesně dva, zahrneme-li mezi ně Boha –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v Jáchymově.   Dalším tichem hovořím já, jakmile se nelegitimuji „Já, přídomkem z Úspěchu, rodištěm Moje“,   což se stalo v […]

Vít Procházka Liščí kino   Na pomezí jižních a západních Čech svá bezčasí si, borče, nech.   Nech táhnout s támhletěmi mraky, co nechceš. Co chceš taky.   Ať jsi odtud, nebo z Bavor, z výčitek si nerob lavor.   Ať seš kaňour, nebo svině, herec hroznů v liščím kině. […]

Vít Procházka Díky!**   V úterý ráno porucha trakčního vedení hlášena na železnici u Berouna.   Místo do práce vlakem busem jsem obkružoval krajinu pod Karlštejnem.   Tady výše mohla by být štrůdlem, kdyby ten cukroval se zespodu a modral.   Tady níže co poprsí půdy, jehož kypící úrodnosti zelený […]

Vít Procházka Prázdný   /Boží hrob v kostele Panny Marie Růžencové. Velikonoce 2026. Plzeň./   Zvlčily kusy látky bělejší než zítra sníh. Hned kašli na pohádky.   Ránou vyčištěný líh.   Pravdou je, že umírá se ve finále smrti. A se život ubírá, kam nedofrčí chrti.   Zpoza prázdnoty hrobu […]

Vít Procházka Cesta Paschy /Pravoslavné Velikonoce ve Smetanových sadech. Duben 2026. Plzeň./   Rozestoupená koncentrovaně svíce jak mořem Rudým pěšinu brázdí.   Dosud ne půlnoc. Dokud ne půlnoc, činu zapečetit jak amalgám vdovcům legendou o polibku.   „Kristus z mrtvých vstal!“ Zaznívá? Nezaznívá? Nám kéž se připozdívá! Vždy jak před […]

Vít Procházka   Pendolino*   Když černočerná noc fascinuje duši, musíš, náš bratře, tušit, že láska věrná nevěru smí i rušit.   Kdo věří, se až všem zdá bližním též pornohvězdám: nesoudí, nekádruje. Jakmile lid si duje, on jen si obdiv zuje, sám soucit si obuje.   Že v jalovém […]

Povolání IV.   Příteli   Daleko šel jsi za Pánem – za hranici známého, všedního, poslechl jsi jeho volání.   Zima je slunku nad ránem, nový je smutek kraje cizího – jaký je smysl Tvého konání?   Být povolán, už nepatřit jen sobě, žít v té zvláštní – osvobozující – […]

  Vít Procházka *Prácheňská vigilie *   Uvnitř ještě stín. Však do vitráže svítá. Na myšlence splín. Však srdce lásku skýtá.   Uvnitř ještě ďas. Však andělé to znali. Sejmul-li ses zas, zase tě ovázali.   Uvnitř ještě stín. Však slzy trošku zpěvné. Vyrovnat se s tím, co torpéduje zjevné! […]

Vít Procházka Služební cesta   Očko zapadá znavené od slavného dne (před savem snů).   Ohnivá skvrna pálit přestává, avšak doutnat doufá si.   Klimbám na Hané u tratí v Olomouci: vlak kolotavý po ztrátách tempa v Čechách Moravu vzdává.   Zas zvon svatého Václava k odvaze snít probouzí národ […]