Poezie

otlučená věž připomínala mého jinošství víru   Kraj mezi Sušicí a Pískem, Prácheňsko, je zakotven ve své nezakotvenosti: pro plzeňské jsme příliš dole, pro budějovické nahoře. Sladkost na pozdější skus: jako hnětynka s hořkou čokoládou.   Mám Prácheňsko rád, ale načekal jsem se… marným čekáním na jiné. A jak se […]

Balada o donu Kichotovi   Don Kichot putuje na své herce. Váš chichot častuje slovy herce:   Slova, slova, slova dona Kichota jsou růžovými brýlemi života.   Slova, slova, slova dona Kichota dí, že vítěziti nemá slepota.   Řítí se na mlýny vidě obry. Léčí své tak splíny, svět je […]

„Abys mohl milovat,“ říká Karol Wojtyla, „musíš dozrát pro bolest.“ Ach, kolik je k lásce cest, a proč každá přes Golgotu vede? Sebe bez zapření žádné není…?   Pohlédnu na kříž a uvidím, jak…   Siná v tváři Kristus popravený, v Jehož jménu nepodlehnem újmě. Na oltáři: „Jsi-li připravený, vezmi […]

Jak sní starci, jež mají vše za sebou? Kteří Konci hledějí vstříc? Zvoní zvonci jim čas. Už nemá co říct. Čemu jejich snění blízko podobou…?   Povídej, Ó Stáří!   Snad snům na sad skvoucí révou se pnoucí v maličké chviličce se mnou či s Tebou…?   Povídej, Stáří!   […]

Advent začíná – do Radbuzy hvězda hvězd hřmí a hřmí tichá.   Po nedělní mši doprovází mrazivé ptaní poutníka:   „Na koho čeká v královské samotě noc crčící koncem?“   Advent začíná – za věčností čtyř neděl dočká se ráno.

Jako dva malé světy září tmou. Těkají sem a tam, oblohu nebeskou zrcadlí ve svém odrazu. Stojím. Propastnému srázu já vzdávám se napospas – Tomu, co v nich je, podlehnout mám. Obloha tichne zeptám se: „Kam?“ Tam, kam Bůh povede nás.   Kresba: autor 

Devatenáctého září si připomínáme jedno z nejdůležitějších zjevení Panny Marie, kdy se toho dne roku 1846 Matka Boží zjevila pasáčkům krav Maximinovi a Mélanii ve francouzských Alpách, na místě zvaném La Saletta, a v mnohých slzách jejich prostřednictvím varovala celé lidstvo před rozmáhajícím se zlem, které velmi konkrétně pojmenovala. Toto […]