P. Tomáše Hoffmanna, ředitele DCŽM Vesmír, jsme zastihli v Esmoriz (20 km od Porta) ve chvíli, kdy byl s dalšími dvěma kněžími mladým k dispozici pro svátost smíření. Poslední večer, který tam velká část mládeže královéhradecké diecéze strávila před přesunem do Lisabonu na finále Světových dnů mládeže, měli mladí mimo jiné možnost si zasportovat a též slavit svátost smíření.
„Bude to hodně dramatické,“ směje se kněz když popisuje, jak se mladí budou přemisťovat do Lisabonu. Někteří popisují místní organizaci jako “punkovou”, jiní používají termín „random“, někdo prostě jen konstatuje, že je vše „portugalské“ – tedy skoro vždy nakonec jinak, než jak bylo domluveno…! To jim ale nebrání prožívat světové setkání intenzivně. Možná dokonce naopak.
Někdo má koupené jízdenky do Lisabonu, někdo ještě ne, někteří se chtějí ještě před hlavním setkáním podívat do Fatimy. Přesun statisíců mladých lidí všech národností do hlavního města bude náročný tak jako tak.
„Vše se pořád mění, je to hodně živé, ale je to krásné,“ říká kněz, který už zažil mnoho setkání mládeže, přesto je toto pro něj svým způsobem nové a výjimečné. „Někteří mladí jsou dost unavení, z cestování, zážitků… někteří užívají oceánu ve volných chvílích. Pro většinu z nich je to jejich první světové setkání mládeže, takže mají hodně silné dojmy,“ popisuje P. Hoffmann, který v Diecézním centru života mládeže Vesmír v Orlických horách působí už od roku 2006. Spolu s ním je v Portugalsku celý „vesmírný tým“, tedy čtyři mladí lidé a dva kněží, kteří “na Vesmíru” s mladými pracují.
„Myslím, že pro mládež je to tu i výzva. Zažívají nejistotu, uvědomují si, že se věci utvářejí postupně, jinak než jak jsme možná zvyklí u nás, kdy při organizaci velké akce se vše snažíme připravit docela detailně. Je to tady další možnost konkrétně věřit, že Pán Bůh je s námi, a že On dotahuje to, co z různých důvodů nedáváme.
To, co mnohé též hodně fascinuje, je vědomí, že tu jsou lidé z celého světa. Když jsme chodili v Portu, téměř soutěžili, kdo bude mít víc fotek s mládeží z různých zemí a čím barevnější, tím lepší. Pro ty šestnáctileté mladé lidi je to obrovský zážitek, až možná šokující. A což teprve až budeme v Lisabonu. Tohle je jen příprava!“ popisuje kněz.
Říká, že mnozí zde spolu komunikují prostřednictvím internetového překladače, takže občas i toto může způsobovat nedorozumění a komunikační šumy. Mobilní aplikace pro účastníky už je ale v provozu, a tak s její pomocí se snadno dostanou tam, kde je třeba. „V jedné tělocvičně je nás asi osmdesát, v druhé asi padesát a osobně jsem ještě nestál frontu na záchod, maximálně pár minut. Větší fronty jsou na místech, kde se vydávají obědy. Ty zajišťují většinou fast-foodové řetězce, ale i když jsou fronty třeba dvacet metrů dlouhé, vydávají jídlo hodně rychle – jsou dobří! Opravdu musím vyseknout poklonu. Na jedné straně je to tedy ‚random‘, na druhé straně pružné a hlavně skvěle a silné,“ říká P. Tomáš.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!