Je úterý 6. září ráno. Ředitel a jeden ze spoluzakladatelů Cesty 121, Antonín Randa, je v Arcibiskupském paláci na Hradčanském náměstí v Praze, aby zde dostal zvláštní požehnání „na cestu“ od pana kardinála Dominika Duky.
Vydává se na pěší cestu. Dalekou. Sám. Chce pěšky ujít minimálně 121 kilometrů, jak je v názvu Cesty 121, aby tak oslavil její patnácté narozeniny. Směřuje na Karlovy Vary a zastaví se v místech, která jsou nějak spjata právě s tímto spolkem. Má jen malý batůžek a sám neví, kde bude následující noci přespávat.
Telefonicky jsme Antonína Randu zastihli u Unhoště. Na cestě, na loukách, v horkém dni bez stínu, ale po několika milých a osvěžujících setkáních. „Důvodem, proč jsem se na tu pouť vydal je, že chci poděkovat našim příznivcům a Hospodinu za těch patnáct let. O podobných výročích se dělávají různé rauty a děkovné koncerty, ale já jsem nechtěl slavit narozeniny Cesty 121 někde na pódiu a s chlebíčkama,“ konstatuje Antonín Randa. V malém, zeleném batůžku, si nese úkoly, prosby, papírky s modlitbami i jména míst, kde se chce zastavit. „Chci vzpomínat na kněze, kterým jsme pomáhali. Někdy ta cesta, kterou jsme s nimi ušli, byla hodně krátká a pořád přibývaly nové příběhy a nové situace… a já bych si teď chtěl udělat prostor, abych mohl znovu vzpomínat na konkrétní jména a konkrétní osudy,“ vysvětluje.
První den se zastavil Pod Petřínem u sester Boromejek, potom v Břevnovském klášteře, kde Cesta 121 vznikla ke krátké modlitbě, u sester Boromejek v Řepích a pak v Unhošti u otce Gabriela. Večer bude plánovat další den. „Všude, kde jsem se zastavil, jsem dostal kromě požehnání, povzbudivých slov a modliteb na lístečcích, i něco dobrého na cestu. Koho jsem potkal, ten mi něco dal,“ usmívá se Antonín Randa a uzavírá, že má batoh asi o dvě kila těžší, ale je bohatší o milá setkání.
(kš)