Profesor církevních dějin a augustiniánský kněz Augustin Neumann (1891 – 1948) v reakci na šíření Husova kultu a účelové propagandistické využívání husitského hnutí proti katolické církvi v roce 1925 navrhoval, aby čeští katoličtí biskupové uvažovali o blahořečení českých katolických mučedníků doby husitské. Věhlasný učenec vyslovil přání, aby v takovém případě Svatá stolice stanovila 6. červenec dnem souborné oslavy katolických mučedníků, kteří pro věrnost katolické víře zahynuli rukou husitů. Den shodný s památkou M. Jana Husa byl navržen záměrně. Proti jedné upálené osobě, Janu Husovi, jehož mnozí pokládali za mučedníka, by katolíci uctívali stovky i tisíce mučedníků věrných svaté církvi římské. Pater Neumann z pověření episkopátu shromáždil příslušné dějinné podklady a zpracoval je v knize Katoličtí mučedníci doby husitské. Vydejme se po stopách našich katolických mučedníků, kněží, řeholnic i laiků, kteří hrdinně zachovali víru otců a vešli do nebe rukou husitských vrahů.
Svůj život za Církev a vlast položil 1. dubna 1421 v Berouně katolický rytíř Jan Koblih, když město dobyli táboritští husité. Někteří katolíci prosili Jana Žižku, aby je ušetřil výměnou za přestup k husitství. Jan Koblih nabídku husitů rozhodně odmítl. Za to ho husité pomalu mučili. Postavili ho nad oheň a pálili ho nejprve na chodidlech, pak na holeních, dále na kolenech a kyčlích a konečně na ostatních částech těla. Při jednotlivých stupních tortury kacíři stále rytíře přemlouvali, aby svolil k přijímání podobojí. On vždy odmítl, a tak, jak staré zápisy výslovně zdůrazňují, dokonal svůj život v jednotě s církví. Česká kronika Aeneáše Silvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.) ho uvádí jako vzor mučedníka za katolickou víru, trpícího nesnesitelná muka. Celá desetiletí žila mezi lidem úctyhodná památka rytíře mučedníka. Až papežský legát Aeneáš Silvius tento příběh zapsal a zachoval jej tak budoucím pokolením.
Kolébka křesťanství v našich zemích Velehrad byla jedním z prvních míst, které v husitské vichřici přinesly svědectví krve. V únoru 1421 houf moravských táboritů vedených odpadlým knězem Bedřichem ze Strážnice přepadl velehradský klášter a způsobil v něm zkázu. Husité znesvětili památné místo cyrilometodějské mise. Odcizili ornáty, knihy a další cenné věci. Cisterciácký opat a šest bratří jim padli do rukou. Bratří se svým představeným skončili na hranici, kde je strávil plamen. Díky pozdějšímu vyšetřování, nařízenému samotným papežem, svědkové těchto krvavých bouří podrobně vypovídali o husitském řádění v klášteře, o upálení mnišských mučedníků a rozboření kláštera.
Ještě v předbělohorské době se mezi zbožným lidem ujala legenda o velehradských mučednících. Podle předávaného vyprávění byly i klášterní zdi postříkány krví mučených řeholníků. Kámen do sebe vpil krev trpících. Každoročně ve výroční den mučednické smrti velehradských cisterciáků kameny zdiva ze sebe podle tradice vypotily krev. V roce 1722 byl výjev upálení mnichů vymalován na strop kláštera, který byl nově vystavěn v baroku. V roce 1452 vypověděl tehdy osmdesátiletý soused z Polešovic, Petr Gensperger, očitý svědek husitského řádění, o tom, jak po cisterciácích přišli na řadu i další místní kněží. Vypravoval, jak husité chytili polešovického faráře Mikuláše, odvedli ho do sousedního Ostrohu, kde ho mučením chtěli přinutit k přijetí kalicha. Pravověrný kněz raději podstoupil smrt upálením, než by zradil svatou církev římskou a svátostné kněžství. Svého spolubratra zakrátko následoval na věčnost kněz Zikmund, byv proboden kopím. Polešovického kaplana a dobrého kazatele Václava odvlekli kacíři do vinic, kde jej nutili k odpadu od katolictví. Opět marně. Také Václav vstoupil do nebe rukou husitských vrahů. Také památka polešovických mučedníků žila dlouho mezi zdejším lidem. Ještě roku 1710, jak dosvědčuje pavlovický farář Jan Středovský, místní znali louku u cesty do Ostroha, kde byl upálen farář Mikuláš. Polešovičtí každoročně drželi dny umučení oněch kněží: 2. července a 7. září.
„Ani věku, ani pohlavní, ani stavu neodpustili“ (římský a český král Zikmund).
Plzeň historicky proslula jako město věrné králi a katolické církvi. Z tohoto důvodu získala příjmení Vždy věrná Plzeň. Svou věrnost zaplatila i ona. Husité přitáhli i před brány západočeské metropole.
Na sklonku krutého husitského běsnění, v letech 1433 – 1434, byla obléhána i katolická Plzeň. Husitským útočníkům se ubránila. Na paměť slavného vítězství konali Plzeňští každoroční slavnost, při které děkovali Bohu za záchranu. V roce 1467 Mistr Hilarius Litoměřický, přední obhájce katolictví, ve svém kázání představil plzeňské muže a ženy, kteří volili raději smrt než zradu rodné katolické víry. Hilarius řekl, že kohokoliv z města husité chytili, tomu uřízli ruce, nos a uši. Ve své zvrácenosti nešetřili ani ženy. Ženy uzavřené v sudech svrhávali ze skály. Jiným uřezali nosy a vystavili je poté posměchu. Jiné týrali hladem. Ženy odmítly přestup ke kacířům, s kterými by pak musely vést jejich trpký život, a raději volily smrt z rukou vrahů.
Také čeští katoličtí studenti staroslavného vysokého učení Karlova se stali obětí husitů. Jakmile přívrženci kalicha ovládli pražskou univerzitu, uprchli katoličtí studenti do Lužice, která tehdy byla součástí české koruny. V tamním městě Lubně si založili takřka druhou, katolickou univerzitu. Studenty následovalo do exilu mnoho českých katolických kněží. Husité však katolíky pronásledovali až do Lužice. Lubno roku 1427 oblehli a nemilosrdně vydrancovali. Přes svůj smutný osud se předtím město hrdinně bránilo. Vůdčí osobností obrany byl místní farář, který silným hlasem vyzýval měšťany, aby statečné bojovali ke cti Pána Krista a za pravou víru. Sliboval přitom nebe těm, kteří padnou v boji s husity. Po dobytí města husité statečného faráře chytili, přivázali ho za ruce a nohy ke čtyřem koním, každého z nich hnali na jinou stranu a tak kněze roztrhali. Lidé hledali záchranu v kostele, kde za zpěvů Salve Regina vzývali Matku Boží a prosili za sílu vytrvat ve víře otců. Mnoho měšťanů a většina pražských studentů bylo pobito, zbytek obyvatel byl vyhnán. Zavražděni byli všichni kněží. Smrt pražských studentů připomíná zaháňská kronika (husité tehdy zaútočili na Lužici i na Slezsko).
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!