„V tuto chvíli nemám žádný plán. Už během prvních několika měsíců se mě na to několikrát ptali — na otázku LGBT: co k tomu chci říct. Vzpomínám si, že mi tehdy jeden kardinál z východní části světa řekl něco velmi užitečného — že západní svět je upnutý, posedlý sexualitou. Pro některé lidi je proto identita člověka zcela ztotožněna se sexuální identitou, zatímco pro mnohé lidi v jiných částech světa to vůbec není aktuální téma, pokud jde o to, jak bychom se k sobě měli chovat.
Musím se přiznat, že to mám někde vzadu v hlavě, protože, jak jsem nedávno řekl, každé téma týkající se LGBTQ otázek je zároveň velmi polarizující uvnitř církve. A pro tuto chvíli — vzhledem k tomu, co už jsem se snažil ukázat a žít ve svém pojetí toho, co znamená být papežem v této době — se snažím dále neprohlubovat a nepodněcovat polarizaci v církvi.
Snažím se říct, že je to přesně to, co František vyjádřil velmi jasně, když řekl: „Todos, todos, todos!“ — všichni jsou zváni dovnitř. Ale nezvu člověka proto, že je nebo není nějaké konkrétní identity. Zveme člověka proto, že je synem nebo dcerou Boží, a říkáme: všichni jste vítáni — pojďme se navzájem poznávat a respektovat.
Až v určitém okamžiku vyvstanou konkrétní otázky — a tím nechci říct, že lidé budou chtít, aby se změnilo církevní učení; oni chtějí, aby se změnily postoje — myslím, že musíme změnit postoje dříve, než vůbec začneme měnit učení.
Považuji za velmi nepravděpodobné, že by se v dohledné budoucnosti změnilo církevní učení o tom, co církev učí o sexualitě a co učí o manželství — o manželství jsem už mluvil. Řekl jsem, že papež František, když mluvil o rodině, mluvil o muži a ženě, o slavnostním závazku, méně už o tom druhém manželství.
V Evropě už dokonce vydávají rituály žehnání lidem, kteří se mají rádi — jak to vyjadřují — a to jde přímo proti nauce, kterou papež František schválil, a která v podstatě říká: samozřejmě můžete žehnat všem lidem, ale nemá se hledat způsob, jak ritualizovat nějaké požehnání, protože to není to, co církev učí. To neznamená, že ti lidé jsou špatní.
Myslím však, že je velmi důležité znovu pochopit, jak přijímat druhé, kteří jsou jiní než my, jak přijímat lidi, kteří ve svém životě činí určitá rozhodnutí, a respektovat je.
Zároveň rozumím tomu, že toto je velmi výbušné téma a že někteří lidé budou vznášet požadavky, například: chceme uznání homosexuálního manželství, nebo chceme uznání lidí, kteří jsou trans, a chceme, aby to církev oficiálně uznala a schválila.
Jednotlivci však budou přijímáni. Každý kněz, který kdy zpovídal, zpovídal všechny možné lidi, vyslechl všechna možná témata, všech životních stavů a rozhodnutí, která byla učiněna. Ale myslím, že učení církve bude pokračovat tak, jak je — a to je to, co k tomu teď chci říct.
Myslím, že je to velmi důležité. Rodiny musí být podporovány. Říká se tomu tradiční rodina — rodina je otec, matka a děti. Domnívám se, že úloha rodiny ve společnosti, která v posledních desetiletích místy utrpěla, musí být znovu uznána a posílena.
A přemýšlím, jestli otázka polarizace a toho, jak se lidé k sobě chovají, nepramení i ze situací, kdy lidé nevyrůstali v kontextu rodiny, kde se člověk nejprve učí, jak se mít navzájem rádi, jak spolu žít, jak se navzájem snášet a jak vytvářet pouta společenství jako rodina. Pokud odeberete tento základní stavební kámen, je velmi obtížné se to naučit jiným způsobem. Myslím, že právě v tom spočívají některé velmi klíčové prvky.“
Zdroj: rozhovor pro Crux Now Media, YouTube
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
