Velehrad jedním z center náboženských sjednocovacích snah
Moravský Velehrad není pouze věhlasným poutním místem mariánské a cyrilometodějské úcty. Představuje rovněž významné historické centrum unionistického hnutí 19. a 20. století. Pod pojmem unionismus chápeme hnutí usilující o odstranění náboženského a jurisdikčního rozkolu mezi katolickou a pravoslavnou církví a o dosažení plné jednoty křesťanského západu s východem. Velehradské unionistické sjezdy 19. a 20. století se staly fórem, na kterém katoličtí a pravoslavní delegáti z řad kněží i laiků hledali cestu k překonání propasti schizmatu, jež církev postihl v r. 1054, kdy se latinský západ a řecký východ rozešly. Unionistické snahy sahají do středověku, ke florentské unii z r. 1439 a úspěšné brestské unii z r. 1595, kdy se ukrajinští a rusínští pravoslavní na území polského státu hromadně navraceli k jednotě s Římem. Papež jim povolil zachovat si svůj starobylý řecko-slovanský obřad. Jednalo se o významné sjednocovací projekty římských papežů v historii, kterým sami pravoslavní vycházeli vstříc. Obdobné cíle sledoval novodobý unionistický apoštolát, který vyrostl spíše z lidového podhoubí na Moravě v 19. století. Jeho původci byli moravští vlastenečtí kněží v čele s tatíčkem Antonínem Cyrilem Stojanem (1851–1923).
Vystoupení tatíčka Stojana
Apoštolát svatých Cyrila a Metoda pod ochranou blahoslavené Panny Marie byl unionistickým podnikem, majícím za úkol pracovat a modlit se za sjednocení Slovanů ve víře. Nacházet cestu k pravoslavným nebývalo snadné pro jejich zakořeněnou a živenou zášť vůči všemu katolickému. S iniciativou založit apoštolát přišla v roce 1885 skupina moravských vlasteneckých kněží v čele s pozdějším olomouckým arcibiskupem A. C. Stojanem, který bude celoživotním spolkovým jednatelem. Charakter podniku byl prvořadě misijní, ale také vzdělávací, kulturní, vydavatelský nebo charitativní. Jeho vznik přímo souvisel se slavným jubilejním rokem 1885, kdy si celý slovanský svět připomínal 1000. výročí od smrti sv. Metoděje, arcibiskupa moravsko-panonského. Jubileum mělo být oslaveno úspěšným unionistickým. V žádosti o povolení spolku, adresované olomouckému arcibiskupovi kardinálu Bedřichu Fürstenberkovi, se praví, že programem apoštolátu je modlit se za sjednocení spolubratrů a hmotnými prostředky a skutky podporovat katolíky vlastního národa a úsilí Svaté stolice o misie u slovanských národů. Kardinál Fürstenberk schválil záměr založit tento spolek, který představoval misijní podnik, jehož cílem bylo přivést pravoslavné k jednotě s Římem. Stojanovo dílo mělo zcela výslovný misijní charakter. Vyznačovalo se vlídností a respektem vůči pravoslavným a solidaritou s nimi, zejména s těmi, kteří se ocitli po bolševické revoluci v Rusku pod krutovládou komunistů.
Dosah apoštolátu
Rodnou půdou apoštolátu byla Morava, ze které se šířily unionistické myšlenky do Polska, jihoslovanských zemí nebo Bulharska. Sídlem hnutí se stal přirozeně Velehrad, jenž skýtal zázemí pro konání významných unionistických sjezdů, na nichž se katolíci a pravoslavní scházeli za účelem hledání cesty k překonání rozkolu. Unionistické hnutí bylo od počátku postaveno pod ochranu Panny Marie, Matky slovanské jednoty, a svatých Cyrila a Metoděje. Cyrilometodějství a unionismus splývaly vjedno. Soluňští bratři se pro svou věrnost papeži a horlivé apoštolské působení těší úctě katolického západu, jako světce a nositele slovanské liturgie je ctí také pravoslavná církev. Oba světci se tudíž stali přirozeným mostem spojujícím katolíky a pravoslavné.
Pomocná ruka v nouzi
Spojit Rusko s Římem bylo ambiciózním heslem a programem unionistického hnutí, zdá se, že až příliš ambiciózním. Rusko představovalo nejmocnější impérium s pravoslavím jako protěžovaným státním náboženstvím. Carský paternalismus dodával pravoslaví náležité sebevědomí a moc, a na oplátku státní církev úkoloval a používal ji jako svůj mocenský instrument. Tento stav se zhroutil s pádem cara a s nástupem rudého teroru, jenž se dávil krví pravoslavného lidu. Tehdy podali západní katolíci pomocnou ruku tísněným východním katolíkům i ortodoxním křesťanům. Po vzoru papeže pořádali podpůrné sbírky pro Rusko katolíci v celém světě. Nejvyšší nouze sblížila katolíky i pravoslavné v bolševickém Rusku, neboť v utrpení si byli najednou všichni rovni, privilegovaná duchovní vrstva dřívějšího carství paralelně s těžce se probíjející katolickou entitou. Sovětský represivní aparát se však na potlačování východoslovanských katolíků zaměřil přednostně, v čemž kontinuálně převzal utlačovatelskou roli někdejších carských orgánů.
Další postavy sv. Unie
Cyrilometodějská idea nesla přízvisko velehradská na důkaz spojení s posvátným arcibiskupským sídlem Metodějovým. Novodobý unionismus měl však svoje osobnosti a centra i v jiných částech slovanského katolického světa. Jeho reprezentanty byli např. Chorvat Josip Juraj Strossmayer (1815–1905), biskup bosensko-srijemský z východochorvatského Đakova, nebo Slovinec a osobní přítel moravského buditele P. Františka Sušila Anton Martin Slomšek (1800–1862), levantský, resp. mariborský biskup, který v roce 1851 založil bratrstvo sv. Cyrila a Metoděje, jehož smyslem bylo náboženské sjednocení Slovanů a jež dosáhlo již v roce 1854 kolem 13 000 členů, koncem 19. století mělo na 150 000 členů. Rovněž východoevropští řeckokatolíci pracovali na díle svaté Unie ve šlépějích sv. Josafata Kunceviče (1580–1623), polockého řeckokatolického arcibiskupa a mučedníka svaté Unie, zavražděného pravoslavnými. Ve 20. století byl živým pomníkem katolické jednoty západu a východu kardinál a řeckokatolický arcibiskup z ukrajinského Tarnopolu Josyf Slipyj (1892–1984), který prošel sovětskými věznicemi a dožil ve Vatikánu.
Původní unionistická idea tatíčka Stojana, biskupa Slomšeka nebo mučedníka kardinála Slipého je stále živá. Svědectví krve za sv. Unii vydaly tisíce mučedníků katolického východu, kteří byli pronásledováni a popravováni za příslušnost k řeckokatolické církvi a za věrnost papeži a kteří byli podrobováni násilné pravoslavizaci resp. pronásledováni ruskými bolševiky. I proto je třeba dílo svatého Josafata Kunceviče a soudobou řeckokatolickou církev podporovat a modlit se za ni. Svatí Kyjevské Rusi Vladimír a Olga jsou našimi přímluvci u Boha stejně jako naši svatí Přemyslovci Václav a Ludmila anebo polští svatí Stanislav a Hedvika.
Ať Pán Bůh v dopřeje své církvi klid a nápravu všech škod způsobených lidskou pýchou. Ať svatí Cyril s Metodějem svou přímluvou přispějí ke sblížení slovanských katolických národů: aby k sobě ve zmatcích moderního světa nacházeli cestu bratři Češi, Slováci, Lužičtí Srbové, Poláci, Rusíni, Ukrajinci, Slovinci a Chorvaté. Ať všechny Slovany ve víře sjednotí posvátný Velehrad!
Obrazová příloha: Redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!