Při pietním aktu před budovou Českého rozhlasu u příležitosti výročí okupace Československa v roce 1968 se pískalo v podstatě na všechny řečníky. Jedni pískali na zástupce vlády Okamuru a Schillerovou, další zase na prezidenta Petra Pavla…
Není náhodou, že mnozí dnes mluví o atmosféře nenávisti a rozdělení. Ta nevznikla přes noc. Politici se vůči sobě po dlouhá léta chovali urážlivě, bez úcty a bez elementárního respektu. Soupeře nepovažovali za partnera v diskusi, ale za nepřítele, kterého je třeba zesměšnit, ponížit či umlčet. To, co zaznívalo z parlamentních lavic a televizních studií, se postupně stalo běžnou normou i ve společnosti.
Dnes sklízíme plody této atmosféry. Jednotlivé názorové proudy se častují nenávistnými urážkami, vulgaritami a nadávkami. Místo argumentů přichází nálepky, místo dialogu vypískávání a snaha druhého zesměšnit. Jako by se vytratilo přesvědčení, že i člověk s odlišným názorem má stejnou důstojnost a zaslouží si být vyslechnut.
Křesťan však nemůže přijmout logiku, podle níž je cílem protivníka porazit za každou cenu. Kristus nás učí něco mnohem náročnějšího: milovat i své nepřátele, žehnat těm, kdo nás proklínají, a zlo nepřemáhat dalším zlem, ale dobrem. To neznamená rezignovat na pravdu ani na pevné postoje. Znamená to hájit je způsobem, který nezraňuje lidskou důstojnost.
Možná právě dnes je největším svědectvím víry schopnost mluvit slušně tam, kde ostatní křičí, naslouchat tam, kde se jen odsuzuje, a hledat porozumění tam, kde se společnost stále hlouběji rozděluje. Pokoj nezačíná ve vládních budovách ani na náměstích. Začíná v lidském srdci – a v každém slově, které vyslovíme.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
