Zelení, piráti, socialisté, liberálové a vůbec levičáci všech genderů, bohužel v případě Německa i křesťanští demokraté umanutě podporují masovou africkou a asijskou imigraci do Evropy (případně imigraci z dalších kontinentů). Zaklínají se humanitou, v přímém přenosu přitom předvádějí zradu svých národů. Nehledí na důsledky masové imigrace pro původní Evropany. Humanita pro jedny nemusí být humanitou pro druhé, jak dosvědčuje selektivní zpravodajství ze západních měst se záběry brutálního násilí, kterého se dopouštějí imigranti, ať už jsou jejich kriminální činy motivovány jakkoliv.
Vyčpělé, proradné partaje, které drží při životě setrvačnost a nevědomost voličů, diktují Evropanům povinné soužití s masami afrických a asijských imigrantů s jejich diametrálně odlišným životním stylem. Nikdo ze zabetonovaných evropských elit se neptá původních běžných Němců, Holanďanů, Finů nebo Čechů, zda si přejí ve svých zemích ubytovny plné neevropských imigrantů a zda fandí jejich integraci do společnosti evropských národů. Bylo by přinejmenším slušné zeptat se majitele domu, zda má o nájemníky zájem. Zvláště když jde o fatální rozhodnutí sžívat se s mnohdy nepřizpůsobivými, netolerantními nebo dokonce dobyvačnými lidmi ze zcela kulturně a mentálně cizích oblastí. Původní bílé obyvatelstvo je vrženo do povinné integrace. Bruselská nadstavba nedává evropské plebejské základně žádnou alternativu (záměrně používám marxistickou terminologii). Nelze nechtít – musíš imigranty chtít! Tak pravil bruselský Zarathustra. Volba z více možností prakticky nepřipadá v úvahu. Nabízí se naivní otázka: Kam se poděla demokracie? Inteligentní čtenář si odpoví sám…
O co v tomto střetu jde? Jde o věrnost Evropě původních křesťanských národů a vůli bránit Evropu jako jejich domov! To je pravé a logické evropanství. O tom však internacionální levice nechce slyšet. Pro ni je ideální multikulturní svět, ne zachování identity jednotlivých národů. Nejnověji Španělsko otevírá dveře půl milionu migrantů. Vládnoucí levičáci tím prý chtějí oslabit „institucionální rasismus“.
Během těchto úvah nevybočujeme z křesťanského morálního rámce s přirozeným smyslem pro pomoc lidem v nouzi. Evropské národy – zejména ty západní – však svou solidaritu s migranty projevují celá desetiletí. Při této aktivní pomoci uprchlíkům se konzervativním a vlasteneckým Evropanům nechce věřit, že by tato solidarita měla náš kontinent zahubit, překrýt původní obyvatele, vysát je duševně i fyzicky, vydrancovat státní rozpočty… Levičáci samozřejmě kontrují tím, že egoistická bílá Evropa má prostředků a sil dost, že je možné rozdávat (zemi, peníze, lidskou důstojnost, bezpečnost) donekonečna. Lstiví svůdci s rudou vlajkou, kterým nelze věřit! Levičácká kampaň není morální ani vůči běžencům samotným. Ti se v této globalistické hře stávají účelovým mocenským nástrojem levicové politiky v Evropě. Levičáci v nich spatřují vlastní, byť dovezené politické spojence. Slibují jim ráj v bohatém západním světě. Často pak evropské státy čelí (eufemisticky řečeno) závažným výbuchům nespokojenosti a frustrace mladých Arabů nebo Afričanů, kteří záhy poznají faleš levičáckých náhončích, negativně se vymezí vůči hostitelům, naučí se pragmaticky využívat sociální výhody nebo se postaví proti evropskému politickému systému. Jistě mnozí upřímně touží se západními vymoženostmi přijmout i povinnosti a pracovat. Otázka je, jaké množství těchto osob je Evropa v úhrnu schopna unést. Tendence relokovat imigranty napříč členskými zeměmi svědčí o tom, že západ imigraci nezvládá, a tudíž její zátěž chce přenést na druhé.
V říjnu jsem v článku Podivný německý svět upozornil na nelogičnost německého systému, kdy kriminálník běženec je odměněn a protiimigrační strana AfD varující před riziky řízené imigrace je diskriminována – kvůli vlastenectví a obavám o budoucnost vlastní země, nekontrolovaně zaplavované neevropskými imigranty. Podobně chce nyní vláda trestat protiimigrační vlasteneckou konzervativní stranu Vox ve Španělsku.
Madrid zahájil proces legalizace 500 tisíc migrantů bez povolení k pobytu a přizná jim právo v zemi pracovat. Podle levicové vlády je cílem tohoto kroku „čelit vzestupu krajní pravice“. Podivný způsob, jak to natřít politickému oponentovi: přivézt si na něj migranty jako kanónenfutr. Madrid proces oficiálně spustil začátkem tohoto roku poté, co se na něm dohodla vládní Socialistická strana premiéra Pedra Sáncheze s krajně levicovou stranou Podemos. Ta jeho menšinovou vládu podporuje od roku 2023. „Nechceme být jen majákem, ale věřím, že se staneme i semínkem a impulzem v boji proti vlně krajní pravice, která se snaží získat vliv. A uděláme vše, co je v našich silách, abychom ji zastavili,“ prohlásil k tomu mluvčí vlády. Strana Podemos uvedla, že nová legislativa pomůže rozbít „institucionální rasismus, který pouze podporuje vykořisťování a rasistickou nenávist“.
Podle vládního návrhu budou moci o legální status požádat migranti bez dokladů, žadatelé o azyl nebo lidé, kteří k 31. prosinci 2025 žili ve Španělsku déle než pět měsíců. Žádosti bude možné podávat od začátku dubna do konce června, přičemž osoby s trestní minulostí jsou z tohoto procesu vyloučeny. Žádosti mají být posouzeny do dvou týdnů. Úspěšní žadatelé poté získají právo pracovat „v jakémkoli odvětví a kdekoli“ na území Španělska, uvedla ministryně pro migraci Elma Saiz Delgado.
Předseda národně konzervativní strany Vox Santiago Abascal obvinil premiéra z toho, že se prostřednictvím migrace snaží nahradit španělské obyvatelstvo. „Chce urychlit invazi. Musíme ho zastavit. Repatriace, deportace a návraty migrantů,“ prohlásil.
Statisíce migrantů bez dokladů
Liberální přístup Španělska k migraci se tak výrazně odklání od trendu v dalších evropských zemích. Státy jako Velká Británie, Německo či Dánsko totiž v poslední době oznamují zpřísnění pravidel a tvrdší postup vůči žádostem o azyl. Že by ctnost bolestně zrozená z nouze?! Neukvapujme se v optimismu. Důslednost není západu vlastní.
Španělsko v posledních letech přijalo miliony migrantů, z nichž podle analytického centra Funcas bylo na začátku roku 2025 přibližně 840 tisíc bez platného povolení k pobytu. Většina z nich – zhruba 760 tisíc – pochází podle CNN z Latinské Ameriky, zejména z Kolumbie, Peru a Hondurasu. Přes Španělsko zároveň vede jedna z nejvytíženějších migračních tras ze západní Afriky, odkud se každoročně desítky tisíc lidí pokoušejí o nebezpečnou, zhruba dva tisíce kilometrů dlouhou cestu na Kanárské ostrovy.
Kdy dojde Evropanům, že staří levicoví a liberální politici, tito prázdní lidé uvyklí koryt, jsou zrádci? Kdy evropští voliči konečně změní politickou mapu? V Polsku nebo Itálii už tu odvahu našli.
Zdroj: Aktuálně.cz