Jak se na demokratický systém dívá katolická církev? Na tuto důležitou otázku se pokusí odpovědět následující příspěvek, který vychází z textu Kompendia sociální nauky církve.
Podrobné hodnocení demokracie je obsaženo v encyklice bl. Jana Pavla II. Centesimus annus: „Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování,…možnost volit a kontrolovat vlastní vlády a v případě potřeby je pokojnou cestou vyměňovat. Církev proto nemůže schvalovat vytváření úzkých vládnoucích skupin, které si na základě svých specifických zájmů nebo ideologických záměrů uzurpují státní moc. Opravdová demokracie je možná pouze v právním státě a na základě správného pojetí lidské osoby“ (CA 46). Proto vyžaduje lidi, kteří jsou vzdělaní a formovaní v duchu pravých ideálů.
Hodnoty demokracie
Aby demokracie dobře fungovala, nestačí k tomu pouhé dodržování pravidel, ale také chtěné přijetí hodnot, jako je důstojnost každé lidské osoby, respektování lidských práv, přijetí ´společného dobra´, jako cíle politického života a jeho normativního kritéria. Pokud neexistuje obecný souhlas s těmito hodnotami, pak se smysl demokracie vytrácí a její stabilita je ohrožena.
Církev poukazuje na to, že pro současné demokracie je jedním z největších rizik etický relativizmus, který popírá existenci objektivních mravních hodnot, které jsou závazné pro všechny.
V této souvislosti je třeba říci, že pokud neexistuje žádná poslední pravda, která by byla měřítkem každého politického jednání, potom je možné snadno manipulovat idejemi za účelem dosažení mocenských záměrů. Jak nás učí dějiny, „demokracie bez hodnot se snadno mění ve skrytou nebo otevřenou totalitu“(CA 46).
A proto, aby demokracie – jako určitý způsob společenského ´uspořádání´- dobře fungovala, závisí to na jejím souladu s objektivním mravním zákonem (Desatero), kterému musí být podřízena.
Instituce a demokracie
Církev uznává platnost principu, že ve státě mají být jednotlivé pravomoci rozděleny. Je vhodnější, když každá moc má protiváhu v jiných mocích a sférách kompetence, aby mezi nimi byla rovnováha, a každá byla tak udržována ve správných mezích. Právě v tom spočívá princip ´právního státu´, v němž vládne zákon a ne lidská svévole (srov. CA 44).
V demokratickém systému je politická autorita odpovědná lidu. Zastupitelské orgány musí být podřízené účinné kontrole za strany společnosti. Touto kontrolou jsou především svobodné volby, které umožňují, aby si občané politické reprezentanty vybírali a také je vyměňovali. Povinnost zvolených představitelů vydat počet ze svého působení, která je zaručena respektováním volebních období, představuje podstatný prvek demokracie.“
„V rámci svých kompetencí (vypracovávání zákonů, působení vlády a její kontrola) musí zvolení představitelé hledat a uskutečňovat to, co prospívá dobrému fungování občanského soužití v celé jeho šíři“( KKC 2236). Avšak zvolení politici nesmí být pouze pasívními činiteli v rukou voličů. Kontrola vykonávaná voliči totiž nevylučuje nezbytnou svobodu politiků při vykonávání mandátu. Při tom by nemělo jít jen o stranické zájmy, ale především o službu ´společnému dobru´. A právě to představuje jeden z podstatných důvodů politické autority.
Morální charakter politické reprezentace
Politici nesmějí zapomínat na morální rozměr výkonu své funkce ani ho podceňovat. Je to závazek sdílet úděl lidu a řešit jeho sociální problémy. Předpokládá ctnosti trpělivosti, skromnosti, umírněnosti, lásky a snahu o sdílení. Tak jsou politici schopni dělat politiku jako výkon služby, usilovat o ´společné dobro´, a ne o vlastní prestiž nebo získání osobních výhod.
Politická korupce představuje jednu z nejzávažnějších deformací demokratického systému (srov. SRC 44), protože zrazuje jak mravní zásady, tak normy sociální spravedlnosti. Dále poškozuje správné fungování státu a zároveň negativně ovlivňuje vztahy mezi těmi, kdo mají v rukou správní pravomoc a těmi, kdo jsou spravováni. Zvyšuje nedůvěru vůči veřejným institucím, což vede k nezájmu občanů o politiku a o ty, kdo je zastupují, a nakonec k oslabování těchto institucí.
Korupce deformuje úlohu zastupitelských institucí v samém kořeni, protože se tyto instituce stávají prostorem politického obchodování mezi požadavky klientů (zájmových skupin) a vládními službami. Dochází k tomu, že politická rozhodnutí upřednostňují úzké zájmy těch, kdo patřičně „zaplatí“, a tím je zabraňováno konat ve prospěch všech občanů.
Nástroje politické participace (účasti)
Politické strany – mají za úkol rozšiřovat míru účasti občanů na veřejné odpovědnosti tak, aby byla přístupná pro všechny. Strany jsou určeny k tomu, aby realizovaly požadavky občanské společnosti a zaměřovaly je ke ´společnému dobru´ (srov. GS 75). A aby občanům zároveň umožňovaly podílet se na utváření politických rozhodnutí. Politické strany musí být ve svém vnitřním uspořádání demokratické, schopné dospívat k politickému konsenzu a jednat na základě určitého programu.
Nástrojem politické participace je také referendum, při kterém se uplatňuje přímá forma účasti na politických rozhodnutích. Zastupitelský systém totiž neznamená, že by občané nemohli být přímo dotazováni na rozhodnutí, která mají pro život společnosti větší význam.
Informace a demokracie
Informace patří mezi hlavní nástroje demokratické spoluúčasti. Bez porozumění situaci v politické oblasti, bez faktických údajů a různých návrhů řešení, není možná žádná spoluúčast. V této ožehavé oblasti společenského života je třeba zajistit pluralitu komunikace i jejích prostředků. A také rovné podmínky pro vlastnění a používání médií.
Právu na objektivní informace brání (srov. PIT 12) koncentrování tištěných i elektronických médií v rukou několika málo lidí nebo skupin. To má nebezpečné důsledky pro celý demokratický systém, protože se tím stále těsněji propojují vládní instituce a aktivity, které kontrolují tok peněz a informací.
Masmédia je třeba užívat k budování a podpoře lidské komunity v ekonomické, politické, kulturní, výchovně-vzdělávací a náboženské oblasti (srov. IM 3). Občanská společnost má právo na informace, zakládající se na pravdě, na svobodě, spravedlnosti a solidaritě (srov. KKC 2494). Základní otázkou zůstává, zda současný systém informování přispívá k tomu, aby se člověk stal opravdu lepší, duchovně zralejší, vědomý si své lidské důstojnosti, odpovědnější a otevřenější vůči všem, zejména vůči těm nejslabším.
J. M. ThDr. Miloslav Kněz, farář v Divišově a čestný kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi
Prameny:
CA – Centesimus annus, sociální encyklika Jana Pavla II.
KKC – Katechizmus katolické církve
SRS – Sollicitudo rei socialis, sociální encyklika Jana Pavla II.
GS – Gaudium et spes, konstituce 2. Vatikánského koncilu O církvi v dnešním světě
PIT – Pacem in terris, sociální encyklika Jana XXIII.
IM – Inter mirifica, dekret o hromadných sdělovacích prostředcích 2. Vatikán. koncilu
Obrázek: archiv redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!