„Když jsem přišla 17. listopadu do školy, všechno bylo jinak než před odjezdem. Zcela hmatatelně jsem vnímala Boží zásah do historie naší země svatořečením svaté Anežky. Kdo má rád svůj národ na zemi, má ho rád i v nebi!“ popisuje sestra Magdalena, osu, svůj návrat do Československa ze svatořečení Anežky České v Římě. Do té doby byla tajnou řeholnicí.
Za zázrak označuje už fakt, že coby učitelka socialistické školy dostala neplacené volno na dovolenou v Římě, aby se mohla zúčastnit kanonizace princezny Anežky České. Pozvání bylo iniciované sestrami voršilkami z generalátu v Římě. „V době socialismu bylo těžké dostat vízum do Itálie. Několikrát jsem o něj žádala a opakovaně nedostala. O to více jsem byla překvapena, když jsem si mohla vzít neplacené volno ve škole. Podmínka byla: Najít za sebe suplování matematiky ve škole. S Boží pomocí se podařilo. A tak jsem mohla vyjet na kanonizaci v autobuse plném řádových sester. Jela jsem v civilu s hábitem v kufru, protože již jsem měla za sebou tajně složené první sliby.“
Z Říma se vrátili 16. listopadu. Na slovenských hranicích zažívala těžké chvíle: „Všichni vyšli ven z autobusu, já v něm zůstala a celou dobu se modlila, neboť můj kufr byl plný knih a byl v něm hábit se závojem, který by prozradil, že jsem tajná řeholnice.“ Vše dobře dopadlo. V té době učila sestra Magdalena v České Lípě, aby byla blíž sestrám, které žily v Jiřetíně pod Jedlovou. A popisuje, že už toho 17. listopadu vnímala, že je všechno jinak. Zpětně se také dozvěděla, jak probíhal 17. listopad v klášteře v Praze, respektive v kostele svaté Voršily: „Když se Národní třídou hnal průvod studentů za „doprovodu“ policistů s obušky, kostelník, který bydlel v areálu kláštera a měl okna do Národní třídy, otevřel vrata kostela a studenti se nahrnuli dovnitř. Když už byl kostel na prasknutí, tak vrata zavřel. Druhý den se před kostelem objevily svíčky a děkovné vzkazy za nalezení útočiště,“ vypráví. A dodává: „Připomínáme si tuto událost 17.listopadu každý rok, v kostele probíhá program iniciovaný studenty a v 17 hodin je sloužena mše svatá. A modlíme se za náš národ. Svatá Anežko, přimlouvej se za svůj český lid!“
Chodili jsme zapálit svíčky
Jana Šafusová, učitelka ZŠ sv. Voršily v Praze vzpomíná, že se svými žáky si vždy připomínala, proč je 17. listopad státní svátek a den volna: „Díky těsnému sousedství naší školy s Národní třídou jsme pravidelně chodili zapálit svíčky k pamětní desce.“ V jedné 7. třídě vznikla kniha referátů o 17. listopadu 1939 a 1989. „Příjemnou odezvu měla před pár lety výzva k mým šesťákům: Kde a jak prožili tví rodiče 17. listopad 1989? Děti si povídaly s rodiči a někdy i s prarodiči, příběhy sepsaly a ve třídě přednesly. Někdy doprovodily ilustrací. Sepsané příběhy jsme následně vyvěsili v učebně. Se zájmem si je četli i žáci z dalších tříd. Vzhledem k tomu, že rodiče mých žáků prožili historický den v různém věku, v různých městech, někteří jako studenti, jiní jako pracující na různých pozicích, někteří jako aktivní účastníci a to i v dalších dnech po 17. listopadu, byla vzpomínání barvitá, zajímavá a hodně osobní. Všechny sepsané příběhy jsme po skončení výstavy vložili do rychlovazače a takto vzniklou knihu si se zájmem pročítali také rodiče na třídních schůzkách,“ vzpomíná učitelka, která už je dnes v důchodu.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!