V tomto krátkém zamyšlení jde o závažnou věc. Jde o to, že si libovolně pohráváme s významem slov a měníme ho. Tak se stalo, že když nám někdo představí svou novou přítelkyni, nejde o spolehlivou známou, která se mnou sdílí tytéž mravní a další hodnoty, ale o současnou konkubínu. Význam slov, jak ví každý jazykovědec, se s vývojem jazyka vyvíjí a mění. Horší je, že dnes lidé týmž slovem označují něco úplně jiného a pak se stává, že jeden mluví o voze, druhý o koze. Naše politická scéna je plná vysvětlování, že mluvčí myslel něco jiného, a proto mu posluchač nerozuměl správně. V dobrém případě se pak dohodnou na kompromisu, že přeci jde o pojízdný barový stolek, který se hýbe jako vůz a má rohy jako koza. Takto definovaný termín je následně použit v zákoně. Takto formulovaných zákonů se pak chopí advokáti a dosáhnou toho, že prokazatelně usvědčený vrah se výrokem soudu dostane okamžitě na svobodu, protože je přeci jasné, že oběť vraha donutila k činu, protože ho z nenávisti chtěla dostat na doživotí do vězení.
Co nám o skutečné situaci říká výše uvedená nadsázka? Že jsme dospěli do situace, kdy bez výhrady každý má právo na výklad a užívání slov s libovolným určením jejich významu. To je znak „roztroušené diktatury“, v níž se bojuje. Toto onemocnění společnosti je podstatně horší než roztroušená skleróza u jedince. Roztroušená diktatura je totiž pandemie. Stojíme tak před rozhodnutím. Jedna cesta vede zpět ke zdravému rozumu opřenému o pevnou logiku a citlivě stabilní jazyk. Druhá do blázince s ozbrojenými pacienty a bez dozoru personálu.
Výmluvným příkladem tohoto stavu společnosti je nedávný případ arcibiskupa Jana Graubnera. Bezprostředně po uložení rakve Dominika kardinála Duky stal se středem terče ostřelovaného arcibiskupského paláce v Praze právě on. Za nehorázné je považováno, že při kázání na Dukově pohřbu označil současnou společnost za zženštilou. Inu, dobrá. Řekl to, jak to řekl. Mohl to říct jinak, změkčilá, dětinská, … Je to bezesporu kritický výrok, ovšem úplně pravdivý. To, že nevelká skupina lidí vztáhla Graubnerovo varování na sebe a začali se ohrazovat proti útokům, jež se z jeho slov téměř nedají vyvodit, ukazuje, že význam diskutovaného slova výrazně ohnuli. Uraženým lidem se to stává často. Natož pak lidem, kteří jsou uraženi trvale, neboť se jim nedaří neomezeně vládnout.
Foto prof. Piťhy během mše sv.: L. Horníková, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!