Už toho bylo napsáno mnoho. Ale obrázek rektorky na žebříku, s odvoláním v ruce, už jen tak někdo z hlavy nedostane. A přesto zůstává několik otázek, které se v samotném víru událostí někam vytratily.
Zkusme si místo rektorky na žebříku představit sami sebe. Na nemocenské, v pyžamu, v posteli. Není to pohled, který by člověk chtěl ukazovat světu – ani nadřízeným. Ať už by přišli na přátelský čaj nebo s jiným úmyslem. V takové chvíli chcete klid. A to dozajista chtěl i děkan Katolické teologické fakulty UK Jaroslav Brož. Opravdu má ze své funkce automaticky povinnost přijímat rektorku za každých okolností – i v pyžamu? Je jedno, zda v ruce drží papír s odvoláním, nebo jen nese pozdrav. Tato situace je nedůstojná v obou případech.
Paní rektorka si to zřejmě neuvědomuje. Stejně tak jako fakt, že kdyby v tu chvíli byla lékařkou, kterou ve skutečnosti je, jistě by nemocnému doporučila klid na lůžku. Pokud si pod klidem na lůžku představuje akt odvolání za pomoci složek Integrovaného záchranného systému, něco není v pořádku.
Jak už zaznělo z úst proděkana doc. Aleše Prázného, rektorka byla toho dne informována o zdravotním stavu děkana – stejně jako o tom, že nekomunikuje, léčí se, a stará se o něj ošetřovatelka. A přesto odpoledne tvrdí, že měla obavu o jeho život a volala záchranné složky. Opravdu na to stihla zapomenout? Ponechme čtenáři, ať sám posoudí.
Faktem ale zůstává, že rektorka opakovaně zasahuje do záležitostí fakulty. A právě tato malá, ale významná fakulta – jedna ze zakládajících součástí Karlovy univerzity – se těší z její strany nebývalé pozornosti. Uvědomuje si však paní rektorka, jak dalekosáhlé důsledky její jednání může mít? A uvědomují si lidé, kteří čtou o senzaci a žebříku, že v pozadí stojí otázky základní lidské slušnosti, a možná i ohrožení institucionální autonomie?
Důležitost fakulty nespočívá jen v tom, kdo zde bude učit. Spočívá především v tom, jak se zde bude učit. Jde o fakultu, která je schválena Vatikánem a připravuje budoucí bohoslovce – ty, kdo budou reprezentovat katolickou církev. Ty, kdo budou nést její učení dál. A právě proto je otázka autonomie a integrity této instituce tak zásadní. Nejde jen o mocenský spor – jde o identitu. A i když je církev vnitřně rozdělená, má plné právo na své sebeurčení. Jako jakákoli jiná instituce.
Představa, že toto sebeurčení budou určovat vnější – často světské nebo liberálně katolické – tlaky, je zničující. Přinejmenším pro církev. A kdo ví – možná i pro celou společnost, která čím dál méně věří, čím dál méně ctí základní morální hodnoty a přestává si všímat, že tady opravdu není něco v pořádku.
Protože žebřík.
Jana Marešová studuje obor Filozofie a etika na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy (KTF UK)
Foto děkana J. Brože: Lucie Horníková, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!