Edikt milánský (1)
Téměř před 1700 lety, v únoru r. 313, císař Konstantin se spolucísařem Liciniem podepsali v Miláně dohodu, která křesťanům v Římské říši zaručovala rovnoprávnost s ostatními náboženstvími. Jasný příklon Konstantina ke křesťanství znamenal hlubokou změnu světového významu. Po krvavých pronásledováních křesťanů tím byla zahájena zcela nová epocha pro římský stát i pro církev.
Začalo to r. 306, kdy se na scéně objevil mladičký Konstantin (*285), který po Diokleciánově odstoupení začal rychle mocensky posilovat. R. 312 s vojskem překročil Alpy, aby zaútočil na Řím ovládaný silnějším Maxentiem. Před bitvou se v tísni obrátil o pomoc k Bohu křesťanů. V nočním vidění (2) údajně spatřil na obloze kříž s nápisem „V tomto znamení zvítězíš“. Po vítězné bitvě u Mulvijského mostu v tom viděl důkaz Kristovy moci a nadřazenosti křesťanského náboženství.
Od té doby se ke křesťanství osobně hlásil, všemožně je podporoval a systematicky začal v říši uskutečňovat zásadní změny. Např. zrušil trest smrti ukřižováním, nařídil zákonem svěcení neděle, zmírnil krutost trestního řádu. Stavěl křesťanské chrámy v Římě – např. basiliku sv. Petra a ve Svaté zemi – basiliku Božího narození v Betlémě (r. 335) a Božího hrobu v Jeruzalémě. Tím se také na veřejnosti zviditelňovalo slavení církevního roku s křesťanskými Velikonocemi a Vánocemi.
V roce 330 Konstantin založil svou novou křesťanskou rezidenci Konstantinopolis na Bosporu, protože pohanský Řím mu už nevyhovoval. R. 325 svolal Nicejský koncil. Své děti nechal vychovávat křesťansky a jeho matka Helena je uctívána jako svatá. Konstantin, který měl také své nedostatky (3), zemřel o svatodušních svátcích r. 337.
S odstupem času můžeme v tomto vývoji vidět zásah Boží prozřetelnosti ku prospěchu vážně nemocné řecko-římské společnosti, která nábožensky a mravně byla na dně a fyzicky vymírala (rozklad rodiny, otrokářství apod.). Moderní historikové potvrzují, že významnou roli v tomto dění sehrál i samotný Konstantin, který konvertoval ke Kristu (4).
I my jsme v dnešní bouřlivé době nepochybně v Božích rukou. Avšak záleží i na nás. Jsme zodpovědní nejen za sebe, ale i za druhé: v soukromém životě i na veřejnosti.
A adventní doba je přímo ideální k tomu, abychom se znovu a znovu, v duchu kajícnosti, pokoušeli o vnitřní konverzi a tak připravovali cestu Pánu. Naše osobní „reforma“ je tím nejlepším východiskem pro reformování druhých i celé naší společnosti.
J. M. ThDr. Miloslav Kněz, farář v Divišově a čestný kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi
Poznámky:
- Edikt nebo reskript měl váhu zákona. Proto když Licinius začal křesťany ve východní části říše opět krvavě pronásledovat, Konstantin proti němu vojensky vystoupil a r. 324 jej porazil.
- Zaznamenal historik Eusebius ve Vita Constantini na základě císařova přísežného vyprávění.
- Např. autoritativně zasahoval do vnitřních záležitostí církve.
- Avšak nechal se pokřtít až před svou smrtí.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!