Intronizace nového arcibiskupa pražského a primase českého Stanislava Přibyla se nepochybně stala velkou událostí v moderních dějinách naší církve a našeho státu. Je proto vcelku logické, že jeho první slova jsou předmětem mnoha analýz a úvah. Mě osobně v jeho homilii zaujal důraz na Evropu a evropanství. Ačkoliv pro mě jeho vztah k evropské integraci tak úplně nový a překvapující není. Právě před rokem dne 4. května 2025 uspořádala Právnická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským a s Apoštolskou nunciaturou mezinárodní konferenci „Evropská unie a Svatý stolec“. V předvečer konference nás opustil papež František, čímž byl spuštěn proces přípravy konkláve k volbě nového papeže. Někteří účastníci konference proto nemohli opustit Vatikán, mezi jinými emeritní rektor Papežské lateránské univerzity profesor Vincenzo Buonomo, dnes generální rada Papežské komise pro Vatikánský městský stát. Místo něj doporučil pan Apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo jako řečníka právě litoměřického biskupa Stanislava Přibyla.
Výrok arcibiskupa Přibyla, že „Evropa měla, má a musí mít duši, která se z mnoha kulturních a spirituálních impulsů tvořila po tisíciletí a kde křesťanství hrálo podstatnou roli“, jakož i jeho přesvědčení, že „návrat ke křesťanským, duchovním kořenům Evropy není pohledem do muzea či dávno zašlé minulosti, ale že je to sestoupení na hlubinu, které musíme mít odvahu podniknout“, není jen příspěvkem k interpretaci článku 17 Smlouvy o fungování Evropské unie. Podle něj Unie uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech, a nedotýká se jej. Stejným způsobem uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají nekonfesní organizace. A konečně udržuje otevřený, transparentní a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi, přičemž uznává jejich identitu a jejich osobitý přínos. V jeho kontextu je důležitou výzvou pro křesťanské církve, aby se více mobilizovaly v době, kdy do Evropy ve stále větší míře pronikají mimoevropské náboženské ideologie, jejichž nositelé jsou jimi značně zaujati, zatímco náboženské smýšlení Evropanů v jejich tradičních hodnotách ochabuje. To vše staví arcibiskup Přibyl do souvislosti s potřebou Evropu spíše sjednocovat, než drolit: „Myslím, že děláme velkou chybu, když stále podléháme pokušení se v Evropě jeden od druhého trhnout, jeden se proti druhému vymezit, jeden z druhého získat co nejvíce výhod na jeho úkor.“
Na výše zmíněné konferenci podal Stanislav Přibyl názorný přehled postojů jednotlivých papežů k evropským integračním postupům od jejich spuštění v 50. letech minulého století (úplný text vystoupení Stanislava Přibyla je zaznamenán ve sborníku z konference: Tomášek, M., Kotous, J. (eds.), Evropská unie a Svatý stolec. Praha: Leges, 2025, str. 37 – 48). Jan XXIII byl papežem v době podpisu a ratifikace římských smluv o založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii v letech 1957 – 1958. Jeho učení a veřejná vystoupení podporovala myšlenku sjednocené Evropy založené na morálních a duchovních hodnotách, včetně principů křesťanských. Vnímal evropskou integraci jako příležitost k posílení míru a solidarity mezi národy, což pak rezonovalo zvláště v jeho poslední encyklice Pacem in terris (Mír na zemi), vydané v dubnu 1963. Stanislav Přibyl připomíná, že tato encyklika byla první, která byla adresována nejen katolíkům, ale „všem lidem dobré vůle“. Uvedená skutečnost ovšem nic neubírala na důležitosti role, ke které Jan XXIII. katolíky stran evropské integrace vybízel slovy, aby stáli „v předních řadách“ úsilí o sjednocení Evropy. V tomto kontextu se odkazoval na skutečnost, že mnozí z „otců zakladatelů“ nové Evropy byli oddaní katolíci.
Papež Pavel VI. se k evropské integraci vyjadřoval s důrazem na duchovní a morální dimenze sjednocené Evropy. Vnímal evropskou jednotu jako projekt k zajištění míru, solidarity a obecného dobra, který by měl být zakořeněn v křesťanských hodnotách. Jak píše Stanislav Přibyl, Pavel VI. zdůrazňoval potřebu potlačovat partikulární národní zájmy ve prospěch obecného dobra v Evropě. Evropská integrace měla podle něj vést k vytvoření smyslu pro společný zájem, který by posílil solidaritu mezi členskými státy. Vyzýval k solidaritě nejen mezi členskými státy, ale i vůči třetím zemím, zejména v kontextu rozvojové politiky. Dále Pavel VI. podporoval vnitroevropskou migraci jako prostředek k určitému rozmělnění národních identit a budování společné evropské mentality. Věřil, že migrace může přispět k posílení evropské identity a již zmíněné solidarity mezi národy.
Pokud jde o papeže Jana Pavla II, připomíná Stanislav Přibyl, že evropský integrační projekt považoval za „vznešený“. Podporoval rozšiřování Evropské unie, zejména směrem na východ, jako prostředek k posílení míru a stability. Ve shodě se svými předchůdci Jan Pavel II. zdůrazňoval, že evropská integrace by neměla být pouze ekonomickým či politickým projektem, ale především projektem duchovním. Stanislav Přibyl zaznamenává papežův projev v Evropském parlamentu v roce 1988, v němž vyzval, aby se Evropa soustředila na člověka a jeho důstojnost, nikoli pouze na ekonomiku. Na rozdíl od Pavla VI., který hovořil o společné evropské mentalitě a evropské identitě, Jan Pavel II. varoval před ztrátou národní identity. Podobně jako Stanislav Přibyl ve své homilii, Jan Pavel II kritizoval tendence k sekularizaci a varoval před marginalizací náboženství ve veřejném prostoru. Nadto v roce 2000 kritizoval Listinu základních práv Evropské unie za to, že se „ani jednou neodvolává na Boha“. Podobným zklamáním pak pro něj byl obsah preambule návrhu „evropské ústavy“, tedy Smlouvy o Ústavě pro Evropu, v níž nebyly zmíněny křesťanské kořeny Evropy.
Pohled papeže Benedikta XVI. na evropskou integraci kombinoval podporu jednotné Evropy s kritikou jejího odklonu od křesťanských hodnot. Stejně jako Jan Pavel II. podporoval rozšiřování Evropské unie, zejména směrem na východ. Podobně jako všichni jeho předchůdci vnímal Evropu především jako kulturně-duchovní entitu, nikoli pouze jako geografický nebo politický celek. Vrátil se k pojmu evropské identity, kterou zmiňoval Pavel VI., přičemž zdůrazňoval, že evropská identita je hluboce zakořeněna v křesťanství a že opomíjení těchto kořenů vede k duchovní prázdnotě. Kritice podroboval také tzv. „agresivní sekularismus“ v institucích Evropské unie a varoval před marginalizací náboženství ve veřejném prostoru. Aby poukázal na závažnost situace a tendencí, nebál se silných slov. V roce 2007 označil integrační projekt, který ignoruje lidskou důstojnost, za „apostazi vlastních dějin“. Nebo v kontextu hospodářské krize zdůrazňoval potřebu jednotného postupu členských států a varoval před návratem k nacionalismu, který označil za herezi.
Již opakovaně zmíněná konference se nesla ve stínu nedávného odchodu papeže Františka, jehož odkaz pro evropskou integraci shrnul Stanislav Přibyl několika papežovými výroky. V roce 2017 při příležitosti 60. výročí Římských smluv vyzval František evropské lídry, aby obnovili ducha evropské integrace a připomněli si hodnoty, na nichž byla Unie postavena. Podle Stanislava Přibyla připomínky naplňovat ideály přijaté kdysi za své v kontextu evropské integrace jsou pro jeho pontifikát charakteristické. Konkrétními hodnotami, které Františkova poselství často zdůrazňovala, byla hodnota jednoty, lidské důstojnosti a solidarity. Pokud jde o jednotu, v roce 2023 prohlásil, že Evropa „nemůže být jednotou uniformní, nivelizační, ale naopak má být jednotou, která respektuje a oceňuje zvláštnosti, osobitosti národů a kultur, které ji tvoří“. To, že ochrana lidské důstojnosti má být klíčovým prvkem evropské integrace, zdůraznil papež František například v projevu před Evropským parlamentem v roce 2014. V té souvislosti vyzval Evropu, aby „znovuobjevila to nejlepší ze sebe sama“ a podporovala lidská práva a demokracii. Papež František opakovaně kritizoval krizi solidarity v Evropě a vyzýval k větší sociální spravedlnosti. V roce 2016 při přebírání Ceny Karla Velikého, kterou obdržel za svůj přínos k evropské integraci, apeloval na evropské lídry, aby se vrátili právě k principům solidarity a obecného dobra. Se solidaritou souvisí závažné téma, na které František často upozorňoval. Šlo o potřebu humánního přístupu k migraci. Například v roce 2014 v té souvislosti varoval, aby se Středozemní moře nestalo „obrovským hřbitovem“. Zároveň vyzýval k ochraně práv migrantů.
V době konání konference nebylo samozřejmě ještě známo jméno Františkova nástupce. Ani dnes, rok poté, není ještě papež Lev XIV ve svém pontifikátu tak dlouho, aby se plně vyjevily jeho názory na evropskou integraci. Lze předpokládat, že půjde ve šlépějích svých předchůdců stejně jako oni kráčeli ve stopách předchůdců jejich. Mě osobně zaujala druhá zahraniční cesta Svatého otce do Monaka. Druhého nejmenšího státu světa, který stejně jako první nejmenší stát světa, Vatikánský městský stát, sdílí podobný vztah obou těchto nečlenských zemí k EU. Především v ekonomických aspektech jako jsou například smlouvy o používání eura v Monaku a ve Vatikánském městském státě na základě článku 219 Smlouvy o fungování Evropské unie. V této ekonomické dimenzi ovšem netřeba zapomínat, že, jak bylo zdůrazněno během papežovy návštěvy v Monaku, je tento stát jedinou evropskou zemí, kde je katolicismus ústavně deklarován jako oficiální státní náboženství.
Z výše uvedeného se mně jeví, že nový arcibiskup pražský a primas český má hluboké analytické znalosti o evropské integraci a že je jejím procesům nakloněn. To je důležité v době, kdy se euroskepticismus, ba dokonce antievropanství stává módním postojem některých našich občanů, ba dokonce politiků. Ostatně, stejně jako zpochybňování úlohy katolické církve ve společnosti. Budiž mu proto v jeho proevropském počínání dopřáno Boží požehnání!
Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je vedoucí katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy
Foto: archiv autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
