František kardinál Tomášek byl nespornou církevní a národní autoritou, kterou si vydobyl vedením církve v těžkých dobách protináboženského komunistického režimu. Ve čtvrtek 22. listopadu 1990 kardinál Tomášek vystoupil v České národní radě (ČNR), národním parlamentu pro českou část československé federace. Jeho projev na parlamentní půdě přinášíme našim čtenářům, aby věděli, že kněz a biskup je povolán k tomu, aby jako pastýř lidu hovořil ke každému a na každém místě. Duchovní autorita má a může promlouvat i k vrcholným politikům. Desatero platí pro každého člověka, tedy i pro veřejné činitele. Projev kardinála Tomáška v České národní radě je zajímavým svědectvím desítky let starým, avšak stále aktuálním. Jeho slova platí i dnešním reprezentantům státní moci, kteří sestavují vládu, i těm, kteří uvolňují vládní pozice…
Na úvod několik slov Ing. Jana Kasala, dlouholetého parlamentního politika za KDU-ČSL, který tehdy kardinála Tomáška v ČNR provázel: „Za dvacet let v parlamentu jsem nikdy nic podobného nezažil! Za svůj projev sklidil kardinál Tomášek potlesk všech poslanců, i těch komunistických, kteří tam tehdy byli ještě ve výrazném počtu. Byla pro mě velká čest, že jsem pana kardinála v ČNR jako vzácného hosta doprovázel.“
Záznam z jednání ČNR
Čtvrtek 22. listopadu 1990
(Přichází arcibiskup František kardinál Tomášek.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Jsem potěšena, že mám tu čest uvítat na historické půdě českého parlamentu Jeho Eminenci Františka kardinála Tomáška, který byl tak laskav a přijal naše pozvání k návštěvě České národní rady.
Vaše Eminence, co nejsrdečněji a nejupřímněji vás vítám jménem všech poslanců našeho zákonodárného sboru, jménem vlády České republiky i jménem svým. Ujišťuji Vás, že pro nás bude velkou ctí a nezapomenutelným zážitkem, když dnes uslyšíme hlas muže, který po celý svůj život stál na straně pronásledovaných, na straně ukřivděných, na straně spravedlnosti. Hlas muže, který si získal obrovskou úctu nejen v naší zemi, ale i daleko za hranicemi našeho státu, a to jak věřících, tak i nevěřících.
Ujišťuji Vás, vaše Eminence, že Vám budeme pozorně naslouchat a prosím, zda byste nám řekl několik slov. (Potlesk.)
Jeho Eminence František kardinál Tomášek: Milí přítomní, velice vřelý dík za opravdu hřejivé a krásné pozdravení, které jste projevili. Jsem jedním z vás a žijeme pod jednou střechou a jsme si hodně blízko, takže si máme co říci. Právě dnes bych chtěl připomenout to, co je zvláště důležité.
Je mou milou povinností vám vyslovit opravdu velmi upřímný dík za toto setkání. Snad se nemýlím, když řeknu, že dnešní moje přítomnost v zákonodárném shromáždění České republiky zde, poněvadž to je symbol – prostor, ve kterém jsme – ten nám hodně připomíná – je symbolickým výrazem historického přelomu, k němuž došlo před rokem. To, že tu dnes jsem je živým dokladem skutečnosti, že křesťanská víra už nemusí zápasit o svou existenci, a že věřící mají, spolu se všemi ostatními, statut plnoprávných občanů.
Jestliže se dnes mluví o našem návratu do společenství svobodných evropských národů, chtěl bych připomenout, že jsme začali být jeho součástí už více než před tisíciletím. Tenkrát to bylo společenství národů vychovaných křesťanskou kulturou. Pro nás, české Slovany, bylo křesťanství vstupenkou do Evropy. Tak to vyjádřil český filozof Emanuel Rádl. Dík tomu jsme se udrželi jako národ, ustavili svou státní suverenitu a mohli se později zapsat do evropských dějin jako stát nikoli bezvýznamný. Při bližším přihlédnutí zjistíme ještě další kladný prvek. Je to přímo státotvorná účast křesťanství a církve při zrodu evropské civilizace a jejího státoprávního formování. Mravní a v důsledku toho částečně i právní myšlení evropských národů vyrostlo z křesťanské etiky. Evropská kultura je bez znalostí bible nečitelná. Církev vychovávala nejen lid, ale i vládnoucí vrstvu ke spravedlnosti a lidskosti. Evangelium v sobě stále nese dynamický ideál svobody a rovnosti všech Božích dětí, čímž připravilo vývoj směrem k moderní demokracii.
Těžko nepřipomenout, že soluňští bratři, svatí Cyril a Metoděj nám už v 9. století přinesli, vedle svatých knih, také vyspělé právní myšlení z Byzance.
Jsem šťasten, že se dnes mohu dívat do tváří zákonodárců vyšlých z lidu a svobodně zvolených. Při všech proměnách času však něco zůstává nezávisle na nich. Je to člověk se svou přirozeností, s bytostnými touhami a nároky, ideály a slabostmi. Je to trvalá potřeba soužití v uspořádaném celku, v němž žijeme. Bez něho se nikdo jako osoba nemůže rozvinout, ba ani uhájit existenci.
Když mluvíme o lidské osobě, zazní nám spolu i další pojmy. Důstojnost, svoboda a práva. Hrůzy totalit způsobily zásadní odmítnutí zákona džungle, kde vládne právo silnějšího. Jde o právo každého člena lidské rodiny na život od prvopočátku až do smrti a na život důstojný člověka.
Toto přesvědčení se od konce druhé světové války stále více a více upevňuje a ujasňuje po celém světě a nachází nové a nové závazné formulace. Neuznávat a neuplatňovat základní lidská práva se plným právem stalo skvrnou na pověsti státu, a naopak všechna náboženství a humanistické světové názory se spojily na jejich obranu.
My, křesťané, podporujeme ze všech sil tento trend ke šťastné budoucnosti celého lidstva, neboť v něm se realizují ideály evangelia. Katolická církev se na 2. vatikánském koncilu vyslovila pro lidská práva ve více než 20 článcích svých dokumentů, jako nelidské odsuzuje totality a diktatury, které porušují práva osoby nebo společenských skupin. Obdobné hlasy zazněly od jiných křesťanských církví a také od ostatních všech, kteří mají zájem o veřejné dění.
S velkým uspokojením jsem přijal sdělení, že tento zákonodárný sbor hodlá vložit lidská práva do základů našeho právního řádu.
Milí přítomní, vážení členové České národní rady, závěrem chci vzdát dík za to, že věnujete své síly obtížnému a zároveň vznešenému umění, jak charakterizoval politiku papež Pius XI. Jsem přesvědčen, že katoličtí věřící, stejně jako ostatní křesťané, budou spolu s vámi nést břemeno přechodu do plně svobodného zítřka naší vlasti. Vědí, že to mohou dělat podporou i kritikou, jakýmkoliv způsobem. Bude to stát oběti, ale bez obětí nevznikne nic dobrého a velkého.
Děkuji vám za velice milé a pro mne důležité setkání. (Dlouhotrvající potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vaše Eminence, s velkou radostí jsme Vás přivítali v naší České národní radě a já Vám za všechny poslance a myslím i za českou vládu děkuji.
Jste pro nás, pane kardinále, symbolem nezlomnosti lidského ducha, pevnosti víry a občanské statečnosti. Váš celoživotní postoj výrazně ovlivnil nejen katolíky a věřící, ale většinu našich občanů. Váš příklad byl oním světlem, které mnozí následovali, světlem v temnotách.
Všichni dobře víme o Vašem nezlomném boji za práva a spravedlnost, za občanské svobody v podmínkách, které byly mimořádně těžké a které Vás bezprostředně i osobně ohrožovaly. Víme také o Vašem rozhodném a neústupném boji s totalitní mocí, kterou jste nepřestal vyzývat k dialogu a kterou jste se vždy snažil přimět k humánnějším postojům k vězněným a pronásledovaným. Víme také o trnité cestě, po níž jste kráčel a na níž jste po celá léta připravoval půdu pro loňskou listopadovou revoluci. Ve všech těžkých chvílích jste pevně stál se svým národem.
Pro nás i pro naprostou většinu našich občanů jste osobností, jejíž celoživotní dílo výrazně a kladně ovlivnilo historii našich posledních desetiletí. Vašich postojů si všichni nesmírně vážíme, Vážíme si také Vašich velice moudrých slov. Domníváme se, že přispějí k průběhu dnešního jednání, které pokládám za mimořádně důležité a doufám, že proběhne právě v tom duchu, k němuž jste nás všechny vyzýval.
Vaše Eminence, ještě jednou Vám upřímně děkuji za všechno, co jste pro nás hříšníky na této zemi vykonal. Přeji Vám ze srdce pevné zdraví a jasné světlo na všech Vašich dalších cestách. Budeme velmi potěšeni, když Vás budeme ještě alespoň chvíli moci sledovat jako vzácného hosta, který setrvá na našem dalším jednání. Víme, že Váš čas je drahocenný, ale byli bychom velice rádi. (Potlesk.)
Jeho Eminence František kardinál Tomášek: Vřelý dík za tato slova a nikdy na to nezapomenu a budu na Vás pamatovat ve svých modlitbách, za Vaše velké poslání. (Dlouhotrvající potlesk.)
(Kardinál požehnal konání poslanců.)
Ing. Jan Kasal byl místopředsedou ČNR a místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Foto: archiv Jana Kasala
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!