„Náš svět jen obtížně nachází hodnotu lidského života, a to i v jeho poslední hodině. Kéž Duch Páně osvítí naši mysl, abychom dokázali hájit vlastní důstojnost každé lidské osoby.“ (papež Lev XIV., generální audience, 4. června 2025)
„Život je právem, nikoli smrt. Smrt má být přijata, nikoli podávána. Tento etický princip se týká všech, nejen křesťanů či věřících.“ (papež František, generální audience, 9. února 2022)
Proti životu. Francouzští zákonodárci porušili jedno z Desatera Božích přikázání.
Tím, že se poslanci rozhodli legalizovat eutanazii a asistovanou sebevraždu, zakotvili do francouzského právního řádu možnost úmyslně přivodit smrt. Toto rozhodnutí představuje odklon od dlouhé tradice zdravotní péče, jejímž posláním je zmírňovat utrpení a doprovázet každého člověka až do přirozeného konce jeho života. Francouzští biskupové označili přijetí zákona za zásadní společenský zlom a varovali před jeho etickými i lidskými důsledky. Podle nich může oslabit důvěru mezi pacienty, rodinami a zdravotníky, změnit pohled společnosti na stáří, nemoc a zranitelnost a postupně vytlačovat paliativní péči. Zdůraznili, že důstojnou odpovědí na utrpení není eutanazie, ale doprovázení člověka až do konce života.
Slib Emmanuela Macrona vytvořit nový „francouzský model“ péče na konci života, který legalizuje eutanazii i asistovanou sebevraždu, se nakonec naplnil. Dne 15. července 2026 přijalo francouzské Národní shromáždění návrh zákona v konečném čtení 291 hlasy pro, 241 proti a při 29 zdržení se hlasování. Návrh zákona zavádí právo na asistovanou smrt pro zletilé pacienty trpící závažným onemocněním, kteří o ni výslovně požádají, a to při splnění stanovených podmínek. Hlasování proběhlo ve shodě s předchozími výsledky v Národním shromáždění. Jde již o čtvrté schválení této reformy poslanci dolní komory, kteří se většinově vyslovili pro tuto společenskou změnu. „V roce 2022 jsem se zavázal otevřít tuto cestu společně s Francouzi. S vážností, pokorou a při plném respektu k naší demokracii. Dnes je tento závazek splněn,“ uvedl prezident Emmanuel Macron po skončení hlasování. Zákon zároveň dává lékařům a zdravotním sestrám právo odmítnout účast na asistované smrti, pokud je to v rozporu s jejich svědomím. Návrh zákona byl během projednávání pozměněn poslanci i vládou. Doplňuje jej zákon o rovném přístupu všech k doprovázení pacientů a paliativní péči, který byl vyhlášen 26. května 2026. Předseda vlády, předseda Senátu a několik poslanců oznámili, že se obrátí na Ústavní radu (Conseil constitutionnel), aby přezkoumala ústavnost přijatého zákona.
Podmínky práva na asistovanou smrt
Zákon zavádějící právo na asistovanou smrt spočívá v tom, že bude pacientovi, který o to požádá, umožněno a zajištěno použití smrtící látky. Základním pravidlem je, že si pacient smrtící přípravek podá sám. Pouze pokud toho nebude fyzicky schopen, může mu jej podat lékař nebo zdravotní sestra. Samopodání je tedy pravidlem, podání zdravotníkem výjimkou.
Aby měl pacient na asistovanou smrt nárok, musí splnit pět podmínek:
- být plnoletý (nejméně 18 let);
- být francouzským občanem nebo cizincem s legálním a trvalým pobytem ve Francii;
- trpět závažným a nevyléčitelným onemocněním bez ohledu na jeho příčinu, které ohrožuje život a nachází se v pokročilé nebo terminální fázi. Vládní pozměňovací návrh upřesnil pojem „pokročilá fáze“ podle definice Nejvyššího zdravotnického úřadu (HAS) ze dne 6. května 2025. Jde o stadium charakterizované vstupem do nevratného procesu spojeného se zhoršováním zdravotního stavu, které významně ovlivňuje kvalitu života pacienta. Podle vlády toto vymezení zabrání rozdílnému výkladu zákona, nerovnému přístupu pacientů i izolovanému rozhodování lékařů bez jednotných kritérií;
- trpět bolestí či utrpením souvisejícím s onemocněním, které nelze zmírnit léčbou, nebo které pacient považuje za nesnesitelné poté, co se rozhodl léčbu nepodstoupit nebo ji ukončit. Poslanci zároveň výslovně stanovili, že samotné psychické utrpení nestačí k přiznání nároku na asistovanou smrt. Ve druhém čtení rovněž zrušili požadavek, aby utrpení bylo trvalé;
- být schopen svobodně a informovaně vyjádřit svou vůli. Pacient musí chápat význam i důsledky svého rozhodnutí. Zákon proto vylučuje osoby, jejichž schopnost úsudku je v době podání žádosti vážně narušena.
Postup a práva pacientů
Zákon podrobně upravuje i samotný postup. Pacient musí podat žádost o asistovanou smrt lékaři. Nemůže-li se dostavit osobně, musí lékař přijít za ním domů nebo do zařízení, kde je léčen. Pacient nesmí podat více žádostí současně. Lékař ověří, zda pacient splňuje zákonné podmínky a zda není pod soudní ochranou (například v opatrovnictví). Současně jej musí informovat zejména o:
- jeho zdravotním stavu,
- možnostech léčby,
- možnosti využití paliativní péče,
- právu kdykoli svou žádost odvolat.
Po poskytnutí těchto informací pacient žádost podá písemně. Pokud toho není schopen, může ji vyjádřit jakýmkoli jiným způsobem odpovídajícím jeho možnostem.
Kolektivní posouzení
O žádosti nebude rozhodovat pouze jeden lékař.
Zákon stanoví kolegiální řízení, kterého se zúčastní:
- ošetřující lékař,
- nejméně jeden odborník na dané onemocnění,
- zdravotnický pracovník podílející se na léčbě.
Přizváni mohou být i další odborníci. Je-li pacient pod právní ochranou, lékař informuje opatrovníka a vyžádá si jeho stanovisko. Na žádost pacienta může získat také názor osoby, které pacient důvěřuje, pečujícího příbuzného nebo jiného blízkého člověka. Toto stanovisko bude předloženo kolegiu. Lékař musí své odůvodněné rozhodnutí vydat do 15 dnů od podání žádosti.
Poté následuje minimálně dvoudenní doba na rozmyšlenou, po jejímž uplynutí musí pacient svou žádost znovu potvrdit.
Práva pacienta
Pacient má právo rozhodnout například:
- o dni své smrti,
- že chce zemřít obklopen osobami podle svého výběru,
- že chce zemřít doma, u blízké osoby nebo ve zdravotnickém či sociálně-zdravotním zařízení.
V den podání smrtící látky musí lékař nebo zdravotní sestra ještě jednou ověřit, že pacient na svém rozhodnutí trvá. Po podání přípravku již nemusí být zdravotník bezprostředně u pacienta, musí však zůstat ve stejné místnosti, aby mohl zasáhnout v případě komplikací.
Lékař může řízení o asistované smrti ukončit ve třech případech:
- pokud pacient svou žádost odvolá;
- pokud odmítne podání smrtící látky;
- pokud lékař nebo zdravotní sestra zjistí, že je na pacienta vyvíjen prokazatelný nátlak, aby asistovanou smrt podstoupil.
V případě nátlaku je lékař povinen věc oznámit státnímu zastupitelství.
Úhrada nákladů a soudní přezkum
Veškeré náklady spojené s asistovanou smrtí budou plně hrazeny z francouzského systému veřejného zdravotního pojištění. Rozhodnutí lékaře o schválení žádosti nebo o ukončení řízení může napadnout u správního soudu pouze samotný pacient (s výjimkou osob pod právní ochranou). Možné bude i využití zrychleného soudního řízení.
Právo lékařů a zdravotních sester na odmítnutí
Zákon zavádí výhradu a právo odmítnout účast na asistované smrti pro lékaře a zdravotní sestry, kteří se nebudou chtít na asistované smrti podílet, pokud je to v rozporu s jejich svědomím. Model vychází z obdobné úpravy platné u umělého přerušení těhotenství. Odmítající zdravotník bude povinen pacienta bezodkladně odkázat na jiného lékaře. Naopak zdravotníci, kteří budou ochotni se na asistované smrti podílet, se budou zapisovat do evidence vedené nově zřízenou Komisí pro kontrolu a hodnocení, která bude působit při ministerstvu zdravotnictví. Komise bude zpětně kontrolovat jednotlivé případy, sledovat fungování systému a každoročně podávat zprávu vládě a Parlamentu.
Smrtící látky
Nejvyšší zdravotnický úřad (HAS) a Národní agentura pro bezpečnost léčiv a zdravotnických výrobků (ANSM) budou odpovědné za:
- určení smrtících látek používaných při asistované smrti,
- jejich průběžné hodnocení,
- vydávání doporučení správné lékařské praxe.
Životní pojištění
Zákon ukládá, aby pojištění pro případ smrti, včetně již uzavřených smluv, kryla také úmrtí způsobené asistovanou smrtí. Cílem je zabránit tomu, aby pojišťovny odmítaly plnění s odkazem na to, že by asistovanou smrt považovaly za sebevraždu. K provedení zákona bude následně přijato několik prováděcích nařízení. Jeho ustanovení budou zvláštními předpisy rozšířena a přizpůsobena také francouzským zámořským územím.
Historie projednavani
Původní návrh zákona převzal ustanovení o asistované smrti z vládního návrhu zákona o doprovázení pacientů a závěru života, který v dubnu 2024 předložila vláda Gabriela Attala. Zahrnoval rovněž změny schválené Národním shromážděním ještě před jeho rozpuštěním v červnu 2024. Návrhu předcházelo stanovisko Národního poradního etického výboru (CCNE), který se v roce 2022 vyslovil pro možnost aktivní pomoci při umírání, pokud bude přísně regulována a zároveň dojde k posílení paliativní péče. Na toto stanovisko navázala Občanská úmluva o závěru života, která se v dubnu 2023 vyslovila pro podmíněné umožnění aktivní pomoci při umírání, zahrnující jak asistovanou sebevraždu, tak eutanazii. Podle 184 občanů zapojených do této úmluvy je současná francouzská právní úprava nedostatečná.
V lednu 2025 premiér François Bayrou navrhl, aby Parlament projednával otázku paliativní péče a asistované smrti ve dvou samostatných zákonech.
Dne 18. května 2026 byl Ústavní radě předložen návrh zákona, jehož cílem bylo vyloučit aktivní způsobení smrti z právního pojmu zdravotní péče. Návrh podal senátor Francis Szpiner spolu s dalšími senátory podle čl. 11 odst. 3 francouzské Ústavy, který upravuje postup referenda z lidové iniciativy sdílené s parlamentem (référendum d’initiative partagée – RIP). Návrh podpořilo podpisem 201 poslanců a senátorů. Ve svém rozhodnutí ze dne 17. června 2026 Ústavní rada konstatovala, že „společenské otázky“, a tedy i „etické otázky týkající se konce života“, nespadají do působnosti článku 11 Ústavy, a nemohou proto být předmětem tohoto typu referenda.
Prohlášení Francouzské biskupské konference po přijetí zákona o eutanazii a asistované sebevraždě
Již čtyři roky se společně s francouzskými biskupy seriózně a odpovědně účastníme debaty o závěru života. Vyjadřovali jsme své přesvědčení a vedli dialog se všemi zúčastněnými. Opírajíce se o staletou zkušenost církve s doprovázením nemocných, umírajících a jejich rodin jsme chtěli přispět svými úvahami o důstojnosti každého lidského života.
Prezident republiky slíbil klidnou, fundovanou a respektující veřejnou debatu. Musíme však konstatovat, že politické, ideologické a pravděpodobně i ekonomické zájmy, skryté za zavádějícími výrazy, tuto ambici převážily. Tak zásadní otázka pro naši společenskou smlouvu si přitom zasloužila, aby byly plně zváženy lidské, lékařské, etické i společenské důsledky eutanazie a asistované sebevraždy.
Dopady takové legislativy zatím nelze plně změřit, jejich obrysy se však již rýsují. Změní se náš vztah ke zranitelnosti, stáří, zdravotnímu postižení i nemoci. Oslabí se důvěra mezi generacemi i mezi zdravotníky, pacienty a jejich rodinami a společnost začne na lidskou křehkost pohlížet jinak.
Nejvyšší cenu mohou zaplatit právě ti nejchudší. Senioři žijící v nejistotě se mohou začít cítit pod tlakem odejít ze života, aby nebyli přítěží svým dětem či vnukům. Zkušenosti z jiných zemí navíc ukazují, že podmínky pro přístup k asistované smrti mají tendenci se postupně rozšiřovat, často na úkor rozvoje paliativní péče.
Proto nás hlasování z 15. července nevede pouze k nesouhlasu, ale především k obnovenému závazku spolupracovat s rodinami, zdravotníky, dobrovolníky, neformálními pečujícími, sdruženími i nemocničními kaplany a dosvědčovat, že existuje jiná cesta – cesta věrné přítomnosti a pozorného doprovázení, které zmírňuje fyzické i psychické utrpení, aniž by kdy opustilo člověka v jeho největší zranitelnosti.
Francouzská biskupská konference vyjadřuje hlubokou vděčnost všem, kteří se každý den starají o nemocné, osoby se zdravotním postižením, seniory a lidi na sklonku života. Zároveň povzbuzuje katolická zdravotnická zařízení, aby i nadále byla věrnými svědky nezbytného etického respektu k základním lidským hodnotám a z důvodu úcty k důstojnosti každého lidského života se zdržela jednání, která jsou z morálního hlediska jednoznačně nepřípustná.
Biskupská konference bude rovněž pozorně sledovat avizovaná podání k Ústavní radě i stanoviska občanských organizací, aby byla zaručena zejména svoboda a etická integrita zařízení, která pečují o osoby na konci života a odmítají provádět eutanazii či asistovanou sebevraždu.
Katolíci ve Francii budou společně s mnoha dalšími ženami a muži dobré vůle, věřícími i nevěřícími, i nadále sloužit životu. Budou tak činit vedeni pevnou nadějí, kterou jim dává evangelium, bez rezignace i bez konfrontačního ducha. Jsou přesvědčeni, že velikost společnosti nikdy nespočívá v tom, že dává smrt těm nejzranitelnějším nebo jim umožňuje vzít si život, ale naopak v tom, že je s opravdovým bratrstvím doprovází až do jejich posledních chvil. Kristus, v něhož věří, totiž přišel proto, aby svět měl život.
Kardinál Jean-Marc Aveline, arcibiskup v Marseille, předseda Francouzské biskupské konference
Mons. Vincent Jordy, arcibiskup v Tours, místopředseda Francouzské biskupské konference
Mons. Benoît Bertrand, biskup v Pontoise, místopředseda Francouzské biskupské konference
Alice Muthspiel je zahraniční redaktorkou Českého rozhlasu ve Francii
Foto: Martin LELIEVRE/AFP via Getty Images; převzato z EWTN News
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
