Homilie Jeho Excelence Jana Graubnera, arcibiskupa pražského a primase českého během mše svaté ke cti sv. Huberta a na ochranu stvoření. Mše sv. byla sloužena pro lesníky společnosti AP Lesnická v Nejdku
Čtení z knihy Moudrosti
Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je. Ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svět, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána? (Mdr 13,1-9)
Slova svatého evangelia podle Matouše
Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“ (Mt 8,23 -27)
Homilie Mons. Jana Graubnera
Drazí přátelé,
už nějaký čas slavíme pravidelně sv. Huberta jako našeho patrona. Slavíme ho i dnes, ale tentokrát jsme vzali texty ze mše Za ochranu stvoření. Vždyť to je taky jeden z našich hlavních úkolů. Církev vlastní lesy podobně jako jiné nemovitosti proto, aby z nich měla příjem pro podporu hlavní činnosti. Ale nejsme obyčejní podnikatelé, kteří se dnes většinou soustředí pouze na zisk. Jsme křesťané, kteří vidí v přírodě Boží dílo a uvědomují si, že je pro nás velkou ctí spolupracovat s Bohem na jeho stvořitelském díle. Pečovat o ně. Užívat je, ale se zodpovědností a láskou.
A já vám chci říct, že mám radost z toho, když vidím, jak vám záleží nejen na dobré práci a výnosech, které jsou samozřejmě důležité, ale i na, jak se dnes říká, hospodaření blízkém přírodě. Tak tomu říkají lidé bez víry. My můžeme říct, že víra nás vede k hlubšímu vztahu, k vidění za věci, jak jsme slyšeli v prvním čtení ze starozákonní knihy Moudrosti. Nejen pro autora této knihy, ale pro mnohé generace byla a je krása a důmyslnost přírody otevřenou knihou svědčící o autorovi. Nikdo rozumný přeci nemůže být tak naivní, aby si myslel, že to všechno vzniklo samo. Ne, nepředstavujeme si jako malé děti, že by Bůh dělal svět lidskýma rukama jako děti bábovičky z písku či lidičky z plastelíny. Bible říká: Bůh řekl a stalo se. Neříká se, jak a jak dlouho to trvalo, co dělal vývoj. Ukazuje se, že na začátku byla inteligence, moudrost ducha, která dala první impulz a pravidla. Když je odhalujeme, říkáme jim přírodními zákony.
Otevřené srdce však i při uznávání přírodních zákonů nechápe přírodu jako mrtvý stroj, který střídá náhodu s nutností, nýbrž jako dílo lásky. Tím je pro nás příroda daleko cennější, protože Boží láska v nás probouzí odpověď lásky a dává zakusit štěstí toho, kdo je milován a taky miluje, toho, kdo ukazuje svou lásku pečlivou prací, do níž vkládá své znalosti a zkušenosti, svůj um, své srdce.
Nejsme jako staří pohané, kteří považovali přírodu nebo její části za bohy. My skrze umělecké dílo poznáváme umělce a budujeme svůj vztah k němu. Stačí otevřít oči, vidět a žasnout, děkovat mu. Čím častěji na něj myslíme a čím víc mu děkujeme, tím víc se upevňuje náš vztah, naše přátelství. Když jeho řád přijímáme i do svého života, když děláme, co nám říká, když žijeme podle jeho slova, zakoušíme, že je mocný.
V evangeliu jsme slyšeli o utišení bouře. Ježíš je Boží syn a Bůh, který jako tvůrce přírody, v ní působí. Někdy se nám může zdát divné či těžké jednat podle Božího slova. Dokonce se to zdá někdy nemožné, či směšné, ale vzpomeňte na biblické zkušenosti.
Když Bůh poručil Noemovi, aby na suchu postavil loď, bylo to absurdní. On přesto poslechl. Přišla povodeň a jeho rodina se zachránila. Podobně řekl Bůh Abrahámovi, který byl kmenovým náčelníkem, ale neměl děti a byl už starý, aby odešel i se svým lidem do neznámé země, že tam z něho udělá velký národ. Nepochopitelné. Poslechl a za jeho potomky se považují nejen všichni Židé, ale jeho duchovními potomky jsme i my křesťané a hlásí se k němu všichni muslimové. Mohl by si to na začátku představit? Nebo vzpomeňte na Mojžíše, který vyvedl Izraelity z egyptského otroctví. Egypťané je doháněli. Bůh mu poručil vztáhnout hůl nad moře a rozkázal, aby se v něm udělala cesta. Udělal to a přešli. Egypťané chtěli za nimi, ale utopili se. Víra není vnucování svého přání Bohu, ale důvěra, která má odvahu spolehnout se na Boží rozhodnutí.
Velké Boží skutky se dějí i dnes. Čteme o nich třeba v mnoha životopisech světců. Jednat podle Božího slova, poslechnout třeba Desatero se vyplácí i v situacích, které jsou pro nás nepochopitelné. I když si neumíme takové řešení představit, a přesto jednáme podle Boha, dáváme mu příležitost ukázat jeho moc. On ji neukazuje zvědavcům, ale těm, kdo mu skutečně důvěřují.
Takovou zkušeností roste naše víra i jistota, že nejsme sami, ale máme velkého přítele a mocného ochránce. Roste naše naděje, že i v budoucnu nás ochrání a splní, co slíbil. Nakonec i to, že pro nás připravil místo v nebi. Jen na nás záleží, jestli se učíme mu věřit a spoléhat na něho. Důležité je, abychom nezapomněli chtít to, co chce on, dělat to, co se mu líbí. Potom roste jeho království i v nás. I v nás se pak odráží krása jeho díla podobně jako v krásném lese. Nejsme bez chyb a bez problémů, bez všelijakých vnitřních zranění či deformací a chorob. I v tom se podobáme lesu ovlivněnému různými živly. Ale jako vidíme, že v lese i po všech možných kalamitách život vítězí a roste nová krása, tak i v našich srdcích a vztazích roste nová harmonie a krása, když v sobě necháme působit Boží slovo a jeho milost.
Modlím se vás, aby se vám dařila nejen vaše práce, ale rostla i vaše hrdost, že jste pozváni spolupracovat na Božím díle, aby rostla i vaše radost z Boha, který vám dává zakusit svou blízkost a štědře odměňuje vaši poslušnost Božímu slovu svými divy ve vašich životech.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!