S hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o odchodu jeho eminence Dominika kardinála Duky. Odešel muž, jehož život byl svědectvím pevné víry, neochvějné služby a hlubokého lidství. Člověk, který svou duchovní autoritou dokázal spojovat, vést a zároveň naslouchat.
.
Naše cesty se protnuly v Hradci Králové, kde působil jako biskup. Od prvního setkání jsem ho vnímal jako člověka, který chápe význam tradice, paměti a duchovní kontinuity. Byl to právě Dominik Duka, který sloužil mši svatou za mého otce Josefa Kinského v roce (2011) a matku Bernadettu Kinskou, rozenou Merveldt (2016). Stejně tak pokřtil oba mé vnuky Alexiuse a Maxmiliána, čímž se stal součástí našich rodinných událostí. Naposledy jsme se viděli u nás v zámku na koncertě 28. června.
Dominik Duka byl mužem hlubokého přesahu. Jeho životní příběh je plný odvahy, víry, odhodlání a služby: od časů mladého zámečníka přes vězně komunistického režimu až po kardinála. Jeho slova měla váhu, jeho ticho mělo význam. Věděl, kdy je třeba stát pevně a kdy podat ruku. Nikdy se nenechal zlomit, nikdy neztratil důstojnost. A přesto si uchoval laskavost, humor a schopnost být blízko lidem.
.
Jeho odchod je ztrátou pro naši církev, naši zemi i pro mě osobně. Ale věřím, že jeho duchovní odkaz bude žít v modlitbách, vzpomínkách a v každém skutku dobra, který inspiroval.
Odpočívejte v pokoji, Dominiku, R. I. P.
František Kinský
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!