Je etická komise skutečně etická?
V právu platí zásada audiatur et altera pars – nechť jsou vyslyšeny obě strany. Tato zásada, jejíž kořeny sahají až do antiky, byla vždy nedílnou součástí procesů usilujících o spravedlivé řešení. Naopak, její absence bývá charakteristická pro prostředí, kde je výsledek předem daný. V moderních dějinách ji známe především z praxe revolučních tribunálů a nacistických či komunistických lidových soudů.
Je proto překvapivé, že se k podobné metodě hlásí i Etická komise Univerzity Karlovy, reprezentovaná jejím předsedou Markem Váchou. Dalo by se předpokládat, že instituce, která se nazývá „etická komise“, bude tuto zásadu ctít o to důsledněji – koneckonců etika je mnohdy přísnější než samotné právo. Kdo by však předpokládal, že Etická komise hájí spravedlnost, nestrannost a rovné zacházení, může být nakonec nemile překvapen.
Co se stalo, že Etická komise UK opustila od zaběhnuté praxe vypovídání obou stran? Znamená to, že už není nutné hledat objektivitu, ale stačí vyslechnout jednu stranu – tu, která se cítí dotčena? Znamená to, že i v etickém rozhodování se upřednostňuje dojem před důkazem?
Jak tedy dnes funguje Etická komise UK? Ve zkratce: řídí se vlastním Jednacím řádem. Neprovádí žádnou vlastní investigativní činnost. Členové působí na dobrovolné bázi a ve svém volném čase. Etická komise přijímá podněty týkající se podezření na porušení Etického kodexu UK u zúčastněných, kteří jsou akademickými pracovníky UK.
Posuzuje pouze předložené materiály. Klíčové je slovo „předložené“ – komise vychází výhradně z dokumentace dodané tím, kdo podnět podal. Nepátrá po dalších zdrojích, neoslovuje protistranu, neprovádí vlastní šetření. Nepřihlíží k jiným materiálům, nepřijímá ústní svědectví. Zajímá ji pouze jednostranný popis situace. A právě z něj pak dovozuje, zda došlo, či nedošlo k porušení etiky – a pokud ano, tak v jakých bodech Etického kodexu.
Následuje fáze interního hodnocení. Bez toho, aniž by byla vyslechnuta druhá strana. Bez snahy rekonstruovat situaci v její plnosti. Bez kontextu.
Co je to vlastně etika? A co je ještě etické?
Etika není sbírka pravidel ani tabulka morálních přikázání. Etika je způsob myšlení, který vede k dobrému životu; jde o hledání správného jednání v situacích, kde neexistuje jednoduchá odpověď. Je to snaha porozumět – druhému, sobě, kontextu. Etika stojí na dialogu, otevřenosti a ochotě naslouchat i tomu, s čím nesouhlasíme. Nejde o mechanistické uplaťňování norem, ale o promýšlení dopadů lidského jednání.
Etika předpokládá nestrannost, důkladnost, ale také pokoru. Pokoru přiznat, že bez slyšení obou stran nelze nikdy spravedlivě rozhodnout. Že etická rovina problému nevzniká izolovaně v podání jedné osoby, ale v prostoru napětí, střetu, různých perspektiv.
Etická komise – alespoň podle svého názvu – by měla být orgánem, který vědomě pracuje s nejistotou, komplexitou, s cílem najít spravedlivé řešení. Měla by být kolegiem, které si klade otázky, nikoli jen jednomyslně razítkuje odpovědi. Měla by být schopna unést názorovou pluralitu i riziko, že pravda není vždy zřejmá na první pohled.
Pokud však komise rezignuje na základní etický předpoklad – slyšet obě strany – pak se stává pouhým administrativním orgánem. Její rozhodnutí pak nejsou etickými soudy, ale jednostrannými interpretacemi, jejichž autorita je sporná. Místo dialogu zde máme co do činění s formalismem, místo empatie pohodlím jednostrannosti.
Etika není snadná. Právě proto je důležitá. A právě proto bychom měli požadovat, aby se touto náročnou cestou vydávali především ti, kdo zasedají v etických komisích.
Být členem etické komise totiž neznamená pohodlně rozhodovat. Znamená to mít ochotu slyšet, vážit, pochybovat – a jednat spravedlivě navzdory složitosti. Jinak se ze slova „etika“ stává jen prázdná nálepka.
Obrázek: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
