Čtenářům pozdrav,
tento článek píšu ze dvou důvodů. Debata je zcela nepřehledná. Většina společnosti vůbec nerozumí jejímu rámci, nemá biblické, liturgické a teologické znalosti. Potřebuje vysvětlení pojmů, užívaných namnoze chybně. Druhý důvod je zásadnějšího charakteru. Nanejvýš rozčílení kritici kardinála Duky volají po skutečně křesťanském přístupu k věci. Doufám proto, že je potěším, když udělám něco vskutku křesťanského. Zastanu se nespravedlivě pronásledovaného. Zajisté, že nejsem jediným hlasem, který se na jeho obhajobu ozval. Byly a jsou hlasy odvážné a věcné. Příliš se o nich dál nediskutovalo a byly posunuty na okraj problému. Pro kardinála však jsou významné, protože ho ujišťují, že není osamocen.
Z velkého počtu kritik vybral jsem jen několik. Okomentuji je postupně bez nároku na jejich důležitost. Prvním v pořadí této mé úvahy je rozsáhlý článek Martina Fendrycha. Autor začíná tím, že je zaskočen mírou nenávisti. Nechme stranou, že obdobnou nenávistí odpovídá Dukovi, který o zesnulém mluvil s milosrdenstvím. Prvou výtkou, kterou redaktor Fendrych vznáší, je, že se kardinál zabývá Kirkem, který s námi má málo společného. Těsně před tím pochvalně cituje Kirkův výrok, že by byl rád, kdyby si ho lidé pamatovali pro jeho odvahu víry. Nevím, proč si M. Fendrych myslí, že máme dostatek lidí s odvahou víry, a navíc je ani nepotřebujeme, protože na církev u nás patrně nikdo neútočí. Pokud autor článku má na mysli, že u nás není takové názorové rozdělení jako v USA, pak se mýlí. Vše, co v článku následuje, potvrzuje opak.
Na otázku, proč kardinál nesloužil requiem za paní Mellisu Hortmannovou a jejího muže, katolíky (jiný autor upozorňuje, že při útoku zahynul i jejich, zřejmě katolický, pes), ale slouží za anglikána, lze vysvětlit tím, že jistě tragický případ Hortmannových byl přese vše lokální záležitostí, zatímco Kirkův zvedl celou Ameriku a potažmo celý svět. Autora článku musím upozornit, že je mylně informován, protože Kirk není anglikán, nýbrž reformovaný a navíc oznámil, že hodlá přestoupit ke katolictví a učinil první kroky k této konverzi.
Vážnější je, že Kirk žádal trest smrti pro J. Bidena. Z jeho pohledu Biden vážně poškodil stát a myslí si to dobrá třetina Američanů. To je prostě fakt. O čem je vhodné debatovat, je, zda je to správný trest, zda by nestačila ztráta cti a občanských práv a proč má být trestána loutka a ne ten, který ji vedl. Žádat, aby poprava byla veřejná a zvažovat, od kdy se na ni mají dívat děti, je nesporně morbidní. Nesmíme ovšem zapomenout, že veřejné popravy s nucenou účastí veřejnosti byly vžitou praxí, která měla vyvolat imperativ o tom, jak dopadne každý, kdo se dopustí stejného činu.
U rozhorlení nad tím, že Kirk žádal uplatnění Norimberských paragrafů na lékaře, kteří uplatňují genderové zásady, je nutno upozornit, že je to požadavek právně čistý. Právě nacistické pokusy na vězních koncentračních táborů vedly k uzákonění zákazu podobné praxe. Listina lidských práv a svobod je tak či onak součástí ústavy všech signatářských států. S předchozí myšlenkou souvisí i kritika, kde autor říká, že Kirkovy výroky, že transgender je ohavnost, ho vede k tomu, že se Kirk k hnutí LGBTQ+ staví jako společnost v 50. a 60. letech minulého století, kdy jeho příslušníci byli kriminalizováni. Tato úvaha M. Fendrycha nedává smysl, neboť v uvedené době žádné hnutí LGBTQ+ neexistovalo, ale v mnoha státech byli mimo zákon stavěni homosexuálové. Byli s nesmyslnou tvrdostí odsuzováni k vysokým trestům odnětí svobody.
Nevím, o co se opírá autorova kritika Kirkova požadavku bičování imigrantů a doporučování bití dětí. Spíše si myslím, že Kirk obrazně mluví o tom, že by měli být vymrskáni ze země, a že přiměřený tělesný trest je menší zlo než traumatizující tresty netělesné. Jsem přesvědčen, že naprostá většina puberťáků by volila deset na zadek než odnětí mobilu nebo tabletu na deset dnů.
Na závěr autor pokládá řečnickou otázku, jak to vše souvisí s vírou v Krista. Odvolávat se na milosrdného Pána a vyzývat k nenávisti proti pokrokovým lidem je mylný pohled. Sloužení mše za Kirka rozděluje lidi. Autora, který se tolikrát odvolává na Bibli, musím upozornit na Kristova slova: Nemyslete si, že jsem přišel na zem přinést mír; nepřišel jsem přinést mír, ale meč.
Za poslední, a velkou, perlu rozebíraného článku považuji rozčílený autorův podiv nad výrokem Elona Muska: „Levice je stranou vražd.“ Nevím, jak starý je M. Fendrych, ale i kdyby mu bylo jen dvacet, měl by vědět, že jde o naprostou pravdu. Ať si laskavě přečte něco o dr. Miladě Horákové, P. Josefu Toufarovi, generálovi Heliodoru Pikovi, o stovkách a tisících lidí umučených a popravených v komunistických věznicích a pracovních táborech a o StB užívaných výslechových metodách.
Neodbytně se mi vrací jeden ironický novinový článek, který vyšel někdy v r. 1946 o způsobu, kterým Rudé právo referovalo o procesech s kolaboranty. RP: Pan XY ihned po vstupu německé armády do Prahy navázal styky s Gestapem a přijal pozvání do koncentračního tábora. Tam se denně stýkal s důstojníky SS a aktivně asistoval při popravách vězňů. Skutečnost: Pan XY byl okamžitě po příchodu Němců do Prahy zatčen, bez soudu poslán do koncentráku a tam přidělen ke komandu, jehož úkolem bylo odnášet popravené do krematoria.
Obsahem i rétorikou je článku M. Fendrycha blízký článek Petra Kratochvíla. Začíná konstatováním, že se zvedla vlna soustrasti a oslav. Prvé je uvedeno jako správné, druhé spíše jako nevhodné. Nevidím nic tak špatného, že padlý hrdina, za kterého je Kirk považován bezpočtem lidí, byl oslavován. Především bych chtěl autora článku upozornit, že křesťanský pohřeb není sražením přítomných na zem triumfující Smrtí, nýbrž je oslavou života zesnulého a vyjádřením vděčnosti za dobro, které vykonal. Tak tomu bylo i v našem případě.
Nemyslím, že by kardinál Duka sám od sebe někoho zval. Sám byl pozván a vyzván zastupitelem Wolfem. Pokud jde o vymazání replik na serveru cirkev.cz, protože byly neetické, tak stojím za tím, že neetické byly. Jestliže autor říká, že se Kirk v otázce bití odvolává na Bibli, měl by uvést, co se tam říká. Říká se tam, že Bůh šlehá toho, koho miluje, aby ho vychoval a posléze za to sklidí vděčnost dospělých dětí. Navíc bych se Petra Kratochvíla rád zeptal, jak vidí chování současných dětí, které nejsou ničím omezovány a „zdravě se prosazují“. Důsledkem je, že školy jsou plné šikany, děti týrají až k smrti zvířata a přibývá nezletilých vrahů, včetně dívek.
Stejně jako M. Fendrych uvádí ozbrojení občanů. Navíc říká, že Kirk uvedl, „že těch několik smrtí za to stojí,“ ale že jich je 47 tisíc ročně. Uniklo mu, že když se lidé budou schopni účinně hájit, bude jich podstatně méně. Kritizovaná Kirkova výzva k označování levičáků jeví se mi plně zdůvodněná tím, co jsem uvedl výše u M. Fendrycha.
P. Kratochvíl také hovoří o zneuctění nejznámějšího náměstí v Čechách. Myslím, že je dobré připomenout, proč nejznámějším je. Mezi jiným popravou 27 českých pánů v roce 1621, projevem Klementa Gottwalda v únoru 1948, panychidami za Heydricha, Stalina, Gottwalda, shromážděními lidu žádajícího přísnější tresty v politických monstrprocesech let padesátých.
Že Kirk nesnášel empatii je určitě pravda. Chci ovšem připomenout, že se dnes slova empatie užívá ve významu na hony vzdáleném původnímu pojmu, jak ho definovala ve své disertaci Dr. Edith Steinová. U ní je empatie co nejplnějším spoluprožíváním (nikoli soucitem!) stavu druhého člověk, aniž bychom přitom ztráceli svou identitu. Dnes je empatie chápána jako vstřícné jednání, kterým si chceme druhého člověka získat a dovést ho k určitému jednání. Natvrdo řečeno zmocnit se ho. Za této situace se Kirkovi nedivím.
Za málo pochopitelné a zcela nepřijatelné beru Kratochvílovy úvahy o přenášení cizích témat k nám. Někdo byl v USA zavražděn, což vyvolalo množství racionálních odsudků a lavinu emocí, nejen v USA, ale ve velké části světa. Chce autor článku opravdu, aby se u nás neobjevila žádná reakce na daný fakt, nebo i to, aby informace o atentátu byla zamlčena? Nevím si s tím rady.
To, že se nikdo z církve, kromě osvícených intelektuálů, kriticky nevyslovil, zdá se mi rozumné. Snahou mainstreamové kampaně je totiž církev co nejvíce rozdělit a ukázat ji jako asociální, pokryteckou, tmářskou a po všech stránkách amorální. Tím dosáhnout takové nenávisti, která by vedla k brutálnímu omezení její svobody, jak o tom svědčí programové prohlášení hnutí Stačilo. Dobrý název, čtyřicet let komunistické diktatury opravdu stačilo. Pokud se autor raduje z toho, že se začíná ozývat lid, nevím, zda věřící (zřejmě ano), protože sekulární lid se už ozývá, resp. sympatizuje s myšlenkami autora masově.
V liturgii a biblistice má autor znalosti povážlivě malé pro tvrzení tak mohutná. Delší pasáž vychází od nečekaného Kirkova (nebyl katolík) prohlášení, že Panna Maria může být vzorem v zápase s toxickým feminismem. Autor tvrdí, že mariánská úcta je modloslužbou, což dokládá řadou citací z Bible. Sv. Pavel v listu Timoteovi píše, že je jen jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, Kristus. Autor dále připomíná epizodu z Matoušova evangelia (12, 47-50), kdy Maria chce, aby za ní Ježíš vyšel před dům a Kristus jí vzkáže, že jeho matkou a nejbližšími příbuznými jsou ti, s nimiž sedí u stolu, neboť jsou jimi všichni, kdo činí vůli jeho Otce. Sotva bude k nalezení někdo, kdo ji činil víc než jeho Matka. Z toho i slepec vidí, že nejde o odmítnutí matky, nýbrž o mnohačetné přijetí věřících do již stávající malé rodiny. Katolická církev prostě zavedla nebiblický „modloslužebný kult.“ Je možné o tom tak mluvit. Nicméně to učinila a rozšířila ho na další světce. Petr Kratochvíl by se sotva odvážil rozehnat Svatováclavskou pouť v zákonem stanoveném Dni české státnosti.
Pokud jde o výrok, že v Bibli není jediná výzva ke sloužení zádušní mše, nalezneme ji v 2. Knize Makabejských (12, 43-44).
Další dva komentáře jsou podstatně kratší. Paní redaktorka Iveta Křížová upozorňuje, že bohuslužba byla také a především politickým a ideologickým aktem konzervativců. Přestože hlavním iniciátorem byl lidovecký zastupitel Jan Wolf, KDU-ČSL se od akce distancovala. Její předseda Marek Výborný řekl, že přidat politický a ideologický kontext považuje za nešťastné a zraňující pro pozůstalé. Rád bych od paní redaktorky slyšel, jak se těmto kontextům vyhnout, když atentát obojí kontext měl a dokonce to bylo jeho podstatou. Na tomto místě musím paní redaktorku upozornit, že zastupitel Wolf plánoval akci podstatně menší. Měla proběhnout v kapli radnice a zvažovala se možnost položení věnce u Mariánského sloupu. Vhodný věnec byl až další den položen na Václavském náměstí, kde byl záhy násilně odstraněn, což vyvolalo zásah policie. Zůstala tam pak jen Kirkova fotografie a svíce. Průběh akce na Staroměstském náměstí zásadním způsobem ovlivnila společnost Navalis proslulá pořádáním Svatojánských slavností v den smrti sv. Jana Nepomuckého. Množství účastníků jejich zásahem vzrostlo tak, že mše musela být přeložena do Týnského chrámu.
Autorka dále kritizuje přítomnost řady politiků velmi podivné pověsti jako Filipa Turka, který, jak píše, se netají obdivem k US konzervativcům, ale neříká, zda k jedincům či ke straně. Dále tam byl Jaroslav Foldyna, kandidát za SPD, předseda PRO J. Rajchl, a příkladně, Tomáš Vandas, předseda mimoparlamentní soudně rozpuštěné Dělnické strany. Vše vyznívá tak, jakoby je pozval kardinál. To je pochopitelně všechno nesmysl. Předně byl Duka o mši, původně plánovanou v kapli radnice, požádán na poslední chvíli. Aby někoho, kdo usedl v předních lavicích, od oltáře kategoricky vyzval k odchodu, je těžko představitelné. A proč jí tak vadí T. Vandas, který je v danou chvíli fakticky bezpartijním soukromníkem sice chápu, ale nemyslím, že to mělo velký význam, neboť mezi účastníky ho téměř nikdo neznal. Pohoršení paní redaktorky nad přítomností senátora Zdeňka Hraby, protože zavinil nepřijetí ratifikace Istanbulské úmluvy, odhaluje její zájmy. Považuji je za nebezpečně neznalý pohled, protože jinak by šlo o názor zcela perverzní, jak jsem vysvětlil a následně doložil při svém kázání v katedrále na sv. Václava v r. 2018. Tím bylo tehdy rozhodnuto.
To, že studentka Karolína paní redaktorce řekla, že mnohé mohlo rozladit, že v předchozích případech vražd žádné requiem nebylo, jsem už okomentoval výše. Americkému turistovi k jeho výtce, že Kirk štval lidi proti sobě, bych rád vzkázal, že se rozeštvaným lidem bránil, ale neubránil se. Že byl velkou oporou prezidenta Trumpa je pravda. Jenže to nedělal pro Trumpa, ale ten se o jeho názory opřel. To, že vrah byl levicově orientován, potvrzuje, že jsme komunisty ohrožováni.
Čtenáře rozebíraného článku upozorňuji, že vůbec nelze poznat, s čím autorka souhlasí a s čím ne, což je dost zvláštní pojetí objektivity.
Stať doc. Jaroslava Šebka je zvláštní jiným způsobem, totiž úplným smazáním hranice mezi vlastní událostí a jejími náhodnými okolnostmi. Je nesporné, že týnské Requiem mohutně přispěje k polarizaci církve, která nastala zápasem o charakter KTF UK. Ale prostor a míra významu mimoprávního okamžitého propuštění prof. Petra Kubína jsou neúměrné. Nemluvě o tom, že prof. Kubín mohl být na hodinu vyhozen pouze z důvodu ztráty důvěry. K tomu došlo poté, co si několik studentů stěžovalo na jeho vydírání, aby požádali o odvolání někoho za stávajících hodnostářů KTF. Podobně silně nadnesené mi připadá uvedení útoku na poslance Babiše při předvolebním mítinku ve srovnání s atentátem na Kirka.
Autor článku se podivuje nad tím, že Kirk u nás byl málo znám a najednou je mu věnována taková pozornost. Jednak je to běžný jev a nezačala se zajímat jen katolická církev, jednak by si historik Šebek mohl pamatovat, že Jana Palacha neznal vůbec nikdo ani v celém Československu a po jeho činu byl během několika hodin znám v celém světě.
Domnívám se, že nezávislý čtenář mého článku je dostatečně informován o pojmech v debatách o dané záležitosti užívaných a o celé kauze vůbec. Ale na závěr musím vyslovit svůj celkový dojem. Jeví se mi, že stále týž okruh lidí tvrdě až neurvale kritizuje kardinála Dominika Duku ať udělá cokoli a zvláště, když neudělá nic. Vidím snahu pošpinit, umlčet a udupat tohoto vzdělaného, zkušeného a prozíravého muže. Nemyslím, že by se to někomu podařilo, protože jsem ho poznal jako vytrvalého bojovníka, jehož síla je zdvojnásobena tím, že uzná své chyby a umí se velkoryse omluvit. Na co ovšem jeho protivníky při tomto parforsním honu musím upozornit, je, že i kdyby ho dostali, pravdu nezmění, protože to natrvalo nejde.
Dříve, než jsem stačil konzultovat jistou drobnost tohoto článku s kardinálem Dukou, který, jak je všeobecně známo, leží v ÚVN po vážné operaci, tj. těsně před odesláním článku do tisku, došlo k novému poťouchlému útoku v podobě smyšlené nepravdivé zprávy o kardinálově mši za Filipa Turka. Komentáře není třeba. Stačí říct, že to plně potvrzuje, co jsem napsal v závěru svého připraveného článku.
Mons. Prof. Petr Piťha je katolický kněz, historik, spisovatel, pedagog, filolog a bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Foto Ch. Kirka: FB Ch. Kirka
Foto Mons. Piťhy: L. Horníková, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
