Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Vstříc noci, kterou povolávám

do krajiny polední.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Vstříc veselí, kterým tapetuji

suť domu strachu.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Na propachtovanou půdu pod sklep násilníků.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Do depa, kde vagón o vavřín ze rzi zánovní závodí.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Do spojů spěšných, v nichž srážky jsou tím lepším cílem.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Ke svobodě srdce ve španělské botě.

Kam se smím vrátit, nepůjdu-li za Tebou?

Kéž by nikam, nikam – alespoň.

(Ztráta uvozuje nález.)

Foto k básni: Vít Procházka