V rozhovoru pro Catholic Herald varoval emeritní prefekt Kongregace pro nauku víry před kultem osobnosti a ultramontanismem. Papež není žádný „Führer“, zdůraznil kardinál Müller.
Významný kardinál a někdejší sekretář Římské kurie se v rozhovoru pro Catholic Herald vyjádřil k situaci v církvi, k roli papežství a k tomu, jak by katolíci měli přistupovat k autoritě.
Kardinál Gerhard Ludwig Müller, emeritní prefekt Kongregace pro nauku víry, označil uctívání soukromých a politických názorů zesnulého papeže Františka za „herezi“ a uvedl, že je jeho „povinností“ tento jev kritizovat. Německý prelát zdůraznil, že katolíci nemají upadat do duchovního postoje majícího sklon k herezi známé jako „ultramontanismus“, který přehání nauku o papežství a roli papeže. Měli by si být vědomi historického kontextu, ve kterém podobné postoje v 19. století vznikly.
Na otázku, zda si všiml nápadného množství upomínkových předmětů s podobiznou papeže Františka v suvenýrových obchodech na Via della Conciliazione před Vatikánem – ve srovnání s papežem Benediktem XVI. – a zda se duch předchozího papeže nevznášel nad jednáními mimořádné konzistoře na začátku ledna, kardinál Müller odpověděl, že obojí je pravda, a vyjádřil nad tím svou nelibost.
„Je mou povinností kritizovat tento kult osobnosti,“ řekl. „S katolickou církví to nemá nic společného … Někteří jeho přátelé [papeže Františka] hovořili o ‚nové církvi‘. Mluvit o ‚Františkově církvi‘, to je pro mě hereze.“
Totéž podle něj platí i o papeži Benediktu XVI.: „‚Benediktova církev‘ neexistuje,“ prohlásil kardinál Müller.
„Protestanté nám vytýkají, že jsme z papeže učinili druhého Boha,“ pokračoval. Kardinál Müller varoval, že „nyní, po pěti stech letech“ někteří katolíci svou nezdrženlivostí takovou protestantskou kritiku fakticky potvrzují.
„Vždy bylo zřejmé, že papež je biskup mezi ostatními biskupy, ale se zvláštním charismatem: totiž že římský biskup je osobním nástupcem svatého Petra a principem jednoty církve – nikoli jednoty stvořené lidsky, ale jednoty dané vírou, Ježíšem Kristem a zjevenou pravdou.“
„A papež má krásný titul, kterým ho obdařil svatý Řehoř Veliký: servus servorum Dei, služebník služebníků Božích,“ dodal s důrazem, že papež není absolutním monarchou, na něhož by se nevztahovaly žádné hranice či omezení.
„Je prvním služebníkem církve se zvláštní úlohou, ale my nemáme církev koncentrovanou na papeže. Stejně tak v diecézi nemáme církev soustředěnou na biskupa a ve farnosti církev soustředěnou na faráře. Oni mají lid vést, ale sami od sebe nemohou udělit žádnou milost. Oni jsou nástroji milosti.“
Kardinál Müller se domnívá, že emeritní papež Benedikt XVI. byl možná „příliš intelektuální“ na to, aby dosáhl u lidí srovnatelné obliby. Vyzýval ovšem katolíky, aby ho poslouchali a četli, pokud chtějí pochopit, proč jsou přepjaté postoje k papežství scestné.
„[Papež Benedikt] kritizoval, že se od 19. století rozvíjel jistý druh papežského kultu. Souvisí to s masmédii. A toho se musíme chránit. Papež není žádný Führer.“
Kardinál Müller dále varoval před způsoby chování, které toto pokřivené nahlížení na papežství upevňují.
„Když projíždí ve svém voze po Svatopetrském náměstí, není to žádný césar. Je tam proto, aby všem ve jménu Ježíše Krista udělil požehnání, a ne proto, že [davy a turisté] chtějí mít fotografii s papežem.“
Skutečnost, že Benedikt „tolik hovořil o pravdě a o transcendentní povaze církve“, jej mohla některým lidem odcizit a získat mu nepřátele, řekl kardinál Müller. Zdůraznil však, že tato akcentace je nepostradatelná, a dodal, že zacházet s papežem jako s celebritou svědčí o narušené hierarchii priorit, v jejímž středu má stát Ježíš Kristus.
„Když vstupuje do baziliky svatého Petra, všichni si ho fotografují. To ale ne; když jim papež žehná, mají se označit znamením kříže. To je problém,“ uvedl.
„Během Svatého roku jsme měli téměř 40 milionů poutníků a turistů. Ale toto číslo nic neznamená, pokud nemají kontakt s Ježíšem Kristem, pokud se nepohnou k obrácení svého života.“
Na internetu, v médiích i v akademickém prostředí se často objevují obhájci papežství s dobrými úmysly, kteří chtějí ospravedlnit a prohlásit za nedotknutelné každé slovo a jednání úřadujícího nebo bývalého papeže. V anglicky mluvícím světě se jim někdy hovorově říká „popesplainers“, ať už to přijímají s oblibou či nikoli. Kardinál Müller přitakal, že takoví lidé mylně udržují dědictví ultramontanismu – reakčního hnutí vzniklého ve Francii, kde byla role papežství nejprve podceňována a posléze přeceňována.
Aby se tato tendence napravila, řekl kardinál Müller, musejí katolíci prohloubit své historické porozumění a rozpoznat křehký kontext, ve kterém papežský kult vznikal.
„V Itálii a v Německu ještě před velkými ateistickými diktaturami 20. století probíhal Kulturkampf („kulturní boj“), vedený Bismarckem a dalšími. Byli to velcí nepřátelé katolické církve. Ve Francii došlo k takzvanému oddělení církve od státu.“
„Ale tady se nejedná o oddělení církve od státu,“ zdůraznil, „nýbrž o potlačení práv církve a její svobody až do dnešních dnů. Na tento koncept musíme kriticky upozorňovat, protože [umožňuje], že ve veřejném životě a ve státě jsou přítomny nekřesťanské a protikřesťanské ideologie a jediná křesťanská stanoviska jsou z něj vylučována.“
„To je naprosto chybné,“ dodal kardinál Müller. „Proto katolíci – aby papeže bránili – vytvořili jistý papežský kult.“
„Bylo přehnané tvrdit, že každý soukromý názor papeže je dogmatem či výkladem zjevené pravdy,“ řekl „…až do doby Františka, kdy někteří s nepříliš hlubokým porozuměním hovořili o ‚učení papeže Františka‘. Neexistuje žádná ‚Františkova nauka‘; je pouze nauka církve, kterou může papež vyjadřovat.“
Kardinál Gerhard L. Müller je autorem rozsáhlé teologické monografie o papežství v učení katolické církve: Der Papst. Sendung und Auftrag („Papež. Poslání a úkol), Freiburg i.Br.: Herder, 2017, 605 stran.
Zdroj: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
