Z pozdravu kardinála Schönborna arcibiskupu Stanislavu Přibylovi:
Když jsem byl svěcen na biskupa, bylo to v roce 1991, tedy před pětatřiceti lety, napsal mi jeden z mých někdejších studentů pár řádků, které se odvíjely od toho, že jako malý chlapec pásl v horách švýcarského kantonu Wallis ovce. V dopise stálo:
„Každé stádo potřebuje dobrého pastýře! Ten si může vybrat, zda půjde před stádem nebo za ním. Musí jen vědět, KDY se smí nebo musi zachovat tak či onak. Pokud jde jenom před stádem, riskuje, že se mu některé ovce zatoulají. Pokud jde jenom za stádem, může se stát, že se stádo rozuteče.“
Zvláště cenná je následující poznámka tohoto tehdy ještě mladého kněze: Často jde stádo podivnými cestami, kterými by pastýř sám od sebe nešel. Když oklikami ale šťastně dorazí do cile, pastýř si uvědomí…. že tato cesta, kterou se stádo vydalo, byla,schůdná pro všechny. Předpokladem toho, aby pastýř kráčel za ovcemi, je, že pastýř může naprosto a zcela důvěřovat stádu a stádo pastýři.“
Foto: Člověk a Víra
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
