Karel Habsbursko-Lotrinský v Praze: Evropa musí znovu najít vůli bránit samu sebe

Prahu navštívil ve středu 24. června 2026 JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský, vnuk posledního českého krále a rakouského císaře Karla I. Návštěva se uskutečnila v roce, kdy si připomínáme pět set let od nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn. Historické výročí však tvořilo pouze jednu rovinu jeho pražského programu. Podstatnou část dne věnoval současnému postavení střední Evropy, válce na Ukrajině a odpovědnosti evropských států za vlastní bezpečnost.

Program měl výraznou církevní, státní i veřejnou rovinu. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský navštívil Pražský hrad, setkal se s arcibiskupem Stanislavem Přibylem a jednal s generálem Pavlem. Večer vystoupil v Knihovně Václava Havla v rozhovoru, který vedla Světlana Witowská.

Den JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského v Praze začal setkáním s pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem. Šlo o formální přijetí doplněné modlitbou ve Svatováclavské kapli. Arcibiskup Přibyl zde připomněl historickou vazbu habsburského rodu na české země a význam svatého Václava jako symbolu státnosti. Následovalo požehnání a modlitba. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský se poté zastavil u hrobů českých králů. Tento krok měl pietní charakter a navazoval na tradici návštěv panovnických hrobek při podobných příležitostech.

Setkání mělo význam i vzhledem k současné debatě o roli střední Evropy. Náš stát, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko a další země regionu leží v prostoru, který byl po staletí vystaven střetávání velmocenských zájmů. Válka na Ukrajině tuto zkušenost znovu připomněla. Bezpečnostní hrozby se již netýkají pouze států na východní hranici Evropy.

JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský během večerní diskuse navázal na tento rámec obecnějším výkladem. Rodovou tradici chápe jako závazek ke službě. Jméno Habsburků podle něj znamená odpovědnost za veřejné vystupování a za postoje k evropským otázkám.

Večerní debata s JCKV Karlem Habsbursko-Lotrinským se konala v Knihovně Václava Havla. Moderátorka Světlana Witowská otevřela rozhovor otázkami rodinné historie, vztahu Habsburků k českým zemím i významu monarchistické tradice v dnešní Evropě.

JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský připomněl svého otce Ottu Habsburského, který se dlouhodobě věnoval evropské politice a podporoval integraci států střední a východní Evropy. Václava Havla považoval za významného evropského státníka. Součástí návštěvy se proto stalo předání jednoho z Ottových děl Knihovně Václava Havla.

Střední Evropu JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský nevnímá pouze jako zeměpisné označení. Představuje podle něj historický, právní a kulturní prostor, jehož obyvatelé sdílejí zkušenost s více jazyky, národy a tradicemi. Habsburská monarchie vytvořila rámec, v němž vedle sebe žily rozdílné národní společnosti. Tento systém měl řadu nedostatků, především nedostatečné zastoupení slovanských národů v politickém uspořádání říše. Přesto může současné Evropě připomenout, že politická jednota nemusí znamenat kulturní stejnost. Tento důraz na jednotu v rozmanitosti představuje kontinuální linii jeho veřejného vystupování a navazuje na odkaz jeho otce Otty Habsburského i děda, blahoslaveného Karla I., kteří podobně chápali evropský prostor jako společenství různých národů spojených společnými hodnotami. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský tuto myšlenku opakuje ve svých projevech každoročně a konzistentně ji formuloval také v dubnovém rozhovoru pro Reflex. Jde o koncepci jednoty v rozmanitosti, která stojí v přímém rozporu s liberálně trockistickou představou o nutnosti vzniku spojených států evropských, jež by podle něj vedla k potlačení historických identit a kulturní plurality.

V obdobném duchu uvažuje také politické hnutí Koruna Česká, které ve svém volebním programu zdůrazňuje princip jednoty v rozmanitosti, kontinuitu historických zemí a význam tradičních institucí pro stabilitu státu. Program akcentuje potřebu zachování kulturní plurality a odmítá centralizační tendence, které by vedly k oslabení historických identit jednotlivých zemí i kulturních regionů tvořících širší celky sjednocené Evropy.

Za významnou považuje také tradici zemí Koruny české. České země podle něj patřily k hospodářským, kulturním a politickým centrům monarchie. Praha, Brno a další města ovlivňovala podobu celé střední Evropy. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský připomněl rovněž význam právního uspořádání a historických zemských institucí.

Během diskuse se nevyhnul ani otázce, zda by mohl vznést dědický nárok na český trůn. Odpověděl, že podobný požadavek nikdy neformuloval, a zpochybnil samotný důvod, proč by jej měl vznášet. Těžiště jeho veřejné činnosti neleží v pokusech o obnovu někdejšího státního uspořádání. Soustředí se na evropskou spolupráci, ochranu kulturního dědictví a bezpečnostní politiku.

Nejvýraznější část debaty se týkala ruské agrese proti Ukrajině. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský prohlásil, že svět se již nachází uprostřed třetí světové války. Nemá přitom na mysli pouze boje na ukrajinském území. Součástí konfliktu jsou kybernetické útoky, poškozování podmořských kabelů, ovlivňování voleb, dezinformační operace a další formy hybridní války.

Evropské státy podle něj příliš dlouho spoléhaly na mír, který považovaly za samozřejmý. Po skončení studené války omezovaly výdaje na obranu a využívaly takzvanou mírovou dividendu. Současná situace ukázala důsledky tohoto rozhodnutí. Evropa postrádá dostatečné vojenské kapacity, jednotnou bezpečnostní strategii i politickou vůli rychle reagovat.

Rusko označil za imperiální mocnost, která chápe ústupky jako projev slabosti. Politika appeasmentu podle něj nemůže fungovat vůči představiteli, jenž respektuje především sílu. Evropské státy proto musejí obnovit vlastní obranyschopnost, podpořit Ukrajinu a připravit se na dlouhodobý konflikt.

Ukrajinská bezpečnost podle něj nelze oddělit od bezpečnosti zbytku Evropy. Stejné postavení má Spojené království, přestože vystoupilo z Evropské unie. Obranná strategie musí zahrnovat všechny demokratické evropské státy, které čelí společným hrozbám.

JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský pravidelně navštěvuje Ukrajinu. Osobní zkušenosti z Charkova, Chersonu a dalších míst mu podle jeho slov ukázaly odolnost ukrajinské společnosti. Obyvatelé země nevnímají obranu pouze jako zápas o území. Brání svou státnost, kulturu a právo rozhodovat o vlastní budoucnosti.

Případné mírové uspořádání musí podle něj respektovat územní celistvost a svrchovanost Ukrajiny. Součástí řešení mají být reparace, potrestání válečných zločinů a návrat unesených ukrajinských dětí. Požadavek na právní odpovědnost ruského vedení má zůstat v platnosti, přestože je málo pravděpodobné, že by se Vladimir Putin osobně objevil před mezinárodním soudem.

Připomněl také důsledky Budapešťského memoranda. Ukrajina se v devadesátých letech vzdala jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky. Porušení těchto záruk vysílá nebezpečný signál dalším zemím. Státy mohou dojít k závěru, že vlastnictví jaderných zbraní představuje jedinou spolehlivou ochranu před napadením.

Do debaty se zapojila řada hostů. Petr Běločar se ptal na klíčové okamžiky česko-rakouských vztahů. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský zdůraznil význam českých zemí při utváření středoevropského prostoru. Češi podle něj nebyli pouze jedním z národů monarchie. Významně ovlivňovali její hospodářství, kulturu, správu i politické myšlení.

Martin Váňa položil otázku, jak lze dosáhnout cílů spojených s obranou Ukrajiny. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský odpověděl důrazně a varoval před jedním z největších rizik současnosti: podlehnutím ruské propagandě. Zdůraznil, že představa o neporazitelnosti Ruska není výsledkem objektivní analýzy, ale dlouhodobě budovaného narativu, který má oslabit vůli evropských společností k odporu. Připomněl, že ruské i sovětské dějiny obsahují řadu vojenských neúspěchů a strategických selhání. Mýtus neporazitelnosti podle něj slouží především k demoralizaci protivníka.

Upozornil, že propaganda nefunguje pouze v autoritářských státech, ale proniká i do otevřených demokratických společností. Pokud jí veřejnost podlehne, začne sama zpochybňovat smysl obrany, podporu spojenců i vlastní bezpečnostní závazky. Takový stav považuje za nebezpečnější než samotnou vojenskou sílu protivníka. Výsledek války podle něj závisí na odhodlání Ukrajinců a na vytrvalosti jejich spojenců. Klíčovou roli hraje schopnost nepodlehnout psychologickému tlaku a zachovat si realistický pohled na možnosti i limity Ruska. V tomto ohledu jsem se k Rusku již dříve vyjádřil v obdobném duchu jako JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský, zejména pokud jde o ekonomické a technologické limity současné Ruské federace, které významně omezují její dlouhodobou schopnost vést rozsáhlý konflikt.

Další dotaz se týkal kulturního vztahu Ruska k Evropě. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský odpověď rozvinul v širším historickém i civilizačním kontextu. Upozornil, že Rusko nelze chápat jako jednolitý kulturní celek. Podle něj existují „dvě Ruska“, která se v dějinách opakovaně střetávají. Jedno Rusko se snaží být součástí evropského kulturního prostoru, přijímá jeho právní tradice, estetiku i intelektuální dědictví. Toto Rusko reprezentují například reformy Petra Velikého, vznik Petrohradu jako „okna do Evropy“, ruská literatura 19. století nebo určité proudy ruské filozofie a vědy.

Vedle toho však existuje druhé Rusko, které se opírá o imperiální, centralistickou a autoritářskou tradici asijského respektive mongolského typu. Toto Rusko podle něj nevychází z evropského právního myšlení, ale z logiky moci, expanze a podřízení okolních národů. V tomto smyslu hovořil o kulturní determinaci, která není dána biologicky ani etnicky, ale historickými institucemi, politickými strukturami a způsobem, jakým stát formuje společnost. Ruský stát podle něj dlouhodobě posiloval právě tuto imperiální složku, zatímco evropsky orientované proudy potlačoval nebo marginalizoval.

Petrohrad uvedl jako symbol evropského Ruska, které se snažilo otevřít Západu a přijmout jeho kulturní normy. Naproti tomu současná Ruská federace podle něj navazuje spíše na tradici moskevského centralismu a kulturní dědictví Zlaté hordy. Tento model označil za koloniální, protože zahrnuje kontrolu nad mnoha národy a územími, která jsou integrována na základě podřízenosti.

Budoucnost Ruska proto podle něj závisí na tom, která z těchto dvou linií převáží. Poválečné Rusko by se mohlo vrátit k evropské tradici, přijmout právní stát a zaujmout své místo širším evropském prostoru. Takový vývoj však předpokládá zásadní proměnu politického systému i vztahu k vlastním regionům a národům. Současné Rusko tuto cestu podle něj nenásleduje a zůstává strukturálně zakotveno v imperiálním modelu. Tento pohled sdílí část politického hnutí Koruna Česká i představitelé Západočeského landfrýdu. Zdůrazňují přitom, že ani v podmínkách konfliktu nelze Rusko kulturně vykořenit, protože i protivník zůstává lidskou bytostí a uvnitř ruské společnosti existují předpoklady k nápravě. Z tohoto hlediska je vhodné připomínat potřebu budoucí kultivace a postupné integrace poraženého Ruska do širšího evropského prostoru. Takový proces by měl směřovat k oslabení autoritářských a výše zmíněných asijských kulturních vlivů a k posílení evropsky orientovaných proudů. Lze očekávat, že příležitosti k této proměně mohou vzniknout v rámci následných regionálních konfliktů, které by se po skončení rusko-ukrajinské války mohou odehrávat například v oblasti Kavkazu (Dagestán a Čečensko) nebo východní Sibiře (Tuva, Burjatsko, Yakutsko).

Účastník debaty, který se představil jako občan USA z amerického státu Ohio, položil otázku týkající se ohrožení demokracie populismem. Upozornil, že i ve Spojených státech lze sledovat rostoucí nedůvěru k institucím, šíření dezinformací a posilování populistických hnutí. Zajímal se proto, zda podobné tendence mohou podle Karla Habsbursko-Lotrinského ohrozit i evropské demokracie a jakým způsobem by na ně měly reagovat.

JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský odpověď rozvinul v širším kontextu fungování demokratických systémů. Zdůraznil, že demokracie není samozřejmý stav, který by se udržoval bez aktivního úsilí občanů a institucí. Podle něj každá generace musí znovu potvrdit svůj závazek ke svobodě, právnímu státu a odpovědné politice. Populismus označil za symptom hlubších problémů, zejména nedostatečné komunikace mezi politickými elitami a občany.

Upozornil, že otevřenost demokratických společností představuje zároveň jejich sílu i zranitelnost. Svoboda projevu umožňuje pluralitu názorů, ale může být zneužita k šíření manipulací a propagandy. Řešením podle něj není omezování svobod, ale posilování kritického myšlení. Demokratické státy musí být schopny reagovat na nové formy informační války, aniž by rezignovaly na své základní hodnoty.

Patrik Vlček se ve svém dotazu zaměřil na dvě odlišná, avšak z hlediska evropské bezpečnosti propojená témata: vztahy mezi Polskem a Ukrajinou a situaci v Íránu. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský odpověď strukturoval tak, aby ukázal širší souvislosti obou problémů.

V případě polsko-ukrajinských vztahů upozornil, že současné napětí vychází především z ekonomických sporů, zejména v oblasti zemědělství a dovozu ukrajinských produktů na evropský trh. Tyto konflikty označil za vážné, protože zasahují domácí politiku obou zemí a mohou ovlivňovat veřejné mínění. Současně však zdůraznil, že nejde o spor existenčního charakteru. Polsko i Ukrajina podle něj sdílejí zásadní bezpečnostní zájem, kterým je obrana proti ruské agresi. Tento společný zájem musí mít přednost před dílčími ekonomickými konflikty. Řešení proto vidí v politickém dialogu a v hledání kompromisů na úrovni Evropské unie, které umožní zmírnit dopady na jednotlivé sektory, aniž by došlo k oslabení strategického partnerství.

V druhé části odpovědi se věnoval Íránu. Zdůraznil, že situaci nelze redukovat pouze na otázku geopolitiky nebo jaderného programu. Upozornil na širší dopady autoritářského režimu na společnost, zejména na porušování lidských práv a systematické potlačování občanských svobod. Zvláštní pozornost věnoval ničení kulturního dědictví, které podle něj představuje zásah do historické paměti národa a oslabuje jeho identitu. Připomněl vlastní zkušenosti z oblasti ochrany památek a zdůraznil, že kulturní dimenze konfliktů bývá často podceňována, přestože má dlouhodobé důsledky.

Obě témata spojil důrazem na potřebu dlouhodobé stability. Evropská bezpečnost podle něj nezávisí pouze na vojenské síle, ale také na schopnosti udržovat funkční vztahy mezi spojenci a současně reagovat na krize mimo evropský prostor. Konflikty, které se odehrávají mimo Evropu, mohou mít přímý dopad na její bezpečnostní prostředí, a proto je nelze přehlížet.

Libor Novák položil otázku, zda otevřenost demokratických společností nepředstavuje v době hybridní války slabinu. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský připustil, že autoritářské režimy mohou svobody západních zemí zneužívat. Zdůraznil však, že právě otevřenost je zároveň zdrojem síly, pokud je doplněna schopností se bránit. Evropská bezpečnost podle něj nemůže stát pouze na deklaracích, ale musí být podložena reálnými kapacitami. Upozornil na nutnost výrazně zvýšit obranné výdaje, modernizovat armády a především zrychlit rozhodovací procesy, které dnes často brzdí schopnost reagovat na nové hrozby.

Zvláštní důraz kladl na technologickou dimenzi obrany. Evropa podle něj zaostává v oblasti vývoje a nasazení moderních vojenských systémů, zejména bezpilotních prostředků, kybernetické obrany a elektronického boje. Připomněl zkušenost Ukrajiny, která dokáže nové technologie zavádět v řádu týdnů, zatímco evropské státy často potřebují roky. Tento rozdíl označil za strategický problém.

Součástí obrany musí být i ochrana informačního prostoru. Nejde pouze o boj proti dezinformacím, ale o schopnost aktivně komunikovat, vysvětlovat a udržovat důvěru veřejnosti. Bez podpory občanů podle něj nelze vést dlouhodobý konflikt ani udržet stabilní bezpečnostní politiku.

Pražská návštěva JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského nepůsobila jako nostalgická připomínka zaniklé monarchie. Historie v jeho pojetí slouží jako zdroj zkušeností pro současnou politiku. Habsburské dědictví spojuje s odpovědností, schopností spolupráce mezi národy a vědomím, že střední Evropa představuje svébytný politický a kulturní prostor.

Jeho postoje vycházejí z přesvědčení, že Evropa musí převzít větší díl odpovědnosti za vlastní obranu. Bezpečnost nelze trvale přenášet na Spojené státy. Diplomatická jednání nemohou nahradit vojenskou připravenost a ústupky agresorovi nevytvářejí stabilní mír.

Pro náš stát má tento pohled zvláštní význam. České země se opakovaně ocitaly na hranici mezi západní a východní mocenskou sférou. Zkušenosti dvacátého století ukazují, jaké následky přináší slabost spojenců, politika ústupků a podceňování autoritářských režimů.

Návštěva současně připomněla, že dějiny českých zemí nelze uzavřít do národního rámce posledních dvou století. Po dlouhou dobu se utvářely uvnitř širšího středoevropského prostoru. Habsburská epocha obsahovala konflikty, chyby i nevyužité možnosti. Patří však k základním vrstvám našich dějin.

JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský nepřijel do Prahy předkládat nároky na minulost. Přivezl výzvu určenou současnosti. Evropa musí chránit právní řád, podporovat napadené státy, obnovit obranné schopnosti a přijmout skutečnost, že svoboda vyžaduje odhodlání i prostředky k vlastní obraně.

Za zvlášť povzbudivé považuji, že se s tímto pohledem významně shoduje aktivní a veřejně vystupující část monarchistického hnutí v českých zemích. Členové Koruny České, Západočeského landfrýdu i dalších monarchistických komunit i aktnivních jednotlivců, kteří jsou schopni formulovat a prosazovat politický názor, sdílejí v zásadních otázkách bezpečnosti, evropské spolupráce i odpovědnosti za obranu svobody stanoviska blízká názorům JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského. Tato shoda nepředstavuje pouze ideovou blízkost, ale naznačuje i potenciál pro širší veřejnou debatu o roli střední Evropy a o budoucím směřování našeho státu v rámci evropského prostoru. Z dlouhodobého hlediska by bylo žádoucí, aby Koruna Česká dokázala tento hodnotový rámec systematicky prosazovat nejen ve veřejném prostoru prostřednictvím.

Zvláštní pozornost si zaslouží i samotný průběh debaty. Publikum tvořili převážně posluchači s výrazně kritickým, často až ideologicky vyhraněným pohledem, který lze označit za blízký trockistickému prostředí. JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský dokázal s tímto publikem komunikovat klidně a věcně i ve chvílích, kdy kvalita dotazů kolísala a některé otázky postrádaly obsah či širší kontext. Jeho schopnost oslovovat lidi napříč politickým spektrem, udržet úroveň diskuse a zachovat respekt i vůči názorovým odpůrcům lze chápat jako jednu z klíčových vlastností dobrého panovník, jenž má zastupovat společnost jako celek, nikoli pouze její určitou část. Právě v tom se jeho postavení zásadně liší od postavení od generála Petra Pavla, jehož mandát ze své podstaty vzniká na základě podpory konkrétní množiny voličů. I kdyby volená hlava státu disponovala srovnatelnými diplomatickými schopnostmi, tak politický původ jejího mandátu jí neumožňuje vystupovat jako zcela nestranný a všeobecně přijímaný svorník společnosti.