Plánovaný sjezd sudetských Němců v Brně vyvolává v české společnosti mimořádně silné emoce. Jedni jej vnímají jako symbol smíření mezi Čechy a Němci po tragických zkušenostech 20. století, druzí jako nebezpečný krok relativizující nacistickou minulost a poválečné uspořádání Evropy. Spor ukazuje, že otázka česko-německých vztahů zůstává i osmdesát let po válce citlivým tématem.
Zastánci konání akce zdůrazňují především motiv dialogu a usmíření. Podle jejich vyjádření nemá být setkání politickou demonstrací ani platformou pro majetkové nároky, ale příležitostí ke společnému připomenutí obětí nacismu, poválečného násilí i tragédie takzvaného brněnského pochodu smrti.
Podporovatelé akce rovněž připomínají, že část sudetoněmeckých organizací prošla v posledních desetiletích významným vývojem. Poukazují na to, že někdejší důrazy na revizi Benešových dekretů nebo rozsáhlé restituční požadavky byly postupně oslabeny či opuštěny, zatímco do popředí se dostala témata společné kultury, regionálních tradic a česko-německé spolupráce.
Ve veřejných debatách zaznívá také argument, že smíření nelze budovat bez ochoty přiznat utrpení druhé strany. Zastánci akce připomínají, že vedle nacistických zločinů existovalo i poválečné násilí vůči civilnímu německému obyvatelstvu, které si zaslouží pietní připomínku.
KDO ROZPOUTAL VÁLKU?
Odpůrci setkání naopak varují, že „Sudetendeutsche Landsmannschaft“ nelze oddělit od jeho historických kořenů. Připomínají, že část sudetoněmeckého prostředí po desetiletí prosazovala revizi Benešových dekretů a hovořila o právu na návrat či majetkové vyrovnání. Kritici upozorňují, že i když se oficiální rétorika změnila, v některých dokumentech a vystoupeních nadále přežívá snaha reinterpretovat poválečné dějiny způsobem, který oslabuje odpovědnost nacismu za rozbití Československa a válečné utrpení českého národa.
Část veřejnosti proto chápe pořádání sjezdu právě v Brně jako necitlivé gesto. Brno je totiž spojeno nejen s poválečným odsunem Němců, ale především s nacistickou okupací a represí. Kritici upozorňují, že stále žijí pamětníci války a potomci jejích obětí a že zpochybňování, kdo byl obětí a kdo viníkem je nepřípustné. „Kdo rozpoutal druhou světovou válku, holocaust a způsobil utrpení milionů lidí? Odsun Němců byl mírnější reakcí na hrůzy nacistické okupace než individuální soudní procesy, v nichž by mnozí čelili nejvyšším trestům,“ uvedl prezident Miloš Zeman na svém Fb profilu.
KATOLÍCI DÁVNO USMÍŘENÍ
Zajímavý je postoj většiny katolíků k tomuto tématu. Katolická církev v českých zemích se dlouhodobě staví na stranu smíření a dialogu. Je to zřejmé nejen ze vyjádření arcibiskupa Stanislava Přibyla nebo brněnského biskupa Pavla Konzbula. Shodným hlasem hovoří celá Česká biskupská konference.
Tento postoj má své kořeny nejen v tom, že odpuštění je pro katolíky alfa a omega jejich náboženství. Souvisí to i s tím, že právě z Německa se do Československa vozila za totality zakázaná náboženská literatura. Ostnatý drát na hranicích nezabránil navazování kontaktů lidí stejné víry. Po sametové revoluci se pak v politice řešila otázka usmiřování obou národů, ale v církvi vlastně nebylo co usmiřovat. Odpustilo se dávno, a kdo se někdy podílel na obnově kostela nebo církevní památky nejen v oblasti Sudet potvrdí, že dary německých rodáků nebo jejich potomků nebyly vázány na to, že by chtěli tyto majetky zpět. Prostě jen mnozí z nich přišli o svůj domov, kus svého srdce, o svět svého dětství a mládí, který si každý pamatujeme do posledního dechu na tomto světě. A bohužel, lidský život je příliš krátký, než aby se v něm dala historie prožít znovu, jinak, lépe.
Čeští biskupové v minulých desetiletích opakovaně podporovali česko-německé usmíření. Zdůrazňovali, že křesťanská paměť nesmí být založena ani na kolektivní vině, ani na zapomínání historické pravdy. Zdůrazňovali, že smíření předpokládá pravdivé pojmenování nacistických zločinů i utrpení poválečných obětí.
Zda k usmiřování těchto ran setkání v Brně přispěje, je otázka. Zatím to vypadá tak, že se jen znovu otevřela zhojená zranění. A co víc, že se touto akcí dále prohlubují propasti v české společnosti, kdy už nejsme schopni vést věcné debaty, bez agrese a urážek. A to už není osmdesát let stará historie. To je žhavá současnost s přesahem do nejisté budoucnosti celé Evropy.
Foto: Adolf Hitler na Pražském hradě 15. března 1939. Foto: Bundesarchiv Bild/Wikimedia Commons CC-BY-SA-4.0
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
