Můj život je jako jiskra mezi řeřavými uhlíky
Hořím jak plamen svíčky, živený Tebou, Bože.
Jako každý plamen jsem pouze ohnivým pláštěm
tancujícím na řemínku knotu.
Ach, tak omezeným
a tak o vlastní velikosti přesvědčeným.
Ale jako každý plášť mi chybí obsah, uvnitř plamenu oheň nedoutná,
je udušen sám sebou
Kdo mě naplní?
Má duše je jako nádoba z hlíny
Tak všední jako úsměv na tváři šťastného,
jako slzy deštivého dne.
Jako starý kolotočář toužící po výskotu dětí smutná a nostalgická.
Závidějící zlato, jež na sebe kupí ostatní.
Ale prázdná, ach, tak prázdná.
V hrdle si rozetkal pavouk síť.
V útrobách zabloudila snítka prachu
a sedla na dno.
Kdo mě naplní?
Mé sny jsou pouhé vzdušné zámky
Přání srdce, které tolikrát svedlo
tužby mysli a žádostivosti,
možná slabý Tvůj hlas?
Ach, kam nás vede lidská touha,
není-li to nejčastěji od Boha?
Jsem prázdná nádoba, obal plamene,
a Ty jsi hrozný, chceš, abych ti všechno dal,
obětoval.
Abys mě naplnil,
abys mi ukázal, k čemu jsou touhy,
k čemu zdi hliněné kryjící poklad,
proč plamen
hoří jen
jako plášť.
Kresba: autor
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!