otlučená věž
připomínala mého
jinošství víru
Kraj mezi Sušicí a Pískem, Prácheňsko, je zakotven ve své nezakotvenosti: pro plzeňské jsme příliš dole, pro budějovické nahoře. Sladkost na pozdější skus: jako hnětynka s hořkou čokoládou.
Mám Prácheňsko rád, ale načekal jsem se… marným čekáním na jiné. A jak se rozestupovaly mlha mód a smog ambicí, poznal jsem ji – starou cestu k domovu. Byla tam pořád. Tu pořád. Oči se proměnily – tím, že byly.
„Ať jsou!“ má modlitba.
ještě hrst svitu
zbývá a stačí a je
na záchranu dne
Foto z archivu autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
