V posledních letech se v českých městech i vesnicích stále častěji objevují průvody takzvaných „krampusů“ – hlučných, maskovaných postav s rohy, řetězy a děsivými maskami. Zatímco mnohé děti fascinují, jiné děsí. Nejen někteří věřící lidé se ptají, odkud se tento zvyk vzal, proč se šíří také u nás a zda nepřekrývá nebo nevytlačuje tradiční mikulášskou obchůzku, která má v českých zemích hluboké kořeny.
.
Kořeny krampusů v alpské oblasti
.
Krampus je postava pocházející z rakouských a bavorských Alp. Její původ je nejspíše směsicí předkřesťanských pojmů o bytostech zimy a pozdější lidové tradice navázané na sv. Mikuláše. V některých alpských regionech chodí 5. prosince spolu s Mikulášem skupiny mladých mužů v maskách čertů, kteří mají připomenout kontrast mezi dobrem a zlem a symbolicky „postrašit“ ty, kteří nežili spořádaně.
.
Moderní krampusové však často nemají s původní lidovou zbožností mnoho společného. Jejich současná podoba je mnohdy výrazně dramatičtější, temnější a někdy i agresivní – přizpůsobená spíše turistické atraktivitě nebo touze po adrenalinové zábavě.
.
Proč se krampusové šíří i v České republice?
.
Důvodů je několik. V prvé řadě jde o turistickou a komerční atraktivitu. Spektakulární masky a hlučné průvody přitahují pozornost médií i veřejnosti. Obce je zvou jako „atrakci“ na adventní trhy nebo slavnosti. Je zde také vliv sousedních zemí. Mnoho Čechů vídá krampuslaufy v Rakousku či Německu a přenáší je k nám jako „zajímavost“. A je zde i třetí důvod. Nechráníme si dostatečně vlastní tradice. Málo si jich vážíme. Tam, kde se tradiční mikulášské obchůzky vytrácejí, může vznikat prostor pro importované a výraznější formy zábavy.
.
Krampusové versus tradice sv. Mikuláše?
.
V českém prostředí má Mikuláš dlouhou tradici jako světec, který přináší dětem radost, připomíná křesťanské hodnoty štědrosti a milosrdenství. Jeho obchůzka s andělem a čertem má svůj pedagogický i duchovní rozměr. Krampusové tento koncept často převracejí. Zastiňují postavu Mikuláše, který je odsunut do pozadí nebo zcela chybí, zdůrazňují děs a efekt, místo aby poukazovali na dobro, ctnost a laskavost, nahrazují výchovnou symboliku čerta spektáklem, který má spíše pobavit nebo šokovat.
.
V některých regionech tak skutečně dochází k tomu, že importovaná podoba zimních masek vytlačuje českou mikulášskou tradici, která byla vždy více radostná než děsivá.
.
Postoj katolické církve
.
Církev krampusy jako tradici přímo nezakazuje – jde o kulturní jev, nikoli náboženský. Zároveň však zdůrazňuje několik důležitých hledisek:
.
1. Advent je čas očekávání Krista, nikoli prostor pro kult strachu či temných sil. Tradice, které se příliš zaměřují na „temno“, mohou odvádět pozornost od duchovní podstaty období.
.
2. Sv. Mikuláš je vzorem křesťanské dobroty, nikoli strašení. Církev podporuje zvyky, které přibližují hodnoty evangelia.
.
3. Respekt k dětem: Církev opakovaně upozorňuje, že strašení dětí nebo jejich vystavování intenzivním děsivým scénám není vhodné. Výchova má být laskavá a citlivá.
.
4. Kulturní rozlišování: Importovaným zvykům je vhodné rozumět, ale zároveň si chránit vlastní tradice, pokud mají duchovní hloubku a dlouhodobou hodnotu.
.
Advent patří světlu
.
Přestože krampusové mohou někomu připadat jako zajímavý folklór, adventní doba zůstává především obdobím světla, naděje a očekávání narození Spasitele. Sv. Mikuláš je v této cestě milým průvodcem, který ukazuje na Krista. Tradice, které tento směr podporují, stojí za to chránit a rozvíjet.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!