Rozšířená legenda vypráví o peněžním daru, který svatý Mikuláš tajně vhodil oknem, aby otec nemusel vydávat své dcery k prostituci.
Osoba svatého Mikuláše je opředena mnoho legendami a také bohatou tradicí.
Kolem roku 300 se Mikuláš stal biskupem v Myře. V roce 325 se objevil nicejského koncilu. Jeho přítomnost na koncilu je však sporná, protože jeho jméno není uvedeno na žádném ze starých seznamů koncilových otců.
Rozšířená legenda vypráví o peněžním daru, který tajně vhodil oknem rodině, aby otec této rodiny nemusel vydávat své dcery k prostituci.
Svatý Mikuláš byl prý bojovné povahy a rozhodně se stavěl proti kacířství arianismu. Podle legendy dal Ariovi na prvním nicejském koncilu pohlavek a také vedl vášnivé diskuse se svým přítelem, biskupem Theognisem z Niceje, protože ten Aria podporoval. Biskup Theognis nakonec podepsal Nicejské vyznání víry. Ondřej Krétský později citoval prostředníka Mikuláše: „Nenechme slunce zapadnout nad naším hněvem.“
Šlechtic se ocitl v těžké situaci, byl zbaven finančních prostředků a život jeho rodiny byl ohrožen. Zoufale si přál provdat alespoň své tři dcery, všechny ve věku na vdávání, aby si zajistily budoucnost. Bez řádného věna je však sňatek nemožný. Nakonec se zdá, že jedinou zbývající možností je, aby si dcery vydělávaly peníze jako prostitutky v přístavním městě. Ženy jsou však z této prekérní situace zachráněny, když jim Mikuláš tři noci po sobě hází oknem na postele zlatou kouli. Tím si dívky zajistí věno a umožní se jim sňatek. Aby dobrodinec zůstal neodhalen, tajně chodil do domu každou noc. Třetí noci se však otci podaří překvapit biskupa a poděkovat mu.
Světec zachránil také tři ženy nespravedlivě odsouzené k smrti tím, že se císaři zjevil ve snu a prosil o jejich propuštění; v jiné verzi je Mikuláš zachránil tím, že zadržel katovu ruku.
Aby zachránil loď v nouzi se třemi poutníky, kteří vypluli z Efezu, aby do chrámu vrátili svatý olej určený pro křesťanskou kapli, vstoupil na palubu, uklidnil bouři a bezpečně dovezl loď do přístavu.
Záchrana před bouří
V době, kdy byl Mikuláš biskupem v Myře, pluli námořníci se svou lodí přes Středozemní moře. Jednoho dne vypukla hrozná bouře. Obloha se úplně zatáhla a vlny zuřily. Bouře se zmocnila i plachty a roztrhala ji na mnoho kusů. Pak zlomila i stěžeň. Vlny se tříštily o bok lodi a loď se pomalu plnila vodou. V nouzi námořníci hlasitě volali o pomoc. Dokonce i silný kormidelník se doplazil do nejvzdálenějšího kouta lodi a začal se modlit: „Bože, pomoz nám, abychom se neutopili!“ Najednou stál u kormidla jejich lodi cizinec. Laskavě kývl sklíčeným námořníkům a řekl jim: „Nebojte se!“ Pak loď bezpečně řídil vlnami a oni dorazili k bezpečnému břehu. Když loď zakotvili v přístavu a vylodili se, neznámý zachránce zmizel. Všichni běželi do kostela v Myře, aby poděkovali Bohu za svou zázračnou záchranu. Tam se setkali s biskupem Mikulášem a jak byli překvapeni, když si uvědomili, že je to ten cizinec, který bezpečně provedl jejich loď bouří! Padli před biskupem Mikulášem na kolena a z celého srdce mu děkovali. Biskup jim však řekl: „Neměli byste děkovat mně, ale Ježíši! On je s vámi vždy, i v nebezpečí a nouzi. Pokud důvěřujete Ježíši, pak se už nemusíte bát!“
Tři chlapci, kteří hledali práci, padli do rukou řezníka, který je dal do sudu na solení masa a chtěl z nich udělat klobásy; už byli rozporcováni, když to biskup zjistil, přivedl je k životu.
Během velkého hladomoru v Myře zakotvila jednoho dne v přístavu loď z Egypta naložená obilím. Zpráva se rychle rozšířila a lidé se hrnuli k nábřeží, aby si obilí koupili. Byli dokonce ochotni za něj hodně zaplatit. Námořníci jim však odmítli cokoli dát, protože náklad byl určen pro císaře. Pak se k námořníkům vydal sám biskup Mikuláš. „Prosím, pomozte chudým lidem!“ naléhavě prosil. „A co řekneme císařovým mužům?“ odpověděl kapitán. „Potrestají nás, když bude něco chybět.“ „To není vaše starost. Pokud se dostanete do potíží, svalte vinu na mě. Nebojte se.“ Protože biskup mluvil tak přesvědčivě, nakonec ustoupili. Z lodi odtáhli pytle s obilím a biskup zajistil, aby mouka byla mezi lid spravedlivě rozdělena. Všichni se najedli a byli spokojeni. Loď však pokračovala v cestě do Konstantinopole. A když tam byl náklad vyložen, námořníci s úžasem zjistili, že nechybí ani jedno zrnko. Obilí odebrané v Myře však vydrželo celé dva roky a stačilo ještě k setbě.
Otec se synem podnikli pouť do Myry, aby darovali kostelu cenný kalich. Po delším zvážení otec usoudil, že kalich je příliš vzácný, a nechal vyrobit levnější. Během plavby do Myry otec požádal syna, aby prvním kalichem nabral trochu vody z moře. Při tom syn spadl přes palubu a zmizel pod vlnami. Když otec konečně dorazil do Myry a pokusil se umístit druhý, levnější kalich na oltář kostela svatého Mikuláše, ten mu stále padal. Najednou se jeho syn objevil v kostele s prvním kalichem a řekl otci, že ho svatý Mikuláš zachránil. Otec poté obětoval oba kalichy.
Zdroj: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!