Monarchisté budou znát projevy k budoucnosti Evropy, které každý rok v den svých narozenin (11. ledna) pronáší současný pretendent českého trůnu JCKV Karel Habsburský. Ten letošní byl mimořádně podnětný. Arcivévoda v něm mluvil o odpovědnosti, falešných patriotech a samozřejmě o ruské agresi proti Ukrajině. A zde mě jedna věc zarazila. Jeho Výsost v projevu předložil cíle, kterých by ve válce na Ukrajině mělo být dosaženo:
1) obnova územní integrity a suverenity Ukrajiny
2) reparace ze strany Moskvy
3) změna režimu v Moskvě
4) mezinárodní soud, který by vyšetřil a odsoudil válečné zločiny Vladimira Putina
Ne že by se mi tato představa nelíbila. Jak jí ale dosáhnout, když ruská armáda na Ukrajině stále postupuje? Ukrajinci – ani přes svou statečnost a se současnou pomocí od Západu – očividně na dosažení těchto cílů nemají síly. Jak tedy na to? Mělo by své vojáky vyslat i NATO?
Ve středu jsem měl příležitost se na tuto otázku, která mi už půl roku ležela v hlavě, zeptat přímo Karla Habsburského. Ten toho dne navštívil Prahu a zúčastnil se debaty v Knihovně VH. Na můj dotaz odpověděl, že největší dezinformací, kterou o sobě Rusko šíří, je mýtus o ruské neporazitelnosti. To následně ilustroval několika historickými příklady (rusko-japonská válka, první světová válka nebo sovětská válka v Afghánistánu).
S odpovědí jsem nebyl úplně spokojený, odvážil jsem se ji tedy jít reklamovat. Po skončení oficiální debaty se arcivévoda Karel dost možná přes hodinu trpělivě věnoval každému člověku, který ho přišel požádat o autogram, fotografii nebo osobní rozhovor.
Jeho Výsosti jsem upřesnil, že nevěřím v neporazitelnost Ruska. Časem samozřejmě přijde okamžik, kdy Rusko nebude schopno pokračovat ve své válce. Je ale rozdíl mezi ukončením bojů a obnovou integrity, reparacemi, změnou režimu, Putinem v Haagu… Toho přeci za současného úsilí nelze dosáhnout. Co tedy udělat navíc?
Arcivévoda Karel mi přiznal, že na toto odpověď nemá. Může však přijít nějaká neočekávaná událost, třeba eskalace v nukleární konflikt nebo smrt Vladimira Putina, která by k tomu mohla dopomoct.
Dodal jsem, že v toto sice doufám (ne tedy v nukleární válku), podobné podmínky míru se však někomu naposledy podařilo prosadit v době, kdy Rudá armáda pochodovala Berlínem a Američané byli v Plzni. Od toho jsme však nyní daleko. Ukrajinci zatím nepochodují po Rudém náměstí a dlouho zřejmě nebudou.
To arcivévoda uzavřel tím, že dynamika války je dnes jiná a stát se může cokoliv. Snad má pravdu… Nakonec jsme se shodli, že je potřeba se za Ukrajinu modlit. Což je činnost nutná, ale ne dostačující.
Jaké jsou mé dojmy? Setkání s Karlem Habsburským samozřejmě nebylo stejné, jako kdybych rozmlouval s nějakým moudrým akademikem nebo výřečným politikem. Už jen proto, že jej ve svém srdci považuji za svého krále. Přesto na mě ale působil jako velmi milý, přátelský a pokorný člověk. A je potřeba také zdůraznit, že na rozdíl od mnoha volených politiků skutečně napadené Ukrajině pomáhá. A to nejen verbálně.
Takže na Hrad patří král!
Martin Váňa je členem monarchistické strany Koruna česká
Foto: Zdeněk Žalský
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
