Narodil se roku 1907 v Lucembursku a po studiích filozofie a teologie přijal kněžské svěcení. Věnoval se apoštolátu prostřednictvím médií a působil v oblasti katolické komunikace.
Po okupaci Lucemburska nacistickým Německem se stal jedním ze symbolů odporu zdejší katolické církve proti nacistické ideologii. V lednu 1941 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl vězněn spolu s mnoha dalšími duchovními v takzvaném kněžském bloku.
Podmínky byly kruté a vězni denně čelili hladu, nemocem i psychickému nátlaku.
Jedna z nejpozoruhodnějších kapitol jeho života nastala v únoru 1942, kdy mu nacistické úřady udělily propustku. Očekávaly, že toto gesto využijí k podpoře své politiky.
Otec Bernard však odmítl jakoukoli spolupráci. Přestože mohl usilovat o svou záchranu, dobrovolně se vrátil zpět do koncentračního tábora. Slyšel zpovědi spoluvězňů. Dával poslední pomazání umírajícím. Pohřbíval mrtvé vlastníma rukama. Stráže ho bily a on se hlasitě modlil.
Je to zvláštní, že lidé znají jména diktátorů a vrahů, ale téměř nikdo nezná kněze, který dobrovolně vkročil do pekla, jen aby zůstal u trpících duší.
Ten kněz se jmenoval Jean Bernard. Koncentrační tábor přežil a zemřel v roce 1994.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
