V knize Ignáce A. Hrdiny a Miloše Szaba Teorie kanonického práva (2018) je citován výrok Rudolfa von Jheringa: Spravedlnost v jedné ruce drží vážky, aby jimi odvažovala právo, a v druhé ruce meč, aby právo hájila. „Meč bez vah je holé násilí, váhy bez meče jsou malomocné právo. Obojí patří k sobě a dokonalý právní stav panuje jenom tam, kde síla, jakou spravedlnost vládne mečem, vyrovná se dovednosti, jakou zacházet umí s vahami.“
Autoři dodali: „To přirozeně platí i pro právo kanonické, avšak s jistými nezanedbatelnými modifikacemi“, totiž že církevní moc „vystačí zásadně s donucením nepřímým“, přičemž se předpokládá „dobrovolná akceptace“ norem i sankcí ze strany povinného. V tom je velikost i slabost právního řádu katolické církve, jehož posledním předpokladem je poslušnost víry. Co si ale počít, pokud se jím ti, jež zavazuje, prostě odmítnou řídit?
Příkladem toho je situace doc. Davida Vopřady, kněze královéhradecké diecéze a docenta Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Velký kancléř arcibiskup Jan Graubner v dopise z 6. 11. 2025, který zaslal rektorce prof. Mileně Králíčkové, uvedl, že Vopřada nemá platnou kanonickou misi a že on sám mu ji neudělí, takže „nesplňuje předpoklady, které církev stanoví pro toho, kdo se má jejím jménem věnovat teologii, plnit s tím spojené úkoly a formovat kandidáty kněžství“.
Platnost těchto předpokladů je pro akademické pracovníky dané fakulty ukotvena, jak arcibiskup podotkl, v čl. 21 odst. 3 Statutu KTF UK. Ten pak je ozvukem kánonu 812 Kodexu kanonického práva a čl. 27 § 1 apoštolské konstituce Veritatis gaudium, které uvádějí, že na tzv. církevních fakultách musí ti, kdo učí předměty týkající se víry nebo mravů, obdržet od kompetentní autority kanonickou misi. „Neučí totiž z vlastní autority, ale z moci pověření, které dostali od církve.“
Dopis, v mezičase zveřejněný, byl vedle rektorky adresován také členům Vědecké rady KTF UK a dalším osobám. Mezi nimi i doc. Vopřadovi samému a dalším katolickým křesťanům a teologům (např. děkanovi CMTF UP doc. Vítu Huškovi, děkanovi TF JU doc. Michaelu Opatrnému atd.), včetně Vopřadova diecézního biskupa Mons. Jana Vokála. Vědecká rada však sdělení o absenci kanonické mise přešla a většinou hlasů Vopřadu doporučila pro funkci garanta studijních programů Katolická teologie.
Je pozoruhodné, že Vopřada si z toho, že nesplňuje požadavky kanonického práva i církevně potvrzeného statutu, nic nedělá. Pokračuje ve výuce, řídí fakultní akademický senát, trvá na své nominaci na funkci garanta. Pozoruhodné je i to, že si z oněch předpisů nic nedělají ani členové Vědecké rady. Protože se dopis stal veřejně známým, věděli o něm rovněž členové fakultního Akademického senátu, kteří rektorčin záměr rovněž podpořili. Na danou situaci zatím stažením svého kněze z fakulty nereagoval ani biskup Jan Vokál.
Malomocenství kanonického práva máme tedy přímo před očima. Zevnitř katolické církve je porušováno a vyprazdňováno, protože některým křesťanům chybí poslušnost „dobrovolné akceptace“. Jde přitom o osoby, jež při převzetí svěřeného úřadu přísahaly: „Budu dodržovat a zachovávat disciplínu, která je společná celé církvi, a budu dbát o dodržování všech církevních zákonů…“ I ti, kdo věcně s Velkým kancléřem Mons. Graubnerem nesouhlasí, jsou povinni jeho legitimní rozhodnutí uposlechnout a užít pak proti němu patřičné opravné prostředky.
Místo toho jeho stanovisko prostě přecházejí a rozvracejí tím viditelnou, hierarchicky a právně strukturovanou Kristovu církev. Je-li malomocné její právo, je malomocná i ona sama.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!