S Migračním paktem, který od 1. června letošního roku vstoupil v účinnost, do tzv. sekundárního práva Evropské unie poprvé proniká nebezpečná zásada migrační solidarity a rozdělování migrační odpovědnosti. Poprvé se do práva Evropské unie explicitně dostává princip, že nelegální migrace je trvalý a přirozený jev, který nelze zastavit, a nemá proto smysl s ním (a proti němu) bojovat, ale místo toho je třeba jej řídit a legalizovat.
Je to nesmírně nebezpečná myšlenka a trend, který vede pouze k urychlení kulturního a civilizačního rozkladu našeho kontinentu. Na cestu, odkud není návratu.
Česká republika při prvním hlasování v Radě EU Migrační pakt v osobě exministra vnitra Víta Rakušana podpořila, poté se, včetně závěrečného hlasování, vždy zdržela. Na rozdíl od našich středoevrospkých partnerů Slovenska, Polska a Maďarska, jejichž zástupci vždy hlasovali proti – a jejichž vlády unisono odmítají závazky z Migračního paktu aplikovat.
Klíčovou součástí Migračního paktu je tzv. mechanismus povinné solidarity určující, které země Evropské unie jsou pod migračním tlakem a jak by jim ostatní vybrané státy měly pomoci. Tyto země si přitom budou moci vybrat mezi přemístěním žadatelů o azyl na své území, poskytnutím finančních příspěvků nebo zajištěním operativní a technické podpory státům nejvíce zasažených migrací.
Dříve se počítalo s částkou dvacet tisíc euro (cca 487 tisíc korun), kterou by příslušná země měla zaplatit za každého nepřijatého migranta. Aktuálně schválená varianta Migračního paktu pro rok 2026 tuto částku neobsahuje, ale stanoví komplikovaný mechanismus výpočtu této částky podle počtu obyvatel a objemu hrubého domácího produktu, kterou by stanovené země měly přispívat do fondu solidarity.
Od 1. června tedy Migrační pakt poprvé vstoupil v účinnost.
Evropská komise pro jeho účely rozdělila unijní členské státy do čtyř skupin:
První skupinu tvoří Řecko, Kypr, Španělsko a Itálie, které jsou podle Evropské komise vystavené neúměrnému migračnímu tlaku a budou mít nárok na přístup k fondu solidarity pro členské státy potýkající se kvůli migraci s neúměrnou zátěží.
Druhá skupina obsahuje „země vystavené riziku migračního tlaku“. Jsou to Belgie, Bulharsko, Německo, Irsko, Francie, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, Polsko a Finsko. Tyto státy budou mít přednostní přístup k nástrojům Evropské unie pro podporu migrace a samozřejmě nebudou muset nijak přispívat do mechanismu povinné solidarity.
Česká republika spolu s Estonskem, Chorvatskem, Rakouskem a se Slovinskem patří do třetí kategorie. Do skupiny zemí, které zažívají významnou migrační situaci vzhledem k vysokému počtu uprchlíků z Ukrajiny (vysoký počet udělení statusu tzv. dočasně ochrany) na jejich území, a proto si mohly požádat o výjimku z příspěvků do mechanismu povinné solidarity.
Čtvrtou a poslední skupinu tvoří Dánsko, Švédsko, Lucembursko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Malta a Portugalsko. Pro tyto státy platí mechanismus povinné solidarity – tedy buď přemístění žadatelů o azyl na své území, poskytnutí finančních příspěvků nebo poskytnutí technické podpory státům nejvíce zasažených migrací.
Doplňme, že dle rozhodnutí Evropské komise je pro letošní rok stanovená kvóta migrantů na přerozdělení na 21 000 osob (žadatelů o azyl). A že Maďarsko a Slovensko opakovaně a jednoznačně na nejvyšší exekutivní úrovni odmítly Migrační pakt – a veškeré z něj vyplývající povinnosti pro své země a vlády – akceptovat.
Zopakujme, že nový Migrační pakt a jeho ustanovení a pravidla nikterak neřeší hlavní problém evropské migrační politiky, kterým je neregulovaný příchod nelegálních migrantů a nízká vymahatelnost (sporých) návratových rozhodnutí.
Migrační pakt sice zavádí některé nové administrativní postupy, termíny a povinnosti, ale nepřináší žádné uskutečnitelné mechanismy k vymáhání pravidel ani k efektivnějším deportacím neúspěšných žadatelů o azyl a pachatelů trestných činů z řad migrantů.
Je evidentní, že unijní instituce a velké západní státy Evropské unie nadále považují migraci především za otázku přijímání a přerozdělování migrantů, nikoli za problém samotného přílivu nelegálních migrantů do Evropy.
Přitom je zcela evidentní, že bez výraznějšího zpřísnění podmínek pro získání azylu mohou efektivnější procedury a zrychlení azylových řízení, což Migrační pakt obsahuje, působit spíše jako další motivační faktor pro příchod migrantů do států Evropské unie.
Počet migrantů žijících v zemích Evropské unie dosáhl rekordních hodnot. Podle březnové analýzy Centra pro výzkum a analýzu migrace v Berlíně žilo na území států Evropské unie v roce 2025 přibližně 64,2 milionu osob narozených v zahraničí. V roce 2010 to přitom bylo zhruba 40 milionů.
Tento nekontrolovaný a skokový nárůst počtu migrantů pak s sebou nese známé negativní jevy, na prvním místě bezprostřední eskalaci počtu násilných útoků a dalších trestných činů.
A z dlouhodobého hlediska, i v souvislosti s předvídatelným demografickým vývojem, kde je klíčovou komponentou vysoká (vysoce nadprůměrná) porodnost migrantů, zejména těch muslimských, je pak nevyhnutelným důsledkem akceptace a neregulace masové nelegální migrace do Evropy postupná eroze hodnot, na kterých je náš kontinent založen. Nejedná se o nic menšího než o zachování existence společenského a politického řádu založeného na lidských právech a svobodách a demokratickém politickém zřízení.
Prakticky jedinou realistickou možností, jak zvrátit tento neblahý trend civilizační proměny Evropy, je nastartování procesu tzv. remigrace.
Zjednodušeně jde o zahájení systematického navracení a deportací do země původu těch migrantů, kteří do Evropy buď přišli nelegálně, anebo zde spáchali trestný čin.
Jednalo by se tedy, řečeno s lehkou nadsázkou, o jakýsi Antimigrační pakt.
V této souvislosti přichází nizozemská národně-konzervativní komentátorka Eva Vlaardingerbroek s celoevropskou petiční iniciativou Save Europe Act.
Tato iniciativa požaduje vyhlásit moratorium na nové imigrační kanály, včetně pozastavení azylového řízení pro všechny ekonomické migranty a žadatele o azyl z tzv. bezpečných zemí původu a zastavení nových rodinných víz pro neevropské občany.
Součástí požadavků této iniciativy je i celková reforma stávajícího unijního migračního rámce se zvýšeným zaměřením na ochranu vnějších evropských hranic včetně budování fyzických a technologických bariér, rychlé prověřování příchozích a vytvoření funkčních mechanismů okamžitého navracení.
To by byl skutečně efektivní „Antimigrační pakt“ – zajišťující systematický a urychlený návrat (remigraci) v Evropě nelegálně pobývajících migrantů, odmítnutých žadatelů o azyl a osob, které zde spáchaly trestné činy anebo představují hrozbu pro veřejný pořádek. Součástí tohoto mechanismus by muselo být plné vzájemné uznávání rozhodnutí o navrácení v celé Evropské unii a posílená smluvní spolupráce se třetími zeměmi v oblasti zpětného přebírání vyhoštěných migrantů.
Cílem iniciativy Save Europe Act je, v intencích platných pravidel pro tzv. Evropskou občanskou iniciativu, sesbírat alespoň jeden milion podpisů a poté zaslat dokument jako návrh Evropské komisi. Ta se jím bude muset – v případě dosažení onoho milionu podpisů evropských občanů – zabývat.
To bude ovšem pouze první nutný dílčí krok k odstranění příčin – a řešení negativních následků – masové nelegální migrace do Evropy.
Efektivní návratovou politiku totiž blokují – vedle unijní legislativy – rovněž některé mezinárodní lidskoprávní smlouvy, na jejichž základě mezinárodní soudy, zejména štrasburský Evropský soud pro lidská práva, rozhodnutí odmítání udělení azylu či rozhodnutí o vyhoštění ve vysokých počtech případů odmítají.
Pokud chceme zachovat Evropu v podobě, jakou jsme ji znali – jako kontinet založený na křesťanských hodnotách, svobodě a politické demokracii, musíme říci dosavadní migrační a azylové politice Evropské unie hlasité NE!
Cestou k řešení hluboké evropské migrační krize není legalizace, regulace a řízení nelegální masové migrace. Tou cestou je razantní a nesmlouvavý boj proti této migraci.
Ing. Mgr. Tomáš Doležal je ekonom, politolog, poslanec a místopředseda Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Obrázek: archiv redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
