Je lidskou a křesťanskou povinností poskytnout azyl těm, kterým hrozí perzekuce kvůli víře nebo svědomí. Nezapomínejme, malé miminko Ježíš, jeho Matka Marie a pěstoun Josef byli migranti, v Egyptě hledali bezpečí, když král Herodes chtěl malého Ježíška zabít a vyvraždil všechny mužské novorozence. Malý Ježíš a jeho rodina získali na čas azyl v Egyptě.
Ale učiňme důležitá morální rozlišení. Za prvé, o azyl se žádá v první bezpečné zemi. Uprchlík před pronásledováním by projevil nevděk a neměl by smysl pro proporce, kdyby si nárokoval, že on si vybere zemi, kde bude žít – např. na druhém konci světa, např. na Tahiti. Ne; ten, kdo se snaží uniknout perzekuci, je vděčný za první bezpečnou zemi, která ho přijme. Josef a Marie nevzali malého Ježíška do Říma (aby se snad dívali na gladiátorské zápasy v Koloseu…), ale do první bezpečné sousední země, do Egypta.
Za druhé, ohledně morální povinnosti chránit azylanty má platit zdravý rozum. Pomáhají ti, kdo jsou nejblíž a uprchlíkům kulturně a civilizačně nejbližší. Když začala ruská agrese proti Ukrajině, bylo nasnadě, že největší mravní odpovědnost ochránit ukrajinské ženy a děti jsme měli my Češi, Poláci a Slováci, tedy tři slovanské národy Ukrajincům kulturně a jazykově nejbližší. Ne Irové, ne Portugalci, ne Norové… Ale my. Ukrajinští muži bojovali za svou vlast, a vlastně i za nás, za Evropu, a naší elementární povinností bylo ochránit jejích ženy a děti. Každý člověk je Imago Dei, stvořen k obrazu Božímu, tedy v osobě každé ukrajinské ženy a každého ukrajinského dítěte na našem území je dobré vidět obraz Marie a Ježíška, jak dočasně získali azyl v Egyptě.
Za třetí, což ale znamená, že když v Sýrii zuřila občanská válka, její obyvatelé neměli putovat do Evropy a vybírat si dokonce země, kde se usadí (Německo, Švédsko…), ale měli se přemístit do první bezpečné země, kterou bylo Turecko. Ba co víc, ani ne do Turecka, ale do zemí svých bohatých arabských bratrů a sester, ropných monarchií v Zálivu, tedy do Kuvajtu, Saudské Arábie, Bahrajnu, Kataru a Spojených arabských emirátů. Kdo jiný se měl postarat o arabské bratry a sestry ze Sýrie, než právě jejich bohatí, stejně tak arabští bratři, tedy ropní šejkové? Bylo chybou nás, Západu, že jsme tyto bohaté arabské země tehdy v roce 2015 k tomu nedonutili.
Stejně tak, když mladí muži prchají z Eritrei, protože tam povinná vojenská služba, která má být oficiálně 18 měsíců, fakticky trvá šest, sedm, dokonce i dvanáct let, nemají migrovat do vzdálené Evropy, nýbrž do bezpečných zemí Afriky, které jsou jim kulturně nejbližší.
Za čtvrté, doposud jsme zvažovali azylanty, tedy migranty, kteří se snaží uniknout pronásledování, příkořím, válce či perzekucím. Velice odlišnou kategorií jsou však ekonomičtí migranti, kterým v jejich zemích nejde o život, pouze chtějí jít „za lepším“, migrují z ekonomických důvodů.
Mnohdy pracující imigranti jsou velkým obohacením země. USA měly liberální imigrační politiku od svého založení, přes celé 19. století, až do roku 1924, když přijaly restriktivnější imigrační zákon. Ten v roce 1965 změnili imigrační zákon na liberálnější, platný dodnes.
V 19. století a v prvním čtvrtstoletí 20. století v USA nebyl žádný sociální stát. Prostředí bylo zcela liberální. Imigranti museli pracovat, a taky se naučit anglicky, aby se uživili. Byli velkým obohacením Ameriky; imigranti německého, irského, italského, slovanského (polského, českého, slovenského…), řeckého, židovského původu. Stejně jako japonského, čínského, později vietnamského, indického… Ale i přesto se Američané v roce 1924 rozhodli omezit příchod imigrantů a ty již žijící na americké půdě důkladně amerikanizovat, tj. asimilovat a integrovat. Což nás přivádí k…
…za páté, o imigraci mají rozhodovat občané, nikoli neobčané. To občané přes své zvolené zástupce a v jimi přijatých zákonech mají rozhodnout, kolik imigrantů, tedy nových legálních rezidentů a časem i příštích občanů, ročně přijmou, a jakých, odkud. Občané, nikoli neobčané. To je podstata demokracie a politických práv. Základní lidská práva mají lidé všichni v důsledku svého lidství, ale politická práva (právo volit, hlasovat) mají jen občané. Jinak by se jednalo o porušení demokracie. Není možné a není v souladu s demokracií ani s právním státem, aby se neobčané vydali na pochod a vybrali si zemi a řekli „odteď tu budeme žít a vy to musíte akceptovat – a platit svými daněmi na naše sociální dávky“ – mimo a nad rámec toho, co povolují demokraticky přijaté zákony dané země. Jinými slovy, v roce 2015 politické elity Evropy (většiny zemí v západní Evropě) selhaly tváří v tvář svým občanům a voličům, protože povolily a umožnily masivní mimo-legální přísun neobčanů do Evropy.
Za šesté, kteří imigranti jsou přínosem a obohacením pro zemi? Ti, kdo jsou ochotni pracovat, platit daně a nečerpat jen dávky; ti, kdo jsou neideologičtí a nejsou v rozporu s kulturními či politickými hodnotami své nové vlasti. V našem případě Ukrajinci, nebo i Vietnamci. Ti druzí jsou z jiné civilizace, ale zato jsou velice pracovití, kladou důraz na vzdělání svých dětí, jsou neideologičtí, nemají problém s ústavním liberálně-demokratickým řádem naši země, a jsou nábožensky spíše vlažní (jako většina Čechů) nebo v důsledku francouzské koloniální minulosti katolíci (jako většina Moravanů). Ideální imigranti. Časem budou představovat část ekonomické, pak kulturní a nakonec i politické elity českého politického národa.
Stejně tak lze usoudit, že žádný kulturní ani civilizační problém by nepředstavovali ani černošští křesťanští, antikomunističtí Kubánci.
Za sedmé, tím chci naznačit, že lidé, kteří naše hodnoty nesdílejí a dokonce je nenávidí, nejsou vhodní adepti na úspěšnou integraci do naši společnosti a tudíž ani na imigraci. Nepochybuji o tom, že většina potenciálních imigrantů z islámské civilizace v severní Africe a na Blízkém východě chce pro sebe a své děti v Evropě lepší život. Zároveň ale platí statistika, kterou rád zmiňuje americký expert na islám Daniel Pipes, podle které se opakovaně, průzkum za průzkumem ukazuje, že v rámci islámských imigrantů do Evropy 15 procent z nich, slovy Pipese, souhlasí s „cíli Usamy bin Ladina“ – islámské právo šaria pro všechny, muslimy i nemuslimy, a třetina z nich, tedy 5 procent všech, souhlasí i s „prostředky Usamy bin Ladina“, tedy zabíjením jinověrců (nás).
Patnáct a pět procent jsou malé menšiny; i u nás máme patnáct, potažmo pět procent politických extremistů a magorů, od komunistů, přes Piráty, až po regulérní blázny. Ale pět procent z deseti milionů francouzských muslimů je pět set tisíc a pět procent z více než milionu přijatých muslimských imigrantů do Německa v roce 2015 je padesát tisíc. A to je o padesát tisíc – potažmo pět set tisíc – lidí více, než je zdrávo.
Jinými slovy, je vrcholně nerozumné a neprozíravé řízenou imigrací uměle zvyšovat zastoupení islámské menšiny na našem území nad míru přirozenou, tj. danou jen smíšenými svazky (je v souladu s našimi hodnotami, že když česká občanka si chce vzít islámského muže, anebo český občan islámskou ženu, je to jejich právo).
A tím se konečně dostáváme k tzv. Migračnímu paktu. Pokud je nějaká země EU cílem migrační vlny, kterou nezvládá, má právo přerozdělovat migranty do dalších zemí EU. Nyní momentálně se to ČR nedotýká, protože máme mnoho imigrantů z Ukrajiny. Ale pokud by se po skončení ruské agrese značná část z nich vrátila do své vlasti, mohlo by někdy v budoucnu nastat, že by k nám byli přerozdělováni islámští migranti ze západní a jižní Evropy.
Jak bylo řečeno výše, primární je princip, že o počtu legálních ekonomických migrantů mají rozhodovat občané, nikoli neobčané, tedy migranti. To je demokracie. Ale zároveň platí, že Migrační pakt je platným odsouhlaseným právem EU a je tudíž naší zákonnou povinností jej dodržovat, dokud platí. To je právní stát, vláda zákona.
Ale nasnadě je řešení, které je elegantní. Renegociace. Opětovné projednání a změna. Můžeme to nazvat něco à la rakousko-uherské vyrovnání. Země na východě EU, které nemají historické islámské menšiny – ani neměly žádné kolonie v rámci islámské civilizace – tedy Baltové, Poláci, Češi, Slováci, Maďaři, Slovinci, Chorvati, Rumuni, Bulhaři, Řekové, pokud budou chtít, a další země západního Balkánu až do EU vstoupí, budou vyňaty z takto definovaného Migračního paktu.
Je to úkol politický, a je to úkol společný pro vícero zemí než jen jednu. Jedna země nedokáže nic; koalice zemí něco dokázat může.
A zároveň musí být zřejmé, že lidskou důstojnost každého chráníme a imigraci mnohých vítáme. Ti, kdo nemají problém s našimi hodnotami svobody a demokracie, právem děvčat nebýt obětmi sexuálního násilí, a jsou ochotni pracovat a klást důraz na vzdělání svých dětí, jsou vítáni, ať už z Ukrajiny, Vietnamu, či Kuby.
MUDr. Roman Joch je ředitelem Občanského institutu
Obrázek: archiv redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
