Blíží se 6. neděle velikonoční (10.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.
Počet křesťanů pronásledovaných pro víru podle organizace Open Doors vzrostl z 200 milionů v roce 2017 na současných 388 milionů. Každý sedmý křesťan trpí některou formou útlaku nebo diskriminace. Bylo zaznamenáno 3632 útoků na kostely a křesťanské budovy.
Zeměmi extrémního pronásledování jsou Severní Korea, Somálsko, Jemen, Súdán, Eritrea, Sýrie, Nigérie, Pákistán, Libye, Irán, Afghánistán, Indie, Saúdská Arábie, Myanmar a Mali.
Nejčastější příčinou diskriminace je radikální islám, represe ze strany komunistických režimů a hinduistický extrémismus v Indii. V Indii jsou křesťané napadáni, biti, vyháněni a zároveň jsou nejčastější obětí obchodu s lidmi. Jednou ze zemí s extrémním pronásledováním, je Nigérie, kde byly v posledních letech zavražděny džihádisty desetitisíce křesťanů a statisíce byly násilně vysídleny. Protikřesťanské útoky džihádistů zaznamenáváme v dalších zemích subsaharské Afriky. Mezi země extrémního pronásledování se po pádu Asadova režimu a nástupu džihádistů v čele s Ahmadem Šará vrátila Sýrie.
Zprávy o únosech, nucených sňatcích a islamizaci nezletilých nemuslimských dívek v Pákistánu a dalších islámských zemích jsou na denním pořádku.
Svoboda vyznání je lakmusovým papírkem všech základních lidských práv
Ján Fígeĺ – bývalý zvláštní vyslanec EU pro náboženskou svobodu – o náboženské svobodě říká: Pokud není respektována svoboda náboženství nebo přesvědčení, pak následující svobody jistě, zcela jistě – na sto procent – nebudou respektovány. Svoboda projevu, svoboda názoru, svoboda médií, svoboda sdružování, svoboda shromažďování, svoboda vlastnictví. Takové je poučení z komunismu. Takové je poučení z nacismu, fašismu a z jakékoli ideologie. Protože ideologie je opuštění nebo odmítnutí reality, pravdy, ve jménu vize, iluze, „nového člověka“, „nového lidstva“, „nové společnosti“, výsledkem není nic „nového“, nýbrž peklo na zemi.
Pokud nebudou bráněna základní lidská práva, ztratíme nebo poškodíme důstojnost lidí, lidských bytostí. Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení je důležitá, protože se týká soukromého i veřejného života každého člověka. Je důležitá, protože je vyjádřením individuální i kolektivní svobody. Žádná jiná svoboda nemá tak komplexní vyjádření, chápání a obsah.
Proto je svoboda náboženského vyznání nebo víry lakmusovým papírkem všech základních lidských práv. Pokud není respektována, nebudou respektována ani ostatní. Pokud je respektována, máme šanci i u ostatních.
Sekulární stát je pro náboženskou svobodu požehnáním, nikoli problémem. Problémem je ale sekularismus, který ve skutečnosti nahrazuje sekulární stát založený na pluralitě ideologií, ateismem, marxismem či jakýmkoli jiným „-ismem“, namísto skutečné svobody pro všechny.
Pozornost veřejnosti
Je příznačné pro sekularizovaného „ducha doby“, že utrpení a svědectví křesťanů, jakkoliv velké a zřetelné, není v centru pozornosti veřejnosti. Mnohé náboženské násilí na křesťanech je politiky, médii ale i některými náboženskými představiteli prezentováno jako etnický konflikt nebo spor o půdu.
Důležitost modlitby
V době, která se považuje za moderní, osvícenou a progresívní, máme povinnost být na straně lidí, kteří jsou za svou víru, šikanováni, biti, mučeni a vražděni. Solidarita s pronásledovanými má biblický základ v prvním listu apoštola Pavla Korintským – „Trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny“ (12.26). V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách alespoň o 6. neděli velikonoční!
Autorka je výkonná ředitelka CSI ČS – Křesťanská mezinárodní solidarita
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
