Dítě, 26 týdnů. Zachráněné. Teď už se krásně směje na svět.
.
Moc bychom si přáli, aby ti, co křičí „Moje tělo, moje volba“, alespoň na pár okamžiků pocítili, jaký zázrak se v těle maminek odehrává. A že být rodičem dítěte je dar, který nelze popsat slovy.
.
Tak to vnímáme. Takhle k nám promlouvají naše srdce.
.
Přáli bychom tento pocit zažít i těm, kteří chápou naši touhu chránit bezbranný lidský život jako útok na jejich práva. Na jejich svobodu. Na něco, co oni považují pro sebe za důležité.
Respektujeme to a bereme vážně. Zkrátka jsme v tomto každý jiný. Může nás to mrzet, ale nesmí to být důvod k urážkám.
.
Přesto nepřestaneme doufat v jedno. Že cesta od skandování „Moje tělo, moje volba“ k myšlence „Moje tělo, jeho šance“ nemusí být nepřekonatelnou propastí.